Vývojové fáze života ženy
Radka Wilhelmová
Obsah kapitoly
1.6 Perimenopauza – hormonálně relativně bouřlivé období
Perimenopauza či klimakterium je součástí přirozeného cyklického vývoje života ženy. Symbolizuje významnou přechodovou fázi, které by měla žena i společnost věnovat náležitou pozornost a pochopení, a to jak změnám tělesným, tak i psychosociálním.
Představuje individuálně dlouhé období (cca 6−12 let), které předchází menopauze a následně zahrnuje dobu zhruba jednoho roku po ní (dále hovoříme o postmenopauzálním období). Přibližně mezi 45.–55. rokem života nastává v organismu ženy řada hormonálních změn tvořících typický příznakový soubor. Menopauza je pak poslední přirozenou menstruací v životě ženy (tzn. ta, za kterou se po dobu jednoho roku žádné další menstruační krvácení neobjevilo, což lze hodnotit až zpětně).
U mužů je podobným obdobím tzv. andropauza, kdy přirozeně klesá hladina testosteronu, objevující se podobně jako u žen kolem 50. roku věku.
1.6.1 Somatické pojetí perimenopauzálního období
Z hlediska somatického se u ženy jedná o hormonálně rozkolísané období, kdy postupně zaniká generační funkce ovaria a hormonální změny se projevují typickými příznaky.
Důsledkem výpadků funkce vaječníků jsou poruchy ovulace (s následným nedostatkem progesteronu) a nepravidelným, někdy silným a dlouhotrvajícím krvácením (v důsledku relativního nadbytku estrogenů). Mírně se snižuje i tvorba testosteronu. Současně s tím se objevují tzv. klimakterické poruchy vegetativního (zadržování tekutin, návaly krve do hlavy, pocit horka, pocení, poruchy trávení, pokles libida, větší suchost sliznic a kůže, bolest hlavy, nespavost) a psychického rázu (podrážděnost, kolísání až depresivní nálady). Poruchy cyklu se prohlubují (objevují se období „zlepšení a zhoršení“), následně menstruace zcela vymizí. V přechodné fázi mohou po nějakou dobu probíhat tzv. podprahové cykly. Často dochází také ke změnám proporcí ženského těla.
Klimakterický syndrom a jeho řešení
Průběh „přechodu“ je podmíněn různými somatickými a psychosociálními faktory. Zrcadlí se zde, jakým způsobem žena doposud žila.
Dalšími faktory, které mohou ovlivnit přechodové období, jsou neinformovanost, neznalost funkce vlastního těla, nevhodný způsob života a rizikové chování, negativní životní postoje a mentální vzorce, negativní vztah k vlastnímu tělu, stres, nedostatek významných látek v těle, nedostatek pohybu, ale také hormonální substituce a léčba. Na problematický průběh klimakteria má vliv to, že naše společnost je silně orientovaná na výkon, mládí a spotřebu a ve skutečnosti se s fenoménem (přicházejícího) stáří nedokáže vyrovnat. V duchu kultu mládí („věčné trvanlivosti“) je ženám nabízena hormonální substituce a estetická chirurgie, která ale s sebou přináší také nežádoucí účinky a rizika. Potíže v tomto období představují často vyústění těch dosavadních, které jsou umocněné hormonální nerovnováhou.
Obtíže symbolicky obvykle ukazují konkrétní životní témata, která zůstala otevřená a nezpracovaná, a v tomto období by jim měla být věnována náležitá pozornost. Může se jednat o nadměrné krvácení přeneseně představující nežitou a neprožitou ženskost, návaly horka s možnou symbolikou nevyjádřené ženské smyslnosti, návalovité pocení a palpitace, strachy a vnitřní neklid symbolizující obavy ze zameškání něčeho a potřebu to dohonit, myomy jako zhmotněné (ne)vědomé přání být ještě těhotná (nenaplněná touha po dítěti), úzkosti, nespavost a deprese jako nevyrovnanost s cílem životní cesty a s konečností života (nepřijetí faktu vlastní smrtelnosti). Při velkém emocionálním vypětí se u žen v perimenopauze mohou objevit příznaky „zlomené srdce“, klinicky jako stresová kardiomyopatie (Takotsubo syndrom).
K řešení všech tzv. „přechodových“ obtíží by měl být využit celostní přístup zahrnující tělo, mysl i duši ženy (somato-psycho-spirituální). V jeho rámci je třeba přijmout fakt, že každá fáze vývoje nás něčím novým obdaruje, ale současně s tím si také něco bere (je likvidováno nepotřebné, nefunkční a již odžité). Obtíže často nastávají v okamžiku nepřijetí změny a strachu přejít pomyslný most na řece života. Klimakterium lze vnímat jako křižovatku, kde je třeba se rozhodnout, jaký život chce žena dál prožívat.
V rámci celostního přístupu je dobré mít na zřeteli, že zdravé tělo nelze oddělit od pocitu emocionální spokojenosti. Vnímání různých pocitů a emocí velmi odlišně stimuluje, tonizuje a ovlivňuje organismus ženy.
Cílem celostního přístupu je přispět k dosažení přiměřeného zdravého tělesného a duševního stavu. Zaměřením se na nové úkoly dochází k proměně ve vědomou ženu, k vyrovnání účtů, které zůstaly otevřeny a projevení vlastní autenticity. Pro řešení většiny klimakterických „obtíží“ lze s úspěchem využít postupy celostní medicíny, například fytoterapii, aromaterapii, Bachovy květové esence, homeopatii, tkáňové soli, hormonální jógu apod.
1.6.2 Psychosomatické pojetí perimenopauzálního období
Z hlediska psychosomatického významu bylo tradičními národy toto období vnímáno jako období se silně transformativním potenciálem.
Podle mexické indiánské tradice může za určitých okolností v tomto období dojít ke změně významu dělohy z původně reprodukčního orgánu na orgán, který zprostředkovává ženám přímý přístup k „univerzálnímu zdroji“. Albert Camus poeticky říká, že „podzim je druhé jaro, v němž každý list je nádhernou květinou.“ U některých kultur se také s menopauzou mění postavení ženy výrazně k lepšímu. Perimenopauza tak představuje důležité období, jehož hlavním úkolem je darovat péči a čas sama sobě, najít odvahu projevit vnitřní potenciál, užívat si bez výčitek potěšení, která život nabízí a změnit mentální vzorec přístupu k sobě, k času i k životu.
Ze symbolického hlediska je tato fáze života vyjádřena obrazem zralé ženy (kněžky, čarodějky či královny apod.). Je spojena s obdobím podzimu a pozdní sklizně. Ve stupni „zralosti“ žena zrcadlí, jak dobře prožila a zvládla předchozí fázi života ženy/Matky (pomyslně „co jsem zasela, to sklízím…“). Současně může být časem barevným, plným a radostným. Energie je směřována znovu více dovnitř; tím dochází k uvědomění si vnitřních stránek života. Sexualita může být projevena velmi intenzivně, smyslně. Uvolnění sexuální energie může být buď tvůrčí nebo i ničivé (včetně autodestrukce či rezignace), podle toho, jak se žena naučila vědomě s touto energií pracovat. Je to čas k učení se a dělání něčeho nového v rámci intenzivního psychospirituálního vývoje ženy. Projekty vytvořené v této fázi života mohou mít velký potenciál. Ideálně je to období proměny s uměním a potřebou ukončovat věci, které se přežily, a vytvářet tím prostor pro nové „projekty“ a obdarování sama sebe. Potenciál ženy dostoupil vrcholu a jeho energii je třeba transformovat nikoliv kvantitativně, ale na kvalitativně novou vyšší úroveň.