Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Stolní tenis



Bernaciková, Kapounková, Vacenovský, Hoferik, Novotný


Charakteristika sportu


Stolní tenis je individuální raketový sport. Při hře dva protihráči (dva páry) odehrávají přes síť pálkou míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo stůl nebo neodehrání míče soupeřem správně zahraného míčku.
Ve stolním tenise je kladen důraz na reakční rychlost, koordinaci, pohyblivost. Důležitá je explozivní síla v horních i dolních končetinách. Stejně jako v dalších raketových sportech i zde se během zápasu střídá intenzita zatížení. Nejvyšší rychlost míčku ve stolním tenise byla naměřena 112,5 km/hod.
 
Olympijský sport: od roku 1988
První MS: 1926



Soutěžní disciplíny

-    dvouhra muži
-    dvouhra ženy
-    čtyřhra muži
-    čtyřhra ženy

Základní pravidla

-    stůl pro stolní tenis má rozměry 152x272 cm a je vysoký 76 cm
-    síťka má výšku 15,25 cm a je dlouhá 183 cm
-    hraje se buď na dva, tři nebo čtyři vítězné sety do 11 bodů (za stavu 10:10, vyhrává ten hráč, který jako první získá vedení o dva body
-    v párových disciplínách se hráči pravidelně střídají v odehrání míčku
-    vždy po dvou bodech se mění podání, ve čtyřhře se při každé změně podání stává předchozí přijímající podávajícím a spoluhráč předchozího podávajícího přijímajícím hráčem

Faktory sportovního výkonu – stolní tenis.
Obr. Faktory sportovního výkonu – stolní tenis.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení

Trvání výkonu: utkaní 15-50min, délka jedné výměny trvá v průměru 3 s, interval odpočinku 10s)

Intenzita zatížení: střední až submaximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře)
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (míč ve hře).

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: 25-34 kJ/min (Bartůňková, 1993)


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Drianovski-Otcheva 2002**).
Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Bartůňková 1993*, Drianovski-Otcheva 2002**).


Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken

Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008, Jansa 2007***).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008, Jansa 2007***)

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Omosegard, 1998)
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Omosegard, 1998).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Pradas 2009***).
Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Pradas 2009***).

Současný styl favorizuje hráč vyšších postav, což je obzvlášť markantní v tělesných mírách jinak drobných Asiatů, kteří tvoří drtivou většinu světové elity (Grasgruber, Cacek 2008). Somatotypy jsou štíhlé, ekto-mezomorfní.

Somatograf stolních tenistů.
Obr. Somatograf stolních tenistů.


Trénink


Pro dynamickou hru je nezbytný trénink zaměřený na rozvoj rychlostních, obratnostních a silových schopností (výbušná síla).  Pro zápasy, resp. turnaje je neméně důležitá i vytrvalost.

Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň

Počet tréninkových jednotek za rok: 459
Počet hodin zatížení za rok: 918

Všeobecné přípravné období: červenec
Specifické přípravné období: srpen
Soutěžní období: září - květen
Přechodné období: červen


Zdravotní rizika


Stolní tenis patří mezi málo rizikové sporty. Většinou se setkáváme s drobnějšími poraněními, jako je natažení či natržení svalových vláken. Svalové dysbalance (lateralita).

Nejčastější poranění:

-    akutní: podvrtnutí a zlomeniny prstů nárazem na hranu stolu, pohmoždění hrudníku břišní stěny na hranu stolu (Korbelář 1997), natažení a natržení svalu, distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu (menisky a vazy)
-    chronické: záněty šlachových pochev na předloktí, zánět patního úponu plantární aponeurózy (tvorba „patních ostruh“)


Kineziologická analýza


Lokomoce: bipedální
Pohyby segmentů: acyklické


Nejvíce zatěžované svaly ve stolním tenise
Obr. Nejvíce zatěžované svaly ve stolním tenise.

Použitá literatura:
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Raketové hry. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 193-204. ISBN: 80-7066-816-6.
DRIANOVSKI, Y. – OTCHEVA, G. (2002). Survey of the game style sof some of the best Asian players at the 12th World University Table Tennis Championships (Sofia, 1998). In Yuza a kol. (eds), Table Tenis Sciences, number 4 and 5, s. 3-9. Lausanne: International Table Tennis Federation.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
OMOSEGAARD, Bo. Physical training for badminton. Denmak: IBF, 1996. 179 s. ISBN: 1-872850-01-4.
PRADAS, F. – MARTÍNEZ, E. – ALCARAZ, P. E. – CARRASO, L. Kinanthropometric profile, body composition, somatotype and grip strength dynamometry in young high level tennis badminton and table tennis players. In Lees a kol. (eds), Science and Racket Sports IV. London: Routledge, 2006. s. 83-90. ISBN: 978-0-415-43556-7..