Vývojové fáze života ženy
Radka Wilhelmová
Obsah kapitoly
1.8 Sexualita ženy
Ženské tělo, plodnost a sexualita byly od nepaměti inspirací umělců (sošky Venuší, sochy, obrazy apod.). Autorky/autoři zabývající se ženskou sexualitou ve shodě uvádí, že v dobách starověku bývala sexualita vnímána jako posvátný akt. Dokladují to historické nálezy maleb zvětšených genitálií a sošek plodnosti a dalších artefaktů a spisů. V období pravěku a raného starověku byla celosvětově pod různými jmény uctívaná Velká Matka. Základním principem většiny náboženství byl „posvátný sňatek“ (hieros gamos). V různých kulturách byly uctívány bohyně (Astarté, Inanna, Ištar, Isis apod.) v jejichž obraze byla propojena fyzická plodnost a hojnost přicházející z ženského lůna s univerzální kosmickou moudrostí, v čemž se projevoval božský princip. Některé bohyně (stejně jako bohové) v sobě skrývaly také potenciálně ničivý princip (např. bohyně Kálí). V období antiky dostalo vnímání sexuality více „pozemské vzezření“; s příchodem středověku dostala žena, její tělo i sexualita hanlivý a tabuizovaný rozměr a staly se často terčem nenávisti, hanby a dehonestace (čarodějnické procesy). Wolfová uvádí, že renesance se svými anatomickými objevy (včetně klitorisu jako sídla rozkoše) věřila, že aby žena počala, musí dosáhnout orgasmu; 19. století podřídilo sexualitu lékařskému „dohledu“ a zkoumání (klitoris byl označen za orgán morální zvrhlosti a masturbace jako zdroj četných nemocí). Sexualita se tím stala zdrojem nejistoty, úzkosti a frustrace a došlo k jejímu oddělení od zbytku osobnosti (často je to patrné i dnes). Do chápání ženské sexuality přinesla určitou změnu psychoanalýza, kdy byly některé bariéry prolomeny. Jejich prolomení vedlo postupně až k tzv. sexuální revoluci, která přinesla opačný extrém sexuální nevázanosti a promiskuity. Tato situace napomohla rozvoji pornografie, která sexualitu a její prožívání oddělila od lásky a s ní spojených emocí a podpořila tím setrvávání pohledu na sexualitu jako na akt čistě erotické tělesnosti a zábavy (podrobně viz např. Foucauld, Dějiny sexuality). Na druhé straně pak může stát vnímání sexuality jako obrazu komplexního setkání těla a duše, přinášející – za určitých okolností až transcendentní prožitky (podrobněji viz pojetí východní filozofie, např. tantra či tao sexualita).
Bez ohledu na proměny jejího vnímání, sexualita je integrální součástí života a představuje základní životní tvořivou energii. Zahrnuje a současně ovlivňuje všechny složky bytí člověka. Ve své podstatě je přítomna v různých podobách ve všech životních vývojových fázích člověka.
Je sice řazena k základním fyziologickým potřebám, ale v případě překonání roviny pouhé tělesnosti, při jejím celostním vnímání a prožívání, má těsnou vazbu k potřebám ve všech vyšších patrech pyramidy potřeb, k potřebě (pro)cítění, bezpečí, lásky, sounáležitosti, sebehodnoty, sebevnímání a seberealizace, i k potřebám překračujícím hranice tělesné existence. Bezprostředně souvisí s reprodukčním a sexuálním zdravím, vede u člověka k řešení otázky plánovaného rodičovství (tedy i případného zabránění nechtěnému početí – kontracepce/antikoncepce). Ideálně si žádá projevit autenticitu, zralost a velkou míru osobní odpovědnosti člověka.
Sexualita je často lidmi považována za něco odděleného od jiných „civilních“ částí života. Z celostního úhlu pohledu lze naopak vidět, že sexuální život pravdivě odráží celkové zdraví, vztahy, vyspělost i emocionální vyrovnanost člověka. Kvalita sexuálního života je propojena s pocitem dobrého zdraví. Tento akt by neměl být jenom něčím, co „děláme“, ale měl by být chápán jako mnohovrstevný intimní komunikační prostor, do kterého lze svobodně vstoupit. Podle toho, kterou část sama sebe vyjadřujeme, může být prostorem až transcendentální zkušenosti se zážitkem jednoty v těle. V tomto prostoru je možné autenticky a (relativně) bezpečně vyjádřit kteroukoliv složku osobnosti. Zdá se být jakýmsi univerzálním jazykem našeho bytí umožňujícím komunikaci na všech úrovních existence. Při tomto integrálním chápání sexuality lze uvažovat také o pojmu sexuální inteligence, která zahrnuje schopnost představivosti, hravosti, zvědavosti, přijetí vlastního těla i sebe sama jako plnohodnotné lidské bytosti, schopnost beze strachu vyjádřit sebe sama, vášeň, schopnost naplnit prostor bezpečím, sdílet ho a intenzivně prožívat přítomný okamžik.
Je nezbytné, aby byla sexualita kultivována, protože jen taková může být léčivým a tvořivým prostředkem podporujícím život ve všech jeho podobách a protipólem traumatizace a rezignace na život.
1.8.1 Fyziologie sexuality ženy
Pojmem těsně spjatým v našem povědomí se sexualitou je orgasmus. Přestože stále zůstává kolem něho spousta nejasností, víme o něm, že obvykle přichází, jako vrcholný zážitek, po intenzivním sexuálním vzrušení, navozeném imaginací či stimulací vlastní nebo v páru. Jeho předpokladem je dostatečné zvýšení sexuální energie a její (řízené) vedení tělem. Podílejí se na něm všechny struktury reprodukčních orgánů i svalů pánevního dna a také znalost ženy sebe sama. Podmínkou jeho dosažení u ženy obvykle je, že se cítí v bezpečí a není pod časovým či jiným tlakem, je schopna se uvolnit, překonat svůj stud a odevzdat se procesu rostoucí energie. Současně s tím se mění kvalita vědomí a vnímání ženy. Individuálně existuje více typů vjemů orgasmu či orgasmy vícečetné.
Fyziologická cesta k němu má u ženy obvykle určitý průběh, podmíněný hormonální souhrou a optimálně stimulovaným (uvolněným) autonomním nervovým systémem. Zkušenosti i výzkumy o kompatibilitě partnerů potvrzují, že nezanedbatelný význam má čich a s ním spojené vnímání vůně („voní mi… nebo nejde mi pod nos…“). Hormonální terapie, včetně antikoncepční, tyto vjemy velmi výrazně ovlivňuje. Ve fázi excitace (předehry) dochází ke zvýšenému prokrvení pohlavních orgánů, jejich zduření a lubrikaci. Ta je následována fází plateau, kdy přetrvává prokrvení a zduření stydkých pysků a klitorisu, stejně jako zvlhčování poševních stěn. Tato fáze může, ale nemusí být následována vyvrcholením/orgasmem, kdy dochází ke stahům pánevního dna (zejména m. pubococcygeus, tzv. sval lásky) a svalů pochvy a dělohy (viz přílohu anatomické poznámky). Současně s tím je patrné zrychlené dýchání a pulz, zčervenání na hrudníku a krku a rozšíření zornic. Velmi intenzivní prožitek orgasmu může navodit vibrace a třes celého těla, neovladatelný smích či pláč ženy. Tento popis fyziologických změn není schopen postihnout jemné vjemy mimosmyslového vnitřního prožitku splynutí a předávání energie s partnerem navzájem. Po orgasmu následuje fáze většího či menšího uvolnění, ze kterého je možné se opět dostat do další orgasmické fáze. Prožitky každé ženy jsou navíc individuálně a kontextuálně jedinečné, včetně zážitku orgasmu, nelze je tedy zcela srovnávat. Ve fázi uvolnění ustupuje prokrvení a zduření pohlavních orgánů.
Během sexuálního vzrušení a orgasmu tělo vylučuje hormonální koktejl. Jeho součástí jsou následující hormony. Fenylethylamin (endogenní forma amfetaminu), hormon zamilovanosti a touhy, neuromodulátor a neurotransmiter související s principem odměny; je produkován limbickým systémem (zodpovědnost za emoce), exogenně je obsažen například v čokoládě, odstraňuje stres a navozuje stavy blaha a radosti (jeho nízká hladina navozuje depresi, nadměrná hladina může způsobit až psychózu). Dehydroepiandrosteron je prekurzor pohlavních hormonů, který zpomaluje stárnutí, reguluje hladinu cholesterolu a pozitivně ovlivňuje imunitu (jeho snížená hladina je spojována s chronickými nemocemi a přírůstkem hmotnosti), tělo zvyšuje jeho produkci při orgasmu. Oxytocin vyvolává stahy děložní a na psychické úrovni působí, jako sbližující hormon lásky, jeho produkci ovlivňuje přijímání a poskytování doteků. Jeho hladina je nejvyšší při orgasmu a podporuje produkci ostatních hormonů. Dopamin působí antistresově, je spojován se systémem příjemných vjemů, je uvolňován při tělu příjemných a stimulujících, aktivitách je považován za hormon odměny („pouhé tzv. dopaminové setkání“ ale způsobuje „horskou dráhu“ díky svému rychlému vzestupu a následnému prudkému poklesu, což může způsobit po pohlavním styku stav podobný kocovině). Testosteron zvyšuje libido, stimuluje myšlenky na sex a erotické fantazie. Estrogen podněcuje sexuální chování a vyzývavost během sexuálního kontaktu (progesteron naopak působí sedativně a snižuje citlivost na dotek). Noradrenalin odstraňuje únavu a zvyšuje aktivitu během milování. Endorfiny se uvolňují při orgasmu a navozují pocit spokojenosti a euforie a snižují vnímavost k bolesti. Prolaktin vyplavující se při orgasmu, je vnímán jako hormon párové vazby, podporující tzv. slepení, ovlivňuje míru uspokojení a pocitu naplnění a zpětně ovlivňuje hladinu dopaminu.
Znalost všech rozměrů sexuality, včetně její fyziologie, stejně jako prožívání a vnímání prostřednictvím těla, má významnou souvislost se schopností ženy přirozeně rodit a „dobře porodit“, včetně možnosti prožít tzv. orgasmický porod. Přesto si doposud jenom nemnoho lidí uvědomuje, že v sobě sexuální energie nese významný tvořivý potenciál a často neví, jak s ní zacházet, aby podporovala život a zdraví, a nikoliv je ničila. Propojí-li se žena se zdrojem své síly a tvořivosti, může dosáhnout zdravého a smysluplného života. Uspokojivý sexuální život má na organismus blahodárné účinky. Posiluje hormonální systém, zlepšuje náladu a zvyšuje pocit sounáležitosti a intimity ve vztahu. Celkově obvykle zvyšuje pocit životní spokojenosti. Může být zvláštním transformativním prostředkem, který může způsobit probuzení „vědomé Ženy“. V případě neschopnosti s touto energií pracovat a pochopit ji, obvykle žena nezažívá tolik radosti ani nepociťuje dostatečné uspokojení ze své sexuality. Překážkou mohou být různé faktory, jako jsou předchozí traumata (sexuální násilí) a s nimi související nízký pocit sebehodnoty ženy, ale také neznalost toho, jak tělo funguje, nespokojenost s vlastním tělem, neschopnost cítit sama sebe a vnímat reakce vlastního těla a celkově špatná kondice organismu ženy (fyzická – obtíže s reprodukčními orgány či špatná kondice svalů zejména pánevního dna i duševní – únava, stres, vyčerpání apod.). Navíc je třeba počítat s faktem, že sexualita i sexuální anatomie, projevy, prožívání a reaktivita každé ženy jsou rozmanité a zcela jedinečné.
Pomoc s řešením nezávažných obtíží týkajících se sexuality a reprodukce (vzhledem k jejím souvislostem) patří neoddělitelně do poradenské praxe a celostní péče porodní asistentky o ženu. Každá porodní asistentka by z toho důvodu měla mít nejen náležité odborné znalosti z této oblasti (včetně anatomie a fyziologie), ale také by měla pracovat na svém osobním rozvoji a postupně mít sama v sobě vyřešené otázky spojené s vlastní sexualitou, podobně jako otázky týkající se zrození a smrti.