Volejbal
Bernaciková, Kapounková, Šamšula, Novotný
Charakteristika sportu
Volejbal je míčová kolektivní hra. Cílem hry je dostat míč přes síť
maximálně na tři dotyky do pole soupeře a zabránit soupeřově snaze o
totéž. Mezi volejbalové dovednosti patří podání, útočný úder, odbití
obouruč vrchem, odbití obouruč spodem. Typická je kolísavá intenzita
zatížení. Hráči během utkání provedou 75-170 výskoků. Výskok
volejbalistů je nejvyšší v porovnání s ostatními kolektivními sporty
(muži 90cm, ženy 70cm) – Grasgruber-Cacek, 2008.
Olympijský sport: od roku 1964
První MS: 1949 (ženy 1952)
Soutěžní disciplíny
- šestkový volejbal
- plážový volejbal
- debly
Základní pravidla
Tým má právo na tři odbití (a to i po doteku bloku), aby vrátilo míč k soupeři.
- hřiště: obdélníkové hřiště o rozměrech 18×9 m., síť 2,43 m pro muže, 2,24 m pro ženy
- míč: z kůže či syntetické kůže, obvod je 65–67 cm, váha 260–280 g.
- Mužstvo: 6 hráčů
- Set 25 bodů
- Hra se hraje na 3 vítězné sety (pátý set je hrán pouze do 15 bodů (ovšem stále se vyžaduje minimálně dvoubodový rozdíl).
- Rozehra pokračuje tak dlouho, dokud se míč nedotkne hřiště, není "aut" nebo se družstvu nepodaří vrátit jej povoleným způsobem.
- Družstvo, které vyhraje rozehru, získá bod.
Obr. Faktory sportovního výkonu – volejbal.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: utkání 1-2,5 hod (set 18-30 min, výměna 5-10s, interval odpočinku 20-30s)
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, oxidativní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 2548 kJ/zápas (Melichna, 1993)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Melichna 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace a ↑ taktilní čití (cit pro míč)
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), rychlost (akční, reakční), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Melichna 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Filaire 1999***).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Dovalil 2002).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**).
- dlouhé končetiny
- nadprůměrné obvody končetin (silné paže)
Obr. Somatograf volejbalistů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Důležitý je rozvoj silově, explozivně, rychlostně, vytrvalostních pohybů hráče. Velký důraz je kladen na trénink flexibility (často je opomíjen rozvoj flexibility zápěstí a prstů). V tréninku je potřeba rozvíjet techniku, taktiku a dbát na psychickou přípravi hráčů.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 364
Počet hodin zatížení za rok: 815
Všeobecné přípravné období: srpen
Specifické přípravné období: září-polovina října
Soutěžní období: polovina října-polovina dubna
Přechodné období: polovina dubna
Přípravné období III: květen-červen
Přechodné období II: červenec
Počet tréninkových jednotek za rok: 364
Počet hodin zatížení za rok: 815
Všeobecné přípravné období: srpen
Specifické přípravné období: září-polovina října
Soutěžní období: polovina října-polovina dubna
Přechodné období: polovina dubna
Přípravné období III: květen-červen
Přechodné období II: červenec
Zdravotní rizika
Mezi nejčastější úrazy patří poranění pohybové aparátu, které nevznikají při kontaktu s protihráčem. Příčinou poranění bývá nezvládnutí techniky. Ve volejbale se častěji setkáváme s akutním poraněním.
Nejčastější poranění:
- akutní: distorze hlezna, přetržení zkřížených kolenních vazů, zlomeniny a vykloubení prstů ruky (nižší soutěže)
- chronické: ramenní kloub (mikrotraumatizace a zánět šlach rotátorů ramene při úderech do míče), hlezenní kloub, kolenní kloub, přetížení a zánět patelárního vazu
- akutní: distorze hlezna, přetržení zkřížených kolenních vazů, zlomeniny a vykloubení prstů ruky (nižší soutěže)
- chronické: ramenní kloub (mikrotraumatizace a zánět šlach rotátorů ramene při úderech do míče), hlezenní kloub, kolenní kloub, přetížení a zánět patelárního vazu
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: převážně acyklické
Volejbalové herní dovednosti zaměstnávají svaly horních i dolních
končetin. Na dolních končetinách je především důležitá práce svalů,
umožňující výskok. Což jsou extenzory kyčle (m. glutaueus maximus,
hamstringy), extenzory kolene (m. quadriceps femoris) a plantární
flexory (m. triceps surae).
Volejbalovou smeč můžeme rozdělit do dvou hlavních fází: příprava na smeč a samotná smeč. V přípravné fázi pracují především abduktory (m. deltoideus-pars akromion, m. supraspinatus a m. serratus anterior) a extenzory (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major) ramenního kloubu. V druhé fázi se zapojují adduktory (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a m. teres major) a flexory (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii caput breve) ramenního kloubu. Dále se kontrahují extenzory loketního kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus). Svaly předloktí musí být v izometrické kontrakci, aby se míč mohl odrazit správným směrem s dostatečnou razancí.
Volejbalovou smeč můžeme rozdělit do dvou hlavních fází: příprava na smeč a samotná smeč. V přípravné fázi pracují především abduktory (m. deltoideus-pars akromion, m. supraspinatus a m. serratus anterior) a extenzory (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major) ramenního kloubu. V druhé fázi se zapojují adduktory (m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a m. teres major) a flexory (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii caput breve) ramenního kloubu. Dále se kontrahují extenzory loketního kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus). Svaly předloktí musí být v izometrické kontrakci, aby se míč mohl odrazit správným směrem s dostatečnou razancí.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly ve volejbale.
Použitá literatura:
DOVALIL, Josef – CHOUTKA, Miroslav. Sportovní výkon a jeho
struktura jako východisko racionálního tréninku. In Výkon a trénink ve
sportu. Praha: Olympia, 2002. s. 11-60. ISBN: 80-7033-760-5.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
FILAIRE, E. – Le SCANFF, C. – DUCHE, P. – LAC, G. 1999. The relationship between solivary adrenocortical hormone ganges and personality in elite fiale athletes during handball and volleyball competion. Research Quarterly for Exercise and Sport 70: 297-302.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
MELICHNA, Jan. Odbíjená. IN Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 181-192. ISBN: 80-7066-816-6.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
FILAIRE, E. – Le SCANFF, C. – DUCHE, P. – LAC, G. 1999. The relationship between solivary adrenocortical hormone ganges and personality in elite fiale athletes during handball and volleyball competion. Research Quarterly for Exercise and Sport 70: 297-302.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
MELICHNA, Jan. Odbíjená. IN Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 181-192. ISBN: 80-7066-816-6.