Filmová distribuce a praktiky uvádění: regulace trhu

Teorie

Jak probíhala snaha realizovat nový kulturní řád v okupované Evropě? Pomocí jakých konkrétních kroků a prostřednictvím jakých orgánů a institucí měly být tyto ambice naplňovány? Jak se na plánech a jejich realizaci promítala skutečnost, že kulturní sféra, která měla být objektem ovlivňování, má svoji ekonomickou dimenzi? V jaké míře se podařilo německé okupační správě realizovat své plány, a jak trvalý byl jejich vliv? Jakou roli sehrála setrvačnost lokálních tradic a jaký vliv měly místní instituce či autority?

(pro komparaci se situací v Belgii srov. Roel Vande Winkel: Film Distribution in Occupied Belgium (1940–1944): German Film Politics and its Implementation by the „Corporate“ Organisations and the Film Guild. Tijdschrift voor Mediageschiedenis, vol. 20, č. 1, 2017, s. 46–78).

Srovnávací „případ Belgie“

Součást okupační správy byla Propaganda Abteilung Belgien, její filmové oddělení kontrolovalo distribuci. V Belgii bylo před válkou hodně malých distribučních společností, ty se staly obětí korporátní politiky filmové skupiny PAB. Distribuční společnosti a provozovatelé kin mohli pokračovat při dodržení těchto podmínek: Konec dvojprogramů, program: týdeník, krátký film, jeden celovečerní film. Zrušení řady distribučních společností; okamžitý zákaz britských filmů; zavření poboček United Artists, Universal a Warner Bros – za „distribuci protiněmeckých filmů“ jako Chaplinův Diktátor. Ostatní pobočky amerických studií mohly obnovit provoz. V srpnu 1940 už vojenská správa zakázala všechny americké filmy.

Uplatňování korporativistických cílů a principů – filmové korporace mají být podřízeny cílům státu, resp. v tomto případě Propaganda Abteilung Belgien.

• Cca polovina kin denní provoz
• Cca čtvrtina kin měla otevřeno jen dva dny v týdnu

S: srovnání – Protektorát:

Kapacitně největší skupinou zůstávají kina 150–300 sedadel, nad tisíc míst jen 7 kin.

Generální tajemník MFK Karl Melzer: „…nutnost uspokojit spirituální požadavky obecenstva a posílit co nejvíce evropský film tím, že bude vhodně organisován kontinentální trh v duchu Nové Evropy. Zmizením amerického filmu z většiny evropských trhů vyvstala otázka, jak opatřit zboží za předpokladu autarkie jak ve výrobě, tak v surovinách. Je také nutno využít starých filmů, které se dosud v důsledku konkurence amerického trhu nemohly uplatnit. Je nutno uvádět jak starší, tak nové filmy s propagační úpravou, která umožní jejich řádnou amortizaci. … produkce má být prodchnuta novým evropským duchem, který má připravit porozumění mezi národy.“

Racionalizace měla vést k tomu, že potřeba filmů pro evropský trh poklesne na cca 400 ročně. Přitom členské země měly podle předpokladů komory produkovat nejméně 427 filmů ročně (plány z r. 1942).

Filmový obchod v Protektorátu Čechy a Morava

UFA půjčuje: filmy Ufa, Terra, Berlin-film, polovinu produkce Continental-film.

Elekta-film: Bavaria, Tobis, Prag-film a Wien-Film druhou polovinu Continentalu.

Množství půjčoven kleslo vlivem ztížených obchodních podmínek, arizace i cílené likvidace a vyvlastňování ze strany německých úřadů během let 1939–1943 z 30 na 9.

Provoz kin

Licenční systém, podle nějž od roku 1913 udělovaly licence zemské úřady, byl zrušen 31. července 1941 a nahrazen nejprve povinným členstvím v ČMFÚ, v roce 1943 pak novým systémem koncesí.

Počet kin klesl již po mnichovské dohodě záborem příhraničních oblastí o 30 procent z 1.850 na 1.268, po osamostatnění Slovenska na 1.101.

Provozovatelé kin k lednu 1945:

Celkem 1244, Němci z nich spravovali 825 kin

V roce 1937 bylo v Československu 1 850 kin, z toho 850 licencí (45 %) Sokol, 220 obce, Orel a katolické spolky 112, fyzické osoby 153.

Na jaře 1941 byla zastavena činnost Sokola; kina byla provozována nadále, ale majetek zabavený. Od roku 1942 spravovala sokolská a legionářská kina Českomoravská kinematografická společnost – pod německou správou.

Stav k 1. lednu 1945:

• Sokol: 692 kin
• Kinomajitelé: 354
• Orel: zastavena činnost 1942, kina provozována důvěrníkem: 47 kin
• Obce: 37
• DTJ: 26
• Katolické spolky: 22
• Váleční poškozenci: 11
• Putovní kina: kolem 200

Arizace kin

V Praze převzala Ufa kina Aleš, Na Příkopě, Koruna, v Ostravě kino Alfa a Kosmos, v Brně kina Central a Kapitol, později ještě Aktualita, v Plzni Elektra. Všechna pražská kina a brněnská kina Central a Kapitol byla získána skrze arizaci.

Provoz kin

příkaz říšského protektora ze dne 22. února 1940: všechny filmy s českým dialogem nebo českým slovním nebo písemným doprovodem, které se předkládají Filmprüfstelle po 6. 3. 1940 jako nové výrobky, musí být opatřeny německými titulky

Standardní filmový program – týdeník, hraný film, kulturfilm – byl přijat v Protektorátu už v červenci 1939, V Belgii platilo povinné složení programu od srpna 1940, V Německu od 1938.

Distribuční nabídka v protektorátních kinech:

Počty mládeži přístupných filmů v protektorátní distribuci:

• 1938: 32 z 318
• 1939: 66 z 242
• 1940: 56 ze 174
• 1941: 53 ze 134
• 1942: 63 ze 115
• 1943: 13 z 94
• 1944: 17 z 87

Export protektorátních filmů

Snižování dovozu do Německa:

• 1933: 92 filmů
• 1939: 34
• 1940: 18
• 1941: 14
• 1942: 30
• 1943: 23
• 1944: 13

Filmová nabídka 1942 / 1943 v německých kinech:

• Německo: 57 / 78
• Protektorát: 1 / 2
• Dánsko: 0 / 1
• Finsko: 0 / 2
• Francie: 4 / 5
• Itálie: 21 / 8
• Japonsko: 1 / 0
• Švédsko: 1 / 0
• Španělsko: 0 / 3
• Maďarsko: 2 / 2

Transit Deutsche Filmimport G.m.b.H.

České filmy v německé distribuci:

Noční motýl, Krok do tmy, Modrý závoj, Muži nestárnou

Itálie:

Turbina, Noční motýl, Maskovaná milenka, Dívka v modrém, Panenství, Turbína, Advokát chudých, Tanečnice

Belgie:

Maskovaná milenka

Řecko:

Muž z neznáma, Druhá směna, Maskovaná milenka a Noční motýl

Švédsko:

Noční motýl

Chorvatsko a Norsko:

Tanečnice

Holandsko:

Advokát chudých, Dívka v modrém, Eva tropí hlouposti, Noční motýl, Ohnivé léto, Paličova dcera, Preludium, Přítelkyně pana ministra

Povinná četba

Obrazový materiál

Maskovaná milenka – plakát

Noční motýl – plakát

Videa

Noční motýl (František Čáp, 1941)