Plavání
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Plavání je individuálním sportem, pro který je typický cyklický pohyb
ve vodním prostředí. Plavec je ve vodě vystaven hydrostatickému tlaku,
vztlaku vody i zvýšené tepelné vodivosti prostředí. Cílem sportovního
výkonu je uplavat danou trať v co nejkratším čase. Rozeznáváme čtyři
základní plavecké způsoby: prsa, kraul, znak, motýlek. Zatížení během
plaveckého výkonu je kontinuální a intenzita se mění podle délky tratě.
Olympijský sport: od roku 1896 (ženy 1912)
První MS: 1973
Soutěžní disciplíny
Závod probíhá v jednotlivcích, nebo štafetě, na dlouhé či krátké vzdálenosti.
Soutěžní disciplíny na 50m bazéně:
- 50,100, 200, 400, 800 a 1 500 m volný způsob (kraul)
- 50, 100 a 200m motýlek
- 50, 100 a 200m znak
- 50, 100 a 200m prsa
- 200 a 400 m polohový závod (kombinace všech 4 plaveckých způsobů v tomto pořadí: motýlek, znak, prsa, kraul)
Štafety:
- 4x 100m, 4x 200m volný způsob
- 4x 100m polohový závod (kombinace všech 4 plaveckých způsobů v tomto pořadí: znak, prsa, motýlek, kraul – každý člen štafety plave jiným způsobem)
Základní pravidla
- závody se konají v bazénu (25 m nebo 50 m)
- cílem závodu je nejlépe se umístit mezi ostatními závodníky a zaplavat trať v co nejkratším čase
Obr. Faktory sportovního výkonu – plavání
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: do 50s (100m), 14min10s (1500m)
Intenzita zatížení: střední, submaximální až maximální (50m)
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 100m (upraveno dle Neumann a kol. 2005).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 1500m (upraveno dle Neumann a kol. 2005).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: až 3500% nál. BM, 185 kJ/min - 100m kraul
(Bartůňková, 1993)
Z energetického hlediska je nejefektivnější disciplínou kraul (vyžaduje jen 71% energie vynakládané na prsa)
Z energetického hlediska je nejefektivnější disciplínou kraul (vyžaduje jen 71% energie vynakládané na prsa)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Neumann a kol. 2005**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
- zvýšení kapacity: ↑ aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu) - delší tratě, ↑ anaerobní (krátké tratě)
Morfologické změny:
- srdce: excentrická hypertrofie
- svaly: hypertrofie svalových vláken, vaskularizace svalů (dlouhé tratě), ↑ počet mitochondrií (dlouhé tratě)
Rozvoj pohybových schopností:
flexibilita ramenních kloubů, hlezenních kloubů a kyčlí, rychlost (reakční a akční), síla (explozivní, vytrvalostní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, synaptická)
- zvýšení kapacity: ↑ aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu) - delší tratě, ↑ anaerobní (krátké tratě)
Morfologické změny:
- srdce: excentrická hypertrofie
- svaly: hypertrofie svalových vláken, vaskularizace svalů (dlouhé tratě), ↑ počet mitochondrií (dlouhé tratě)
Rozvoj pohybových schopností:
flexibilita ramenních kloubů, hlezenních kloubů a kyčlí, rychlost (reakční a akční), síla (explozivní, vytrvalostní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, synaptická)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech:
Plavci sprinteři ve srovnání se sprintery běžci mají více pomalých svalových vláken, naopak plavci na delší tratě mají více rychlých svalových vláken než běžci
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken v m. deltoideus u plavců na 100m.
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken v m. deltoidem u plavců na 1500m.
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasbruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****, Genadijus 2000*****).
Pro plavce je typická vyšší postava, široká ramena, dlouhé paže. Ale
rozdíly mezi jednotlivými disciplínami i vzdálenostmi jsou výrazné:
Specialisti na kraul (sprint): vyšší postavy, kratší paže, dlouhé předloktí, delší nohy
Znakaři: dlouhý trup a relativně kratší nohy
Motýlkáři: největší rozpětí paží z plavců
Prsaři: velká výbušná síla stehen, relativně nejlépe vyvinuté svalstvo horní poloviny těla
Specialisti na kraul (sprint): vyšší postavy, kratší paže, dlouhé předloktí, delší nohy
Znakaři: dlouhý trup a relativně kratší nohy
Motýlkáři: největší rozpětí paží z plavců
Prsaři: velká výbušná síla stehen, relativně nejlépe vyvinuté svalstvo horní poloviny těla
Obr. Somatograf plavců (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Vrcholový trénink bývá dvoufázový (ráno a odpoledne). Za týden plavci
uplavou cca 50 – 90 km podle toho v jaké fázi tréninku se nacházejí,
Do tréninkových metod řadíme: technická cvičení, starty, obrátky, strategii závodů, suchou přípravu, psychologický trénink, koncepci tréninku a dále vytrvalostní a sprinterský trénink.
Vytrvalostní trénink rozvíjí aerobní kapacitu, která přispívá k posunutí anaerobního prahu (ANP), plavec má vyšší toleranci laktátu než je u netrénovaného jedince, proto dokáže plavat o vysoké intenzitě po delší dobu. Vytrvalostní trénink rozdělujeme do 3 zón. Zóna 1 - základní vytrvalostní trénink se plave rychlostí nižší, než je rychlost ANP. Zóna 2 – prahový vytrvalostní trénink se plave rychlostí přibližující se ANP. Zóna 3 – přetěžovaný trénink se plave vyššími rychlostmi, než je rychlost ANP.
Cílem sprinterského tréninku je dosáhnout maximální sprinterské rychlosti bez narušení techniky plaveckého stylu. (Garcia, 2005)
Trénink na suchu zahrnuje zvyšování anaerobního výkonu, svalové síly, silová a rychlostní vytrvalost a kloubní pohyblivost.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek ve vodě za rok: 423-517 sprinteři, 517-611 vytrvalci
Počet hodin zatížení za rok: 740-960 sprinteři, 950-1200 vytrvalci (Garcia, 2005).
Přípravné období: srpen - polovina listopadu
Soutěžní období: polovina listopadu - leden
Přechodné období: konec ledna
Přípravné období: únor-květen
Soutěžní období: květen-červenec
Přechodné období: konec července
Do tréninkových metod řadíme: technická cvičení, starty, obrátky, strategii závodů, suchou přípravu, psychologický trénink, koncepci tréninku a dále vytrvalostní a sprinterský trénink.
Vytrvalostní trénink rozvíjí aerobní kapacitu, která přispívá k posunutí anaerobního prahu (ANP), plavec má vyšší toleranci laktátu než je u netrénovaného jedince, proto dokáže plavat o vysoké intenzitě po delší dobu. Vytrvalostní trénink rozdělujeme do 3 zón. Zóna 1 - základní vytrvalostní trénink se plave rychlostí nižší, než je rychlost ANP. Zóna 2 – prahový vytrvalostní trénink se plave rychlostí přibližující se ANP. Zóna 3 – přetěžovaný trénink se plave vyššími rychlostmi, než je rychlost ANP.
Cílem sprinterského tréninku je dosáhnout maximální sprinterské rychlosti bez narušení techniky plaveckého stylu. (Garcia, 2005)
Trénink na suchu zahrnuje zvyšování anaerobního výkonu, svalové síly, silová a rychlostní vytrvalost a kloubní pohyblivost.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek ve vodě za rok: 423-517 sprinteři, 517-611 vytrvalci
Počet hodin zatížení za rok: 740-960 sprinteři, 950-1200 vytrvalci (Garcia, 2005).
Přípravné období: srpen - polovina listopadu
Soutěžní období: polovina listopadu - leden
Přechodné období: konec ledna
Přípravné období: únor-květen
Soutěžní období: květen-červenec
Přechodné období: konec července
Zdravotní rizika
V závodním plavání se velmi často setkáváme se zdravotními riziky spojené s nadměrným fyzickým zatížením v tréninku nebo s onemocněním, které je způsobené vlivem prostředí ve kterém se plavci nacházejí. Při plavání dochází k přetěžování určitých svalových skupin (náročné rotační pohyby u motýlka, kraulu, znaku). K úrazům dochází při startovních skocích.
Onemocnění způsobena vlivem vodního prostředí jsou: záněty očních spojivek, plísňová onemocnění, záněty zevního zvukovodu, dermatologická onemocnění (ekzém, mykóza, kuří oka), alergie na chlor.
Nejčastější poranění a poškození:
- akutní: oděrky, pohmožděniny, tržné rány, zlomeniny (start)
- chronické: záněty ramenního kloubu, proškození kolenních vazů a menisků (prsaři), přetížení bederní části páteře (motýlek)
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená - quadrupedální
Pohyby segmentů: cyklické
Kineziologická analýza se liší podle různých plaveckých způsobů.
Plavecké pohyby se dělí na pohyby ve směru a proti směru pohybu, které
jsou pohyby hnacími. Technicky nejdokonalejším způsobem v plavání je
kraul. Při kraulových záběrech se končetiny symetricky střídají. Během
jednotlivých fází se postupně zapojují především svaly horních
končetin. V tahové fázi se zapojují flexory ramene (m. deltoideus-pars
clavicularis, m. coracobrachialis), lokte (m. triceps brachii) a
zápěstí. V tlakové fázi (záběr) pracují extenzory a adduktory ramen (m.
latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae, m. pectoralis major),
flexory a extenzory lokte (m. biceps brachii, m. triceps brachii) a
svaly předloktí a ruky. Přesun horní končetiny nad vodou uskutečňuje
především m. deltoideus-pars-acromion. Dolní končetiny se kontrahují
střídavě, při pohybu kopu dolů pracují flexory kyčle (m. ilopsoas, m.
rectus femoris) a pohyb vzhůru uskutečňují extenzory kyčlí (m. glutaeus
maximus a hamstringy). Trup v horizontální rovině pomáhá udržovat m.
erector spinae, m. quadratus lumborum a břišní svalstvo.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při plavání - kraul.
Použitá literatura:
GARCIA, M. G. Curco de entrenador auxiliar de nataction. Madrid:
[s.n.], 2005.
GENADIJUS, Sokolovas. Olympic Trials Project – Anthropometrics, http://usa-swimming.org/programs. 2000.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Plavání. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 128-142. ISBN: 80-7066-816-6.
NEUMANN, Gregor, PFUTZNER, Arndt, HOTTENTROTT, Kuno. Trénink pod kontrolou. Praha: Grada Publishing, 2005. 184 s. ISBN: 80-247.0947-3.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
www.fina.org [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Pravidla plavání. Dostupné z www: <http://fina.org/H20/index.php?option=com_content&view=category&id=82:swimming-rules&Itemid=184layout=default>.
GENADIJUS, Sokolovas. Olympic Trials Project – Anthropometrics, http://usa-swimming.org/programs. 2000.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Plavání. In In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 128-142. ISBN: 80-7066-816-6.
NEUMANN, Gregor, PFUTZNER, Arndt, HOTTENTROTT, Kuno. Trénink pod kontrolou. Praha: Grada Publishing, 2005. 184 s. ISBN: 80-247.0947-3.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
www.fina.org [online]. 2010 [cit. 2010-11-29]. Pravidla plavání. Dostupné z www: <http://fina.org/H20/index.php?option=com_content&view=category&id=82:swimming-rules&Itemid=184layout=default>.