Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Dráhová cyklistika



Bernaciková, Kapounková, Hřebíčková, Sýkorová, Novotný


Charakteristika sportu


Dráhová cyklistika je individuálním i týmovým sportem, kde cyklista se snaží projet danou trať v co nejlepším čase. Jezdí se na speciálním oválu – velodrom (otevřený nebo uzavřený) a speciálně upraveném kole (bez brzd s pevným převodem). Dráhová cyklistika má mnoho disciplín. Jezdí se krátké sprinty i vytrvalostní závody. Zátěž během výkonu je kontinuální.

Olympijský sport: od roku 1896 (ženy 1988)
První MS: 1893 (ženy 1958)

Soutěžní disciplíny

- sprintérské disciplíny: sprint, keirin, pevný kilometr (muži), 500m  s pevným startem (ženy), týmový sprint
- vytrvalostní disciplíny: stíhací závod, bodovací závod, závod dvojic

Základní pravidla

-    okruh o délce 250, 333 a nebo 400m a šířce okolo 8m


Dále se budeme zabývat pouze sprinterskými disciplínami, vytrvalostní viz silniční cyklistika.

Faktory sportovního výkonu – dráhová cyklistika
Obr. Faktory sportovního výkonu – dráhová cyklistika.
 


Metabolická charakteristika výkonu


Sprinty

Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: 10-70s

Intenzita zatížení: submaximální až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza

Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: 15000% nál. BM.

Stíhací závod

Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: 4-5 min

Intenzita zatížení: střední až submaximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během stíhacích závodů
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během stíhacích závodů.

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: 6000-7000% nál. BM.


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního (upraveno dle Bartůňková 1993*).
Fyziologické parametry během sportovního (upraveno dle Bartůňková 1993*).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
kapacita: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
smyslové analyzátory: zrakový (periferní vidění)

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken

Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní – dolní končetiny), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (rovnováhová, synaptická)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Ústav sportovní medicíny 2010****).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Ústav sportovní medicíny 2010****).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Melichna 1990).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Melichna 1990).

Tab. Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).

První údaj jezdci na 200m, 1km s pevným startem.

Tab. Somatická charakteristika stíhačů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Somatická charakteristika stíhačů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).

Mezomorfové, vyšší postavy s vyšší tělesnou hmotností. Dobře vyvinuté svalstvo dolních končetin (stehen a lýtek), např. Chris Hoy 186cm/90kg (sprint, keirin).
U dráhových cyklistů se vyžaduje co nejnižší % tuku, aby nezvětšoval frontální odpor vzduchu při rychlé jízdě.

Somatograf dráhových cyklistů (modře-sprinteři, zeleně-stíhači).
Obr. Somatograf dráhových cyklistů (modře-sprinteři, zeleně-stíhači).


Trénink


Trénink se dělí do několika období. V začátku přípravného období je třeba rozvíjet základní rychlost, sílu, vytrvalost a obratnost. Během speciálního přípravného období se postupně snižuje všeobecná příprava a narůstá speciální příprava, najetí potřebného počtu km – v tomto období vzrůstá intenzita zatěžování, zejména rozvoje síly a rychlosti, důraz se klade na rozvoj anaerobní kapacity. V závodním období převažuje intenzita nad objemem.

Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň

Počet tréninkových jednotek za rok: 366
Počet hodin zatížení za rok: 710

Všeobecné přípravné období: polovina května - červen
Specifické přípravné období: červenec - říjen
Soutěžní období: říjen - březen
Přechodné období: polovina dubna – polovina května
Pozn. Cyklus se mění pouze v olympijském roce, kdy jsou dva vrcholy (jeden v létě - OH)


Zdravotní rizika


Častým mechanismem úrazu v dráhové cyklistice je pád. Při pádech se setkáváme s rozsáhlými odřeninami, spáleninami a pohmožděninami.

Nejčastější poranění a poškození:

-    akutní: zlomenina klíční kosti, zlomenina zápěstí, zlomenina prstů, poranění hlavy
-    chronické: zvýšená hrudní kyfóza, bolesti zad v bederní oblasti


Kineziologická analýza


Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické

viz. silniční cyklistika

  nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly.

Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Cyklistika – dráhová. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 62-70. ISBN: 80-7066-816-6.
MELICHNA, Josef. Pohyb a morfologická adaptabilita kosterního svalu. Praha: Karolinum, 1990.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.