Fyziologie sportovních disciplín

Lední hokej je zimní kolektivní sportovní hrou provazovanou na ledě, kde dochází k velké řadě kontaktů mezi hráči. Cílem hry je dopravit puk do branky soupeře.
Lední hokej je fyzicky velice náročný pro rychlé starty, obraty, časté změny směru pohybu, náhlá zastavení i vlastní rychlá a proměnlivá herní činnost s pukem. Intenzita během utkání je kolísavá.
Hráč nabruslí během utkání 5-5,5 km (Grasgruber, Cacek 2008).

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑  aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (především m. glutaeus maximus), i horních končetin (pro držení hokejky) a trupu (opora a udržení stability polohy celého těla)

Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), vytrvalost (anaerobní), rychlost (reakční, akční), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)

Hokejisté jsou nadprůměrně vysocí s robustními postavami a dobře vyvinutým svalstvem. Dlouhé paže jsou výhodou při střelbě.
Brankaři jsou mezi ostatními hráči nejlehčí a nejflexibilnější.

Trénink je zaměřen kromě techniky a taktiky na rozvoj rychlostní vytrvalosti, resp. rozvoj anaerobní glykolýzy. Během letní přípravy dochází dále také k rozvoji rychlostních, silových a vytrvalostních schopností. Pro rozvoj rychlostní vytrvalosti se především využívá intervalového tréninku na atletické dráze. Na ledě se spíše trénuje taktika a technika hry.

Lední hokej patří mezi sporty, kde se často setkáváme s poraněním. Jedná se o kontaktní sport a poranění vznikají při přímých soubojích nebo při nárazech na mantinel. Proto jsou zde i časté tržné rány na obličeji, vyražení zubů. Výjimečně se také můžeme setkat s pneumotoraxem, který vzniká nárazem volného konce hokejky na hrudník.

Nejčastější poranění a poškození:

-    akutní: zhmožděniny, distorze kolene (natažení, natržení a přetržení vazů), natažení a natržení svalů, zlomeniny (torzní zlomeniny bérce a zlomeniny kotníku s odtržením vazů), zlomenina nosních kůstek, krvácení do sklivce, odtrhnutí sítnice
-    chronické: bolesti bederní páteře

Lokomoce: artificiální
Pohyby segmentů: cyklické (bruslení) i acyklické (střelba, přihrávka ap.)

K základním lokomočním činnostem v ledním hokeji řadíme bruslení a k herním činnostem potom střelbu a obranu. Střelba vyžaduje pohyblivost v ramenním kloubu a značnou sílu svalstva pletence ramenního a celé paže. Jedná se o pohyb, při kterém se hráč snaží umístit puk do soupeřovy branky. Jedna z nejprudších střel využívaných v hokeji se nazývá golfový úder.
Tuto střelu můžeme rozdělit do tří základních fází: nápřah, samotná střela a protažení. Při nápřahu se horní končetina držící hokejku dole dostává dozadu za tělo, resp. dochází k horizontální abdukci v ramenním kloubu, což umožňuje kontrakce m. deltoideus pars akromion et spinae, m. stratus anterior, m. supraspinatus, m. latissimus dorsi, m. teres major a loket v extenzi drží m. triceps brachii. Druhá horní končetina držící hokejku nahoře se dostává do horizontální addukce v ramenním kloubu (m. pectoralis major, m. deltoideus pars clavicularis, m.coracobrachialis) a flexi v lokti (m. biceps brachii, m. brachialis, m. brachioradialis).
Při střelbě se změní pohyby v horních končetinách od předchozí fáze, horní končetina držící hokejku dole se dostává do flexe v ramenním kloubu (m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis, m. biceps brachii caput breve) a druhá (držící hokejku nahoře) do abdukce (m. deltoideus pars akromion, m. stratus anterior, m. supraspinatus). Předloktí spodní končetiny se dostává do supinace (m. biceps brachii a m. supinator) a razanci střely udává síla m. triceps brachii. V této fázi je také důležité zapojení trupu, dochází k rotaci ve směru střelby, které nám umožňují břišní svaly (m. obliques internus abdominis a m. obliques externus abdominis). V poslední fázi – protažení dochází k postupnému brzdění pohybu, jednotlivé segmenty těla pokračují v pohybech fáze střely.

COX, M. H. a kol. Applied fysiology of ice hockey. Sports and Medicine, 3/1995, s. 184-201.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
NOHEJL, Jan. Hokej lední. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 149-158. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, J., Funkční zkoušky v ledním hokeji. In: Sportovní hry - trénink, výzkum, perspektivy, Táborský, F. (ed). Olympijská knihovnička ČOV sv. 23. ČOV, Praha 2002, str. 138-148.
KOSTKA, V., BUKAČ, L., ŠAFAŘÍK, V., Lední hokej (teorie a didaktika). Praha. 1986, 186 s. SPN 36-06-24/1.
PERIČ, T., Lední hokej. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0472-2.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s