4.4.1 Althaeae folium

Mateřská rostlina: Althaea officinalis L. (Malvaceae), proskurník lékařský

Droga: Proskurníkový list, Marshmallow leaf (anglicky), Feuill de guimauve (francouzsky)

Obsahové látky: Sliz

Makroskopie: Usušené, nepoškozené, slézovou rzí nenapadené listy, dlouze řapíkaté, až 10 cm dlouhé. Jsou mělce 3- až 5-laločnaté, v obrysu vejčité až trojúhle srdčité, na okraji vroubkované až zubaté. Tvar čepele je však velmi proměnlivý. Listy jsou šedozelené, plstnaté, na spodní straně s vyniklou žilnatinou (obr. 102). Jsou bez zápachu, chuti mdle slizovité. Droga se může sbírat postupně celé léto, před rozkvětem. Suší se teplotami do 40–50 °C. Součástí některých léčivých čajových směsí je i květ proskurníku (Althaeae flos) a nať (Althaeae herba).

Mikroskopie: Jedná se o bifaciální list. Mezi buňkami pokožky nacházíme slizové buňky. Chlupy pokožky jsou stejné na obou stranách, většinou jednoduché, jednobuněčné, tlustostěnné, se zdřevnatělou a tečkovanou bází (obr. 103). Nejčastěji bývají sdruženy v počtu 6-8 do hvězdicovitého chomáčku (obr. 104). Ojediněle se mohou vyskytovat i drobné, krátce kyjovité žlaznaté trichomy. Listový mezofyl je tvořený jednořadým i dvouřadým palisádovým parenchymem, který obsahuje velké slizové buňky a drúzy šťavelanu vápenatého, zvláště v okolí cévních svazků. Cévní svazky jsou kolaterální. Pod palisádovým parenchymem je houbový parenchym a následuje spodní pokožka.

4.4.2 Belladonnae folium

Mateřská rostlina: Atropa bella-donna L. (Solanaceae), rulík zlomocný

Droga: Rulíkový list, deadly nightshade leaf (anglicky), Feuille de belladone (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: List je na líci tmavě zelený až hnědozelený, na rubu šedozelený. List je řapíkatý, na bázi zašpičatělý, sbíhavý, čepel celokrajná. Celokrajná čepel je až 20 cm dlouhá a až 10 cm široká. Tvar listu je vejčitý nebo vejčitě podlouhlý, zašpičatělý. Na rubu je list podél nervatury řídce pýřitý. Suchý list se vyznačuje četnými, mírně vyvýšenými, bělavými tečkami, což jsou vyniklé pískové buňky, které jsou na obou stranách čepele dobře viditelné (obr. 105). Droga má omamnou vůni nutkající ke zvracení a nahořklou, ostrou chuť. Listy se sbírají v létě z kvetoucích rostlin a suší se v tenkých vrstvách ve stínu na vzdušných místech nebo uměle teplotou do 50 °C, aby se zachovala jejich zelená barva.

Mikroskopie: Vrchní pokožka listu je pokryta špičatými krycími trichomy, které jsou zpravidla vícebuněčné s hladkou kutikulou a žlaznatými trichomy s jednobuněčnou nožkou a vícebuněčnou hlavičkou nebo mnohobuněčná nožka s jednobuněčnou hlavičkou. Charakteristické jsou buňky s pískem šťavelanu vápenatého (PB) v listovém mezofylu (obr. 107). Četnější jsou průduchy ze spodní strany listu. Průduchy (PD) jsou anizocytické (typ Brassicaceae) a anomocytické. Buňky pokožky mají chobotnatě laločnaté stěny (obr. 106).

4.4.3 Boldo folium

Mateřská rostlina: Peumus boldus Mol. (Monimiaceae), boldovník vonný

Droga: Boldovníkový list, Boldo leaf (anglicky), Feuille de boldo (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy, silice

Makroskopie: Tuhý, kožovitý, krátce řapíkatý list oválného až vejčitého tvaru, nahoře tupý nebo slabě zašpičatělý, na bázi zaokrouhlený, až 5 cm dlouhý a 4 cm široký. Čepel je celokrajná, mírně zvlněná, okraj ztloustlý a více nebo méně podvinutý. Je šedozelený až žlutozelený, na líci drsný, hrbolatý, s vpadlou žilnatinou. Na rubu je hladší, slabě ochmýřený, žilnatina je vyniklá (obr. 108). Droga je kafrovité až mírně citrónové vůně, chuti silně kořenité. List sušíme teplotou do 35 °C.

Mikroskopie: Bifaciální list. Na pokožce se ojediněle nacházejí krátké trichomy (KT) se zrnitou kutikulou. Obě pokožky jsou pokryty silnou kutikulou (KU) a jsou tvořeny více méně rovnostěnnými buňkami s obsahem žlutohnědých až zelenavě zbarvených sferitů diosminu. Pod pokožkovou vrstvou nacházíme silné slizové hypodermální buňky, obvykle v jedné řadě (PO a HY). Dále palisádový (PP) a houbový parenchym. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální, doprovázeny sklerenchymatickými vlákny. Houbový parenchym (HP) obsahuje nápadně velké schizolyzigenní siličné nádržky (obr. 110) a ojedinělé jemné jehličkovité krystaly šťavelanu vápenatého. Spodní pokožka je pokryta jednobuněčnými trichomy s více nebo méně zdřevnatělými stěnami (obr. 109).

4.4.4 Hyoscyami folium

Mateřská rostlina: Hyoscyamus niger L. (Solanaceae), blín černý

Droga: Blínový list, Hyoscyamus leaf (anglicky), Feuille de jusguiame (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: List je dlouhý, měkký, matně šedozelený, na líci i na rubu chlupatý. Na spodní straně je výrazná střední žíla s vyšším výskytem trichomů. Z dolní části lodyhy pochází řapíkatý list, který je podlouhle vejčitý až zašpičatělý, zpravidla chobotnatě vykrojovaný, zřídka celokrajný, 30 cm dlouhý a až 10 cm široký. List bez řapíku (z horní části lodyhy) je menší, asi 15 cm dlouhý, v obrysu vejčitý (obr. 111). Droga má omamný pach, chuť je ostrá, hořkoslaná. Sbírá se v létě v době květu rostliny a suší rychle v tenkých vrstvách teplotou do 50 °C.

Mikroskopie: Vrchní pokožka je pokryta krycími vícebuněčnými trichomy a žlaznatými trichomy s vícebuněčnou nožkou a vícebuněčnou hlavičkou nebo s jednobuněčnou nožkou s více nebo jednobuněčnou hlavičkou (obr. 112). Charakteristické jsou buňky s krystaly šťavelanu vápenatého v mezofylu (obr. 113), průduchy jsou typu Brassicaceae. Stěny buněk svrchní i spodní pokožky jsou vlnitě až chobotnatě zprohýbané.

4.4.5 Sennae folium

Mateřská rostlina: Cassia senna L., Cassia angustifolia Vahl (Fabaceae), kasie senna, kasie úzkolistá

Droga: Sennový list, Senna leaf (anglicky), Feuille de senne (francouzsky)

Obsahové látky: Antrachinonové deriváty

Makroskopie: Lístky jsou tenké, téměř blanité, za sucha křehké. C. angustifolia má žlutozelené až hnědozelené listy, protáhle kopinaté, na bázi poněkud nesouměrné, téměř lysé, přisedlé a vroubkované. U C. senna jsou šedozelené až hnědozelené, kopinaté, zašpičatělé, celokrajné, na obou stranách s jemnými krátkými chlupy (obr. 114). Lístky mají charakteristický, slabý zápach. Chuť je slizovitá, zprvu nasládlá, pak nahořklá. Lístky se sbírají v září a suší na slunci

Mikroskopie: Pokožka čepele je složena z mnohohranných buněk s obsahem slizu. V obou pokožkách jsou ukotveny průduchy oválného až kruhovitého tvaru. Z buněk pokožky vyrůstají jednobuněčné, tlustostěnné chlupy s kutikulou hrubě bradavičnatou a ohybem nad svou bází (obr. 116). Struktura listu je isobilaterální, pod oběma pokožkami je vždy jedna řada palisád (PP), přičemž svrchní palisády jsou delší. Pod nimi se nachází střední mezofyl tvořený houbovým parenchymem (HP). Jsou to okrouhlé buňky s krystaly šťavelanu vápenatého. Cévní svazky (CS) kolaterální jsou obklopeny krátkými sklerenchymatickými vlákny, někdy s buňkami obsahujícími drobné krystalky šťavelanu (obr. 115).

4.4.6 Stramonii folium

Mateřská rostlina: Datura stramonium L. (Solanaceae), durman obecný

Droga: Durmanový list, Thornapple leaf (anglicky), Feuille de stramoine (francouzsky)

Obsahové látky: Alkaloidy

Makroskopie: List je hnědozelené až tmavě šedozelené barvy, křehký, tenký a svrasklý. Čepel je vejčitá, hluboce vykrajovaná s protáhlou špičkou, na bázi často nesouměrná. Mladé listy jsou na žilnatině chlupaté, starší skoro lysé (obr. 117). Droga má omamnou vůni a hořkoslanou chuť. Sbírá se v létě na začátku květu rostliny a suší se jednotlivě teplotou do 50 °C.

Mikroskopie: Vrchní pokožka je tvořena buňkami slabě vlnitě zprohýbanými (obr. 118) a je pokryta hladkou kutikulou. Krycí trichomy jsou kuželovité, tří až pětibuněčné s bradavčitými stěnami. Žlaznaté trichomy jsou krátké s dvou- až sedmibuněčnou hlavičkou. Palisádový parenchym je jednořadý. V houbovém parenchymu jsou drúzy šťavelanu vápenatého (obr. 119). Průduchy jsou anomocytické a anizocytické a častější jsou ze spodní strany listu. Cévní svazek je kolaterální.

4.4.7 Theae folium

Mateřská rostlina: Thea sinensis (L.) Kuntze (Theaceae), čajovník čínský

Droga: Čajovníkový list, Tea leaf (anglicky), Feuille de thé (francouzsky)

Obsahové látky: Purinové baze

Makroskopie: List je tenký, řapík výrazně vystouplý, řídce pokrytý trichomy, zejména mladé listy jsou ochlupené, starší listy jsou téměř lysé. Listy jsou různě zprohýbané. Barva, vůně a chuť závisí na zpracování drogy. U černého čaje se čerstvé lístky nechají pár hodin na hromadě zavadnout, pak se mírně slisují, čímž se uvolní buněčná šťáva s enzymy. Čajové lístky se nechají za tepla fermentovat na zvláštních pánvích, velmi mírně upraží a teprve potom se suší (obr. 120). Vůně takto zpracované drogy je aromatická, chuť aromatická, natrpklá.

Při přípravě zeleného čaje se nejdříve čerstvé lístky jemně propaří vroucí vodou, tím se inaktivují enzymy a čaj se usuší. Takováto surovina si zachová olivově zelenou barvu, často s modrým nádechem, chuť je trpká.

Mikroskopie: Jedná se o bifaciální list, pokožka u mladších listů je pokryta krycími trichomy, které jsou kolénkovitě zahnuté, jednobuněčné. V mezofylu jsou charakteristické asterosklereidy (A) – samostatné sklerenchymatické buňky hvězdicovitého tvaru, které se nacházejí zejména v okolí cévního svazku (CS) (obr. 122). U mladších listů se vyskytují méně často, u starších jsou četnější. Nápadná je i sklerenchymatická pochva kolem kolaterálního cévního svazku (obr. 121).

4.4.8 Trifolii fibrini folium

Mateřská rostlina: Menyanthes trifoliata L. (Menyanthaceae), vachta třílistá

Droga: Vachtový list, Bogbean (anglicky), Feuille de trefle d´eau (francouzsky)

Obsahové látky: Hořčiny

Makroskopie: List dlouze řapíkatý, trojčetný. Lístky jsou přisedlé, lysé, opakvejčitého tvaru, celokrajné, až 10 cm dlouhé a 5 cm široké. Na svrchní straně jsou tmavě zelené, na spodní straně světlejší, hlavní žilka je na rubu silně vyniklá. Na okrajích listu dobře patrné vodní skuliny, nahnědlé až červenavé. List identifikujeme podle zbytků žlábkovitého řapíku (obr. 123). Droga je bez pachu, velmi hořké chuti, která dlouho přetrvává. List se sbírá v době květu rostliny (květen, červen) a rychle se suší v proudu teplého vzduchu. Obsahuje hodně vody, proto schne pomalu.

Mikroskopie: Svrchní pokožka je tvořena nízkými polygonálními buňkami, jejichž zevní stěny jsou silně ztloustlé a zpravidla polokulovitě vypouklé. Buňky spodní pokožky jsou charakteristické zvlněnými až chobotnatě zprohýbanými stěnami. Obě pokožky pak disponují velkým počtem průduchů. Lze v nich pozorovat také jehličky šťavelanu vápenatého. V palisádovém parenchymu najdeme šťavelan vápenatý ve formě drúz. Pod 1-4 řadami palisádového parenchymu je houbový parenchym – aerenchym (HP), skládající se z řetízkovitě uspořádaných buněk. Cévní svazky (CS) jsou obklopeny pochvou z parenchymatických buněk. Cévní svazky jsou kolaterální. Sklerenchymatické elementy nejsou přítomny (obr. 124).

4.4.9 Uvae ursi folium

Mateřská rostlina: Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng. (Ericaceae), medvědice lékařská

Droga: Medvědicový list, Bearberry leaf (anglicky), Feuille de busserole (francouzsky)

Obsahové látky: Fenolické glykosidy, katechinové třísloviny

Makroskopie: Jsou to tuhé, lesklé, krátce řapíkaté, celokrajné listy s podvinutým okrajem, opakvejčitého tvaru. Na svrchní straně tmavě zelený, na rubu světlejší s jemně síťovitou žilnatinou. Svrchní strana má vpadlou žilnatinu tvořící charakteristický zrnitý vzhled. List je až 3 cm dlouhý a 1,2 cm široký (obr. 125). Chuť drogy je mírně svíravá, hořká, později nasládlá, pach mírně aromatický. Listy se sbírají v době květu (květen, červen), rychle se suší v proudu teplého vzduchu. Hnědé listy obsahují méně arbutinu než zelené. Možný je i sběr na podzim. Obsahuje hodně vody, a proto schne pomalu.

Mikroskopie: Na příčném řezu vidíme buňky pokožky, které jsou mnohohranné, tlustostěnné, pokryté silnou kutikulou (KU). Anomocytické průduchy nacházíme pouze na svrchní straně listu. Jsou charakteristicky seskupeny po 2-5 a široce elipsoidní, obklopeny 5-11 vedlejšími buňkami. Mezofyl je vystavěn dorsiventrálně, palisády se nacházejí ve struktuře listu v tloušťce 3-5 řad a přecházejí sběrnými kanálky v řídký houbový parenchym (HP). Cévní svazek (CS) je paprsčitě a zřetelně diferencován a obklopen kolenchymaticky ztluštělým pletivem bez chlorofylu. Častý je výskyt krystalů šťavelanu vápenatého, škrobových zrn je málo. Cévní svazek je kolaterální. Charakteristická je přítomnost nepravých dřeňových paprsků a tvoří je cévy (obr. 126).