Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Badminton



Bernaciková, Kapounková, Bernacik, Novotný


Charakteristika sportu


Badminton je individuální raketový sport. Při hře dva protihráči (dva páry) odehrávají přes síť raketou péřový míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo kurt nebo neodehrání míče soupeřem správně zahraného míčku.
Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Pro badminton je specifický pohyb nohou po kurtu, rychlá změna směru, výskoky, ale i hluboké výpady. Důležitá je švihová práce předloktí (supinace-pronace).
Intenzita zatížení je během hry kolísavá. Během jediného zápasu hráč často naběhá až několik kilometrů (špičkový hráči až 6km). Rychlost smeče přesahuje i 300km/hod; neoficiální světový rekord drží malajský deblový specialista Tan Boon Heong, který v roce 2000 při testování nových raket zasmečoval rychlostí 421km/hod.

Olympijský sport: od roku 1992
První MS: 1977



Soutěžní disciplíny


-    dvouhra mužů
-    dvouhra žen
-    smíšená čtyřhra
-    čtyřhra mužů
-    čtyřhra žen

Základní pravidla

-    rozměry hřiště: 13,4 x 6,1m pro čtyřhru a 13,4 x 5,2m pro dvouhru
-    výška sítě: 1, 52m
-    počítání: hraje se na dva vítězné sety do 21 bodů beze ztrát (při shodě za stavu 20-20, se hraje o 2 body, avšak maximálně do 30 bodů)

Faktory sportovního výkonu – badminton
Obr. Faktory sportovního výkonu – badminton.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení

Trvání výkonu: v průměru 30 min (délka jedné výměny trvá do 10 s, interval odpočinku 15s)

Intenzita zatížení: střední až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře)
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře).

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: okolo 3000 kJ/zápas


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Hughes-Cosgrove 2007***).
Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Hughes-Cosgrove 2007***).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. triceps surae, m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus) a svalů předloktí - jednostranně

Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993, Jansa 2007***).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993, Jansa 2007***)

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech:

Podíl rychlých a pomalých vláken se liší v dolních a horních končetinách. Zatímco u horních končetin je výhodou mít více rychlých vláken, především pro rychlý švih a razanci při zahrávání úderů. U dolních končetin se podíl vláken blíží průměru populace (55% pomalých, 45 rychlých), hráč musí mít nejen rychlé nohy, ale také musí zápas vydržet až dokonce.

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech dolních končetin.

Tab. Somatická charakteristika (Průměrné hodnoty - Top 20 světový žebříček červen 2010).
Somatická charakteristika (Průměrné hodnoty - Top 20 světový žebříček červen 2010

Asijští hráči obvykle nižší než evropští hráči.

Somatograf badmintonistů (modře-muži, červeně-ženy)
Obr. Somatograf badmintonistů (modře-muži, červeně-ženy).


Trénink


Kromě nácviku techniky a taktiky je třeba věnovat se rozvoji trénink zaměřit na rozvoj pohybových schopností (rychlosti, výbušné síly a vytrvalosti). Jedná se především o rozvoj neoxidativního alaktátového způsobu krytí (ATP-CP systém), resp. zvýšení zásob ATP a CP ve svalu. Posilovací trénink je zaměřen na rozvoj výbušné síly dolních končetin (cvičení se švihadly, foot-work) a svalů předloktí (švihání raketou, posilování pomocí powerballu). Stabilizační trénink se zaměřuje na rozvoj a udržení svalstva trupu. Tréninkem lze zlepšit také reaktivitu i rozsah periferního vidění. Koordinaci rozvíjíme především v mladším věku. Pohyblivost je třeba rozvíjet během všech věkových kategorií.

Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň

Počet tréninkových jednotek za rok: 452
Počet hodin zatížení za rok: 904
(příklad reprezentace ČR)

Všeobecné přípravné období: červen – polovina července
Specifické přípravné období 1: polovina července - srpen
Soutěžní období 1: září - polovina prosince
Specifické přípravné období 2: polovina prosince – začátek ledna
Soutěžní období 2: leden - duben
Přechodné období: květen
(příklad extraligových hráčů ČR)


Zdravotní rizika


Badminton patří mezi jednostranné sporty, kde je přetěžována jedna polovina těla. Je to především hrající paže a zádové svalstvo téže strany a dále také výpadová dolní končetina – výrazná lateralita (u praváka pravá, u leváka levá).

Nejčastější poranění a poškození:

-    akutní: distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natržení či utržení Achillovy šlachy, natažení či natržení svalů stehna, poranění oka od zásahu míčkem
-    chronická: tenisový loket, oštěpařský loket, zánět patního úponu plantární aponeurosy, zánět Achilllovy šlachy, skokanské koleno, zánět ramena, bolesti bederní části páteře


Kineziologická analýza


Lokomoce: bipedální
Pohyb segmentů: acyklický

Analýza badmintonového smeče



V badmintonu máme velkou škálu zahrávaných úderů. V badmintonové hře je kromě zvládnutí správné techniky úderů, důležitá práce dolních končetin. Pohyby po kurtu se skládá z aktivních kroků, výpadů, výskoků – důležitá je především fáze zrychlení.

Pro kineziologickou  analýzu jsme vybrali jeden ze základních úderů – klír. Jedná se o úder, který zahráváme ze zadní části kurtu a který letí k zadní čáře hřiště soupeřovy strany. Dobře zahraný klír je velmi účinným úderem hlavně ve dvouhře, neboť přinutíme soupeře k pohybu ze středu kurtu do zadní části kurtu a tím se nám odkryje přední a střední část soupeřovy strany kurtu.
Úder charakterizuje zapojení velkého množství svalových skupin a správné držení rakety. Klír můžeme rozdělit do tří fází: přípravná, nápřahová, úderová. V přípravné fázi se hráč musí dostat za míček a vytočit levý bok směrem k síti. Úderová horní končetina se dostává do postavení jako při napnutí tětivy u střelby z luku.  V ramenním kloubu je horizontální abdukce (m. deltoideus-pars akromion, teres major, m. latissimus dorsi) a v loketním kloubu flexe. Předloktí je v pronaci a raketa je držena zlomocí flexorů prstů. V nápřahové fázi se dostává loket dopředu a nahoru a zároveň s tím ruka s raketou dozadu. Horizontální abdukce v ramenním kloubu se mění v horizontální addukci (m. pectoralis major, m. serratus anterior). Předloktí se vytáčí do supinace, což umožňuje m. biceps brachii a m. supinator. V úderové fázi se poloha lokte nemění, jen z flexe přechází do extenze (m. triceps brachii, m. anconeus) a v předloktí dochází k pronaci (m. pronator teres, m. pronator quadratus). Při zásahu míčku je důležité zapojení svalů předloktí, které umožní zpevnění hrající ruky a míček udeřit velkou razancí. Při zahrávání je důležité zpevnění trupu, hráč by proto měl pravidelně posilovat svaly zádové a břišní.

Nejvíce zatěžované svaly v badmintonu.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v badmintonu.

Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Raketové hry. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 193-204. ISBN: 80-7066-816-6.
HUGHES, M. G. - COSGROVE, M. Badminton. In Sport end Exercise Physiology Tesing, Guide, Volume one. Ed. Winter a kol. London: Routledge, 2007. s. 214-219. ISBN: 978-0-415-36141-5.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.