Rychlostní kanoistika
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Rychlostní kanoistika je prováděna na stojacích nebo mírně tekoucích
vodách nebo na k tomu účelu uměle vytvořených vodních plochách.
Cílem sportovního výkonu je projet stanovenou trať, co nejrychleji v souladu s pravidly a mít rychlejší čas, než soupeři. Zátěž během výkonu je kontinuální.
Cílem sportovního výkonu je projet stanovenou trať, co nejrychleji v souladu s pravidly a mít rychlejší čas, než soupeři. Zátěž během výkonu je kontinuální.
Olympijský sport: od roku 1936
První MS: 1938
Soutěžní disciplíny
Tab. Olympijské tratě od r. 2009, C = kánoe, K = kajak (číslo udává počet závodníku)
Trať/disciplína Ženy kajak Muži kajak Muži kanoe
1000m K1, K2, K4 C1, C2
500m K1, K2, K4
200m K1 K1, K2 C1
Základní pravidla
- sportovci se pohybují po vodě na kajaku nebo kanoi pomocí dvoulistých (kajakáři) nebo jednolistých (kanoisté) pádel na příslušné trati v drahách nebo mezi bójkami
- na startu jsou lodě seřazeny ve startovních blocích, pozici na startu určuje los
- závodní kanál: rozdělen na 9 drah vyznačených bójkami (na začátku tratě bílé, na posledních 200 m červené)
- sportovci se pohybují po vodě na kajaku nebo kanoi pomocí dvoulistých (kajakáři) nebo jednolistých (kanoisté) pádel na příslušné trati v drahách nebo mezi bójkami
- na startu jsou lodě seřazeny ve startovních blocích, pozici na startu určuje los
- závodní kanál: rozdělen na 9 drah vyznačených bójkami (na začátku tratě bílé, na posledních 200 m červené)
Obr. Faktory sportovního výkonu – rychlostní kanoistika.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 1:30 – 1:50min (500m), 2:55min (K4) – 3:55min (1km)
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 500m.
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 1km (upraveno dle Sharkey, 1986).
Zdroje energie: glykogen
Energetický výdej: 500m 2700% a 1Km 1900% z nál. BM, 500m 150 kJ/min a 1km 100 kJ/min
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1984*).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní, ↑ aerobní (↑ klidový Qs , ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění)
Morfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie
svaly: hypertrofie svalových vláken horních končetin, vaskularizace svalů
Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (rytmická, rovnováhová, synaptická), flexibilita ramenního kloubu
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty vybraných fyziologických parametrů při testu do maxima (Heller 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Sitkowski 2002****, Fry-Morton 1991*****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u rychlostních kanoistů (upraveno dle Hamar 2005).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Ackland 2001***, Fry a Mort 1991****).
Kajakáři bývají většinou vyšší než kanoisté, ale zároveň s nižší hmotností. Grasgruber-Cacek 2008.
Obr. Somatograf rychlostních kanoistů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink v rychlostní kanoistice je zaměřen na rozvoj techniky
veslování, síly jak výbušné tak především vytrvalostní a v neposlední
řade vytrvalosti. V přípravném období je to rozvoj vytrvalosti a
vytrvalostní síly, v předzávodním období pak primárně rozvoj rychlosti.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Všeobecné přípravné období: říjen-leden
Speciální přípravné období: leden-březen
Soutěžní období: duben-srpen
Přechodné období: září-říjen
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Všeobecné přípravné období: říjen-leden
Speciální přípravné období: leden-březen
Soutěžní období: duben-srpen
Přechodné období: září-říjen
Zdravotní rizika
Úrazovost v kanoistice je nízká. K drobnějším poraněním patří puchýře, mozoly na dlaních od pádel. U rychlostních kanoistů se setkáváme také se svalovou dysbalancí a lateralitou (kanoe) – funkční poruchy.
Nejčastější poranění:
- akutní: pohmožděniny, tržné rány a zlomeniny rukou způsobené pádlem a okrajem lodi
- chronické: zánět úponů a šlach svalů předloktí
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické
Kineziologická analýza se v rychlostní kanoistice liší podle typu lodi
na které závodník jede. Při jízdě na kajaku rozlišujeme tři fáze
záběru: zasazení, tažení a vytažení s přenosem.
Při zasazení pádla sedíme ve vzpřímené poloze a jsme mírně nakloněni vpřed. Spodní paže je v extenzi (m. triceps brachii), horní se flektuje (m. biceps brachii, m. brachialis, m . brachioradialis). Paže jsou zdvihnuty a jsou přibližně ve výšce očí, což zajišťuje m. deltoideus. Ramena jsou vytočena do směru záběru. List se zasazuje těsně u boku lodi.
Tažení se provádí těsně podél boku lodi po přímé dráze. List pádla je celou dobu tažení pod vodou. Na začátku tažení je spodní paže v extenzi, pak se však flektuje a dotahuje pádlo k tělu. Při tažení rotujeme rameny a částečně i trupem (práce břišních svalů). Tak jak se spodní paže flektuje, horní paže se extenduje, přičemž jde z výchozí polohy vpřed téměř po přímce přibližně ve výšce očí.
Fáze tažení je ukončena vytažením pádla u těla, přičemž list je šikmo do strany. Při vytahování listu z vody klesá horní paže k hladině, aby mohla začít nový záběr na opačné straně. Přitom také přetočíme pádlo a nastavíme list k dalšímu záběru.
Práci svalů horních končetin podporují svaly trupu (m. erector spinae a břišní svaly) a svaly dolních končetin, které zajišťují stabilizaci při jízdě na kajaku.
Při zasazení pádla sedíme ve vzpřímené poloze a jsme mírně nakloněni vpřed. Spodní paže je v extenzi (m. triceps brachii), horní se flektuje (m. biceps brachii, m. brachialis, m . brachioradialis). Paže jsou zdvihnuty a jsou přibližně ve výšce očí, což zajišťuje m. deltoideus. Ramena jsou vytočena do směru záběru. List se zasazuje těsně u boku lodi.
Tažení se provádí těsně podél boku lodi po přímé dráze. List pádla je celou dobu tažení pod vodou. Na začátku tažení je spodní paže v extenzi, pak se však flektuje a dotahuje pádlo k tělu. Při tažení rotujeme rameny a částečně i trupem (práce břišních svalů). Tak jak se spodní paže flektuje, horní paže se extenduje, přičemž jde z výchozí polohy vpřed téměř po přímce přibližně ve výšce očí.
Fáze tažení je ukončena vytažením pádla u těla, přičemž list je šikmo do strany. Při vytahování listu z vody klesá horní paže k hladině, aby mohla začít nový záběr na opačné straně. Přitom také přetočíme pádlo a nastavíme list k dalšímu záběru.
Práci svalů horních končetin podporují svaly trupu (m. erector spinae a břišní svaly) a svaly dolních končetin, které zajišťují stabilizaci při jízdě na kajaku.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v rychlostní kanoistice.
Použitá literatura:
ACKLAND, T.R. a kol. Anthropometric normative data for Olympic
rowers and paddlers. Dostupné z
http://fulltext.ausport.gov.au/fulltext/2001/acsms/papers/ACKL.pdf.
FRY, W.R. – MORTON, A.R. Physiological and kinanthropometric attributes of elite flatwater kayakists. Med. Sci. Sports. Exerc., 23, 11, s. 1297-1301, 1991.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
K, J. – PÓSNIK, J. – STRARCZEWSKA, J. Metabolická a funkční náročnost rychlostní kanoistiky. Lékař těl Vých., 12, 2, s. 54-56, 1984.
HELLER, Jan. Kanoistika. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 88-99. ISBN: 80-7066-816-6.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
SITKOWSKI, D. Some indices distinguishing Olympic and Word medalists in sprint kayaking. Biology of Sport, 2/2002, s. 133-147.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s.
FRY, W.R. – MORTON, A.R. Physiological and kinanthropometric attributes of elite flatwater kayakists. Med. Sci. Sports. Exerc., 23, 11, s. 1297-1301, 1991.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
K, J. – PÓSNIK, J. – STRARCZEWSKA, J. Metabolická a funkční náročnost rychlostní kanoistiky. Lékař těl Vých., 12, 2, s. 54-56, 1984.
HELLER, Jan. Kanoistika. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 88-99. ISBN: 80-7066-816-6.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
SITKOWSKI, D. Some indices distinguishing Olympic and Word medalists in sprint kayaking. Biology of Sport, 2/2002, s. 133-147.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s.