4.2.1 Absinthii herba

Mateřská rostlina: Artemisia absinthium L. (Asteraceae), pelyněk pravý

Droga: Pelyňková nať, Wormwood herb (anglicky), Herbe d´absinthe (francouzsky)

Obsahové látky: Silice, hořčiny

Makroskopie: Listy jsou našedlé až nazelenalé, hustě plstnaté. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, úkrojky okrouhlé až kopinaté. Na stonku jsou listy méně dělené. Stonek je zelenošedý, plstnatý, obvykle s pěti plochými rýhami. Na bázi každé větvičky jsou kopinaté až slabě peřenodílné listeny. Květenstvím je přímá lata, úbory jsou kulovité, žluté, zákrov šedě plstnatý. Četné oboupohlavné žluté trubkovité květy jsou asi 2 mm dlouhé, žlutých paprsčitých květů je malý počet (obr. 76). Droga má aromatický pach a kořenitou velmi hořkou chuť. Sbírá se za suchého počasí od června do září, vrcholky natě se uloží do stínu v dobře větrané místnosti a suší ve velmi tenkých vrstvách.

Mikroskopie: Na příčném řezu stonkem se na povrchu nacházejí žlázky typu Asteraceae s dlaždicovitým uspořádáním a charakteristické krycí T-trichomy (noha se skládá z 1-5 buněk a na ni naléhá příčná buňka, na obou koncích zašpičatělá se secernující membránou) (obr. 78). Nad cévními svazky jsou uloženy siličné kanálky schizogenního původu a ztloustlá sklerenchymatická vlákna (SK) pericyklu. Žebra jsou vyztužena kolenchymem (KO). Endoderma je jednovrstevná. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální, uspořádané do kruhu, větší pod žebry, menší pod brázdami. Sítkovice (ST) jsou obliterované. Cévy (C) jsou vyztuženy libriformem. Ve dřeni můžeme nalézt drúzy šťavelanu vápenatého (obr. 77).

4.2.2 Convallariae herba

Mateřská rostlina: Convallaria majalis L. (Asparagaceae), konvalinka vonná

Droga: Konvalinková nať, Lily of the valley herb (anglicky), Herbe de muguet (francouzsky)

Obsahové látky: Kardioaktivní glykosidy

Makroskopie: Nať tvoří listy a květní stvoly. Listy svěže zelené barvy jsou dlouze řapíkaté (řapík je často obalený bělavou až načervenalou blanitou pochvou), až 20 cm dlouhé, tuhé, elipsovité, celokrajné, lysé. Listy se vyznačují rovnoběžnou žilnatinou. Květní stvol, zpravidla kratší než listy, je polooblý, hladký, lysý, ukončený jednostranným hroznem bílých květů. Květy jsou krátce stopkaté, vyrůstají vždy z paždí čárkovitého listenu, mají kulovitě zvonkovité, šestizubé okvětí (obr. 79). Droga je bez zápachu, chuť nejprve sladká, potom hořká a ostrá. Sbírá se kvetoucí nať s listy, v dubnu až červnu, suší se v dobře větrané místnosti nebo umělým teplem při 40-60 °C.

Mikroskopie: List – plošně je charakteristický pokožkovými buňkami, které jsou tyčinkovitě prodloužené a rovnoběžné se žilnatinou. Mezi pokožkovými buňkami jsou roztroušeny průduchy (PD) bez průvodních buněk (obr. 80). V mesofylu jsou přítomné rafidy šťavelanu vápenatého nebo jednotlivé jehlicovité krystaly (styloidy) (obr. 81).

4.2.3 Equiseti herba

Mateřská rostlina: Equisetum arvense L. (Equisetaceae), přeslička rolní

Droga: Přesličková nať, Horsetail herb (anglicky), Herbe de prêle des champs (francouzsky)

Obsahové látky: Flavonoidy

Makroskopie: Drogu tvoří tuhé, světlezelené až šedě zelené duté, velmi křehké, usušené letní lodyhy. Jsou dlouhé až 40 cm, průměr hlavní lodyhy je asi 0,8 mm. Lodyha je široce přeslenitě větvená, větve jsou obvykle jednoduché. Je-li droga řezaná, jde o tenké, čtyř až pětihranné úlomky lodyh a čárkovitých postranních větví (obr. 82). Práškovanou drogu tvoří šedozelený až zelený, na omak drsný prášek. Droga je bez pachu, chutná nevýrazně, mezi zuby vrže. Sběr se provádí od května do září, suší se ve stínu.

Mikroskopie: Korovou část hlavní osy zevně ohraničuje pokožka z buněk více méně radiálně protažených; při pohledu z plochy jsou tyto buňky prozenchymatické. Pokožkové buňky jsou inkrustovány kyselinou křemičitou. Na preparátu se střídají žebra a údolíčka. Sklerenchym (S) se vyskytuje v žebrech, kolenchym (KO) po skupinách ve středu údolíček. Základním pletivem je parenchym, v žebrech palisádový, obsahující malozrnný škrob. V údolíčkách jsou uloženy velké, kruhovité mezižeberní valekulární dutiny (VD), pod žebry jsou dutiny karinální (KD) lokalizované v primárním xylému. Endodermis (E) s Casparyho proužky je složena z jedné vrstvy tangenciálně protažených buněk. V centrálním cylindru jsou kolaterální cévní svazky (CS) uspořádány do kruhu, leží vždy pod žebrem. Uprostřed je velká centrální dutina (obr. 83).

4.2.4 Melissae herba, Melissae folium

Mateřská rostlina: Melissa officinalis L. (Lamiaceae), meduňka lékařská

Droga: Meduňková nať, Lemon balm leaf (anglicky), Herbe de mèlisse (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Stonek je čtyřhranný, žlaznatě chlupatý až téměř lysý. Řapíkatý list je oválný, srdčitý, až kosočtverečný až 8 cm dlouhý a až 5 cm široký, okraj je hrubě vroubkovaný až zubatý. List je na svrchní straně světle zelený, s vpadlou žilnatinou, na spodní světlejší s vyniklou síťovitou žilnatinou. Lichopřesleny jsou málokvěté. Květy mají zvonkovitý kalich, koruna je dvoupyskatá a žlutobílá, později růžová (obr. 84). Droga má slabou citrónovou vůni a kořenitě nahořklou chuť. Sbírá se v létě, těsně před rozkvětem, za suchého počasí a suší se ve stínu, v dobře větrané místnosti, bez obracení. Teplota sušení nemá přesáhnout 35 °C.

Mikroskopie: Stonek je čtyřhranný se zaoblenými rohy, které jsou vyztužené kolenchymem (KO). Pod pokožkou je vrstva kolenchymatických buněk, následuje parenchym kůry, ve kterém se nachází vrstva lýkových vláken. Dřevo je úzké, cévy jsou obklopeny sklerenchymem. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální, uspořádané do kruhu, přerušované dřeňovými paprsky (obr. 85). Na pokožce listu plošně lze pozorovat diacytické průduchy (typ Caryophyllaceae). Krycí trichomy jsou pilkovité, krátké až široce kuželovité jednobuněčné, mírně zahnuté, na povrchu jemně zrnité (obr. č. 86). Žlaznaté trichomy mají obvykle jednobuněčnou nožku a jedno- až dvoubuněčnou hlavičku. Charakteristické jsou žlázky typu Lamiaceae (hvězdicovité uspořádání), mají 10 a více segmentů.

4.2.5 Menthae piperitae herba, Menthae piperitae folium

Mateřská rostlina: Mentha x piperita L. (Lamiaceae), máta peprná

Droga: Nať máty peprné, Peppermint leaves (anglicky), Herba de menthe poivrée (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Stonek je přímý v horní polovině větvený, lysý nebo roztroušeně chlupatý, tupě čtyřhranný, nahnědle zelený často fialově naběhlý. List je tenký, řapíkatý, až 9 cm dlouhý a 3 cm široký. Čepel je vejčitá nebo kopinatá, v horní části zašpičatělá s ostře pilovitým okrajem, na bázi zúžená nebo uťatá. Jsou křehké, na spodní straně jen lehce ochlupené s vyniklou žilnatinou. Květy ve vrcholových, hustých vejčitých až kuželovitých lichoklasech. Koruna květu je světle růžová až světle fialová, dvoupyská (obr. 87). Droga má charakteristickou pronikavou vůni po mentolu a palčivě kořenitou, později chladivou chuť. Sbírá se v létě za suchého počasí těsně před rozkvětem a suší se ve stínu. Teplota sušení nemá přesáhnout 35 °C.

Mikroskopie: Pokožka stonku se skládá z mnohohranných buněk, na vnější straně ztlustlých, s bradavičnatou kutikulou. Kolenchymatická hypodermis (KO) je v hranách stonku mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Kolaterální cévní svazky (CS) jsou uspořádány do kruhu. Cévy jsou tečkovaně až šroubovitě ztlustlé. Dřeňový parenchym vybíhá v jednořadé dřeňové paprsky. V parenchymu dřeně se vyskytují drobné krystaly šťavelanu vápenatého (obr. 88). Buňky pokožky listu jsou chobotnaté, diacytické průduchy (typ Caryophylaceae). Na rubu listu se nacházejí krycí trichomy, které jsou krátké, široce kuželovité, jedno až dvoubuněčné, na povrchu bradavičnaté, nebo dlouhé, tří-až osmibuněčné, s bradavičnatou nebo rýhovanou kutikulou (obr. 89). Žlaznaté trichomy mají jednobuněčnou nožku a jedno- až dvoubuněčnou hlavičku. Charakteristické jsou žlázky typu Lamiaceae s hvězdicovitým členěním, složené z 8 segmentů (obr. 90).

4.2.6 Thymi herba

Mateřská rostlina: Thymus vulgaris L. nebo Thymus zygis L. (Lamiaceae), tymián obecný, tymián španělský (tenkolistý)

Droga: Tymiánová nať, Common thyme (anglicky), Herbe de thym (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: List je až 12 mm dlouhý a 3 mm široký, přisedlý nebo krátce řapíkatý. Čepel je tuhá, celokrajná, kopinatá až vejčitá, šedá nebo zelenošedá s podvinutým okrajem. Žilnatina je na spodní straně zřetelně vyniklá. Květy jsou fialové s dvěma pysky, kalich je zelený s fialovými skvrnami (obr. 91). Listy druhu Thymus zygis jsou menší. Droga má výraznou aromatickou vůni i chuť. Sbírají se listy a květní zakončení na začátku květu a suší se mírně, ve stínu, teplotou do 35 °C.

Mikroskopie: Na pokožce stonku jsou charakteristické dvou-až tříbuněčné krycí trichomy, které jsou nad bází typicky kolénkovitě zahnuté (KT) a krátké až papilovité jedno-až dvoubuněčné krycí trichomy s bradavičnatou kutikulou (obr. 93). Dále lze pozorovat žlaznaté trichomy s jednobuněčnou hruškovitou hlavičkou a žlázky typu Lamiaceae (Ž) (obr. 92). Pokožkové buňky stonku jsou protáhlé, mnohohranné, ztloustlé s bradavičnatou kutikulou. Pod pokožkou je uloženo vyztužovací kolenchymatické pletivo. Cévní svazky jsou kolaterální, cévy jsou doprovázeny libriformem. Ve dřeni je řetízkový parenchym, dřeň vybíhá v jednořadé dřeňové paprsky.