Veslování
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Veslování je individuálním sportem, pro který je charakteristický
cyklický pohyb dynamického charakteru. Cílem sportovního výkonu je
projet trať v co nejkratším čase. Lodě, na kterých se jezdí, jsou
speciální s pojízdnými sedátky (umožňují prodloužit záběrovou dráhu
vesla). Tělesná výška a hmotnost veslaře ovlivňují výkon z velké části,
proto existují dvě závodní kategorie: těžká váha (open) a lehká váha.
Pro výkon je rozhodující především vytrvalostní síla. Zátěž během
výkonu je kontinuální.
Olympijský sport:od roku 1896 (ženy od roku 1976)
První MS: 1962 (ženy od roku 1974)
Soutěžní disciplíny
Párová vesla:
- skif
- dvojskif
- čtyřka bez kormidelníka
- čtyřka s kormidelníkem
- osma s kormidelníkem
Nepárová vesla:
- dvojka bez kormidelníka
- dvojka s kormidelníkem
- čtyřka bez kormidelníka
- čtyřka s kormidelníkem
- osma s kormidelníkem
Základní pravidla
Olympijská trať má 2km.
- závodní trať je přímková a je rozdělen do 6-8 drah (šířka tratě nejméně 12,5m)
Obr. Faktory sportovního výkonu – veslování.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 5:30 - 7min, u žen 6 - 7:30min
Intenzita zatížení: střední - submaximální
Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Nolte, 2005).
Zdroje energie: glykogen
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Nolte 2005***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní, ↑↑ aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q , bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), kinestetický, vestibulární
Morfologické změny:
srdce: excentricko-koncentrická hypertrofie
svaly: hypertrofie svalových vláken horních končetin, vaskularizace svalů
Rozvoj pohybových schopností:
síla (vytrvalostní, explozivní, maximální), rychlost (akční), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, rovnováhová, rytmická, synaptická), flexibilita dolních končetin a bederní páteře
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Nolte 2005***, Fiskerstran…****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u rychlostních kanoistů (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Heller 1993* - TV (těžké váhy), LV (lehké váhy), Grasgruber-Cacek 2008**, Nolte 2005***, Fiskerstrand-Seiler 2004****).
Veslaři jsou vysocí, štíhlí, svalnatí, s dlouhými končetinami (ty
umožňují díky větší páce provést delší záběr veslem.
Veslaři lehkých vah mohou mít maximální hmotnost 72,5kg (ženy 59) v individuálních závodech a v týmových musí být průměr závodníku max. 70kg (u žen 57kg).
Veslaři lehkých vah mohou mít maximální hmotnost 72,5kg (ženy 59) v individuálních závodech a v týmových musí být průměr závodníku max. 70kg (u žen 57kg).
Obr. Somatograf veslařů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink je zaměřen především na rozvoj vytrvalosti a síly. Objem
tréninku 7500-8500km za rok. Trénink na začátku přípravného období se
soustředí na zvyšování aerobní kapacity, ale také na rozvoj anaerobních
schopností.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 520
Počet hodin zatížení za rok: 685 h
Všeobecné přípravné období: říjen-březen
Speciální přípravné období: březen-květen
Soutěžní období: červen-srpen
Přechodné období: září-říjen
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 520
Počet hodin zatížení za rok: 685 h
Všeobecné přípravné období: říjen-březen
Speciální přípravné období: březen-květen
Soutěžní období: červen-srpen
Přechodné období: září-říjen
Zdravotní rizika
Úrazovost ve veslování je nízká. Úrazy nevznikají jen při veslováním samotném, ale i při manipulaci s lodí a během suché přípravy. Většinou se setkáváme s chronickými poraněními. Veslaři nepárových disciplín své tělo zatěžují asymetricky. Puchýře na dlaních od vesel, setkáváme se často také s rohovatěním kůže v této oblasti.
Nejčastější poranění a poškození:
- akutní: oděrky v hýžďové krajině, poranění břišní stěny úderem rukojeti vesla (Korbelář, 1997)
- chronické: bolesti v bederní části páteře, zánět kolenního kloubu, ramene, lokte, zápěstí a únavová zlomenina žebra
- akutní: oděrky v hýžďové krajině, poranění břišní stěny úderem rukojeti vesla (Korbelář, 1997)
- chronické: bolesti v bederní části páteře, zánět kolenního kloubu, ramene, lokte, zápěstí a únavová zlomenina žebra
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické
Pro kineziologickou analýzu je potřeba si veslařský záběr rozdělit do čtyř fází: 1. zaveslování, 2. protažení, 3. odhoz a 4. jízda na slajdu vpřed (tzv. fáze recovery).
Na zaveslování, tedy zanoření lopatky do vody, se podílí především m. trapezius, m. deltoideus.
Protažení začíná prací dolních končetin, extenzí kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a plantarní flexí hlezna (m. triceps surae). Trup v této fázi zachovává stejnou polohu v mírném předklonu jako ve výhmatové pozici, vzpřimovače trupu a břišní svaly plní fixační funkci. Po extenzi dolních končetin se trup překlápí do mírného záklonu, tento pohyb zajišťují především vzpřimovače trupu (m. erector spinae). Doposud byly paže v extenzi, nyní následuje dotažení k tělu. Pracují hlavně adduktory ramene (m. pectoralis major), flexory lokte (m. biceps brachii) a svaly předloktí. Na konci této fáze pohybu dochází také k retrakci lopatek. Zapojeny jsou mezilopatkové svaly (mm. rhomboideii) a m. trapezius.
Při vyklepnutí lopatek z vody se uvolňují trapézové svaly, pracují svaly předloktí – především extenzory zápěstí (m. extensor carpi ulnaris).
Odhození od těla - extenze v loketních kloubech (m. triceps brachii). Trup se překlápí do předklonu, výhmatové pozice, která se v průběhu jízdy na slajdu nemění.
Výhmatová pozice – mírný předklon, přirozený oblouk zad a napnuté paže. Úhel mezi kyčelním kloubem, rameny a rukama se po celou dobu práce dolních končetin (koncentrické i excentrické) nemění.
Při jízdě na slajdu vpřed platí pořadí paže, trup, dolní končetiny. Při protažení vodou platí pořadí opačné, tedy dolní končetiny, trup, paže. Předklon trupu je zajišťován břišními svaly (m. rectus abdominis). Při jízdě na slajdu vpřed dochází k celkovému uvolnění svalstva, popř. se zapojuje m. biceps femoris a m. gastrocnemius. Před zaveslováním je potřeba včas nakolmit lopatku vesla, prostřednictvím svalů předloktí.
Hlava je po celou dobu záběru zpříma, pohled směřuje vpřed.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při veslování.
Použitá literatura:
FISKERSTRAND, A. - SEILER K.S. Training and performance
characteristics among Norwegian international rowers 1970-2001. Scand J
Med Sci Sports. 2004 Oct;14(5):303-10.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HELLER, Jan. Veslování. IN Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 215-225. ISBN: 80-7066-816-6.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
NOLTE, Volker. ROwing Faster. Training-Rigging-Technique-Racing. Champaign: Human Kinetics, 2005. ISBN: 0-7360-4465-5.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HELLER, Jan. Veslování. IN Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 215-225. ISBN: 80-7066-816-6.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
NOLTE, Volker. ROwing Faster. Training-Rigging-Technique-Racing. Champaign: Human Kinetics, 2005. ISBN: 0-7360-4465-5.