4.5.1 Anisi fructus

Mateřská rostlina: Pimpinella anisum L. (Apiaceae), bedrník anýz

Droga: Anýzový plod, Green anise fruit (anglicky), Fruit d´anis (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Jsou to dvounažky vejčitého nebo hruškovitého tvaru, z boku lehce zmáčklé, žlutozelené nebo zelenošedé, jemně ochlupené. Nažky jsou na vrcholu spojené krátkou stopkou (karpoforem). Jsou až 5 mm dlouhé a 3 mm široké. Každá nažka má 5 světlých žeber (tři hřbetní a dvě postranní) (obr. 127). Droga má příjemný silný kořeněný zápach a chutná sladce aromaticky. Plody se sbírají postupně, jak dostávají zelenošedou barvu (srpen-září) před dozráním, nechají se 4-5 dní zrát a pak se suší při teplotě do 35 °C.

Mikroskopie: Pokožka plodu je pokryta zvrásněnou kutikulou a vyznačuje se malým počtem anomocytických průduchů. Pokožka je pokryta tupými chlupy většinou jednobuněčnými s jemnou bradavičnatou kutikulou (K). Perikarp je členěn na exokarp (EXK), mezokarp (MK) a endokarp (ENK). Siličné kanálky (SI) probíhají základním tenkoblanným parenchymem mezokarpu. Na poutcové straně každé nažky najdeme dva siličné kanálky širšího průměru. Epitel bývá žlutě až žlutohnědě zbarven. V žebrech se nacházejí cévní svazky kolaterální (CS). Vnitřní pokožka oplodí se skládá z protáhlých buněk. Endosperm (ES) obsahuje zásobní látky: oleje a aleuronová zrna, drobné drúzy šťavelanu vápenatého (obr. 128).

4.5.2 Conii fructus

Mateřská rostlina: Conium maculatum L. (Apiaceae), bolehlav plamatý

Droga: Bolehlavový plod, Hemlock fruit (anglicky), Fruit de la grande cigüe (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: Lysé, vejčitě-kulaté, šedozelené až hnědozelené dvounažky, silně žebernaté (obr. 129). Droga má aromatický zápach, páchne po myších, chuť je olejovitá, svíravá. Při sběru se odřezávají celé vrcholky rostlin, po dosušení v teple se plody vytřesou a nechají sušit ve stínu.

Mikroskopie: Na příčném řezu plodu můžeme vidět pět výrazných žeber, uvnitř každého pak cévní svazek kolaterální (CS) a drobnou siličnou buňku (SB). Exokarp je pokrytý vrstvou drobné kutikuly. Vnitřní endokarp je srostlý s testou, která spolu s endokarpem vytváří koniovou vrstvu (KV) (obr. 131). V endospermu (ES) jsou shluky aleuronových zrn a buňky s kapičkami oleje (obr. 130).

4.5.3 Coriandri fructus

Mateřská rostlina: Coriandrum sativum L. (Apiaceae), koriandr setý

Droga: Koriandrový plod, Coriander (cilantro) fruit (anglicky), Fruit de coriandre (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Dvounažky jsou kulovitého tvaru o průměru až 5 mm, nebo vejčitého tvaru, až 6 mm dlouhé, hnědé nebo světle hnědé barvy. Nažky jsou obvykle velmi těsně spojeny. Na povrchu jsou lysé, mají deset hlavních a osm přímých více vyniklých vedlejších žeber (obr. 132). Čerstvá nať i droga mají nepříjemný zápach, sušením se však ztrácí a droga dostává příjemnou aromatickou kořenitou vůni a chuť. Plody se sbírají seřezáváním okolíků krátce před úplným dozráním v době, kdy začínají žloutnout (červenec-srpen) a nechají se běžně sušit ve stínu.

Mikroskopie: Na mikroskopickém preparátu rozeznáváme v mezokarpu hlavních žeber zřetelné siličné kanálky a drobné kolaterální cévní svazky (CS). V mezokarpu je výrazný pás tvořený spletí příčně a kolmo položených krátkých silně ztloustlých, tečkovaných vláknitých buněk sklerenchymatického pletiva (obr. 134), označuje se jako stereomová vrstva (SM). V oblasti karpoforu jsou dva větší siličné kanálky (SI), které jsou vystlány epiteliálními buňkami. Endokarp je srostlý s osemením, v endospermu (ES) jsou aleuronová zrna a tukové kapénky (obr. 133).

4.5.4 Foeniculi amari fructus, Foeniculi dulcis fructus

Mateřská rostlina: Foeniculum vulgare Mill. sp. vulgare var. vulgare, F. vulgare Mill. sp. vulgare var. dulce (Mill.) Thellung (Apiaceae), fenykl obecný pravý, fenykl obecný sladký

Droga: Fenyklový plod hořký, Fenyklový plod sladký, Fennel fruit (anglicky), Fruit de fenouil (francouzsky)

Obsahové látky: Silice

Makroskopie: Dvounažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, až 12 mm dlouhé a 4 mm tlusté. Plod fenyklu hořkého je zelenohnědý, hnědý nebo zelený, plod fenyklu sladkého je pak světle zelený až žlutohnědý. Jsou zploštělé, lysé a mají pět lehce rýhovaných žeber slámově žluté barvy (obr. 135). Droga má silně aromatický pach, chuť nejprve sladce kořeněná později mírně pálivá. Odřezáváme vyvinuté a dokonale zralé okolíky v červenci až září (tj. česaný fenykl). Zbytek rostliny se po dozrání skosí, krátce přisuší a vymlátí (tj. sekaný fenykl).

Mikroskopie: Zevní pokožku oplodí vytvářejí mnohohranné buňky, pokryté hladkou kutikulou a bohatou na průduchy. Cévní svazky (CS) probíhají žebrovím, jsou kolaterální, provázené vrstvou sklerenchymatických vláken. Základní tenkoblanný parenchym mezokarpu v oblasti cévních svazků je obohacen o přihrádkové buňky s porézními lištovitými ztlustlinami (obr. 137). Eliptické schizogenní siličné kanálky (SI) jsou vystlány hnědým epitelem. Vnitřní endokarpální pokožku tvoří destičkovité, tenkoblanné buňky, vytvářející dojem parketování – parketové buňky (PA). Endosperm s polyedrickými buňkami obsahuje mastné oleje a aleuronová zrna, malé drúzy šťavelanu vápenatého (obr. 136).

4.5.5 Aurantii dulce pericarpium

Mateřská rostlina: Citrus x sinensis (Rutaceae), pomeranč sladký

Droga: Oplodí sladkého pomeranče, Sweet orange peel (anglicky), Écorce d´orange douce (francouzsky)

Obsahové látky: Silice, flavonoidy

Makroskopie: Droga tvoří nepravidelné kusy oplodí, až 8 cm dlouhé, 5 cm široké a asi 1,5 mm silné, zprohýbané. Zevně jsou žlutohnědé až červenohnědé, hrubě tečkované prosvítajícími kulatými siličnými kanálky (flavedo), na vnitřní straně jsou nažloutlé, hladké (albedo) (obr. 138). Droga má silně aromatický zápach, chuť nahořklou. Sbíráme oplodí zralých plodů, částečně zbavíme albeda a sušíme nízkými teplotami do 35 °C.

Mikroskopie: Oplodí kryje pokožka (P) z drobných mnohohranných buněk s malým počtem průduchů. Další vrstva je tvořena hrubým tlustoblanným parenchymem, jímž probíhají drobné cévní svazky a jsou zde uloženy v jedné nebo i ve dvou řadách až přes 1 mm velké, vejčité, řidčeji kulovité schizolyzigenní siličné nádržky (SI), viditelné již pouhým okem (obr. 139). V parenchymu se vyskytují buňky obsahující jednoduché krystaly šťavelanu vápenatého a krystalické hrudky hesperidinu (obr. 140).