Predace je jednoduchá interakce, ve které jeden druh z vazby těží (profituje) a druhý strádá (trpí). Zajímavé je, že de facto i pojídání zelené vegetace býložravci může být také označeno jako predace. Ve zvířecí říši je potom podstata pojmu predace zřejmá. Predace má k rozšíření druhů a populací vztah, který lze vyjádřit situacemi, kdy například intenzívní likvidace fauny nebo flory predátory může zastavit šíření druhů, nebo je dokonce vyhubit. Predátory můžeme dělit na specialisty, kteří se specializují jen na úzkou skupinu kořisti, a generalisty, kteří využívají široký okruh potravních zdrojů a mají mají anatomické i funkční adaptace k získávání mnoha druhů kořisti.

Obr. 12: Často uváděný příklad závislosti populačních četností kořisti - zajíce měnivého (Lepus americanus), a predátora - rysa kanadského (Lynx canadensis). Charles Elton analyzoval záznamy Kanadské firmy Hudson´s Bay Company o obchodu s kožešinami, které ukázaly výrazně svázanou oscilaci populačních četností obou druhů. Rys je predátorem specializovaným na lov zajíců a proto je limitován jejich dostatkem. Populační četnost zajíce měnivého je však limitována jak predací rysem, tak i dostatkem potravy. Vznik těchto cyklů tak je patrně důsledkem obou těchto faktorů (Elton & Nicolson in Krebs 2001; fotografie převzata z http://commons.wikimedia.org/).

Obr. 13: Podzimní hustota lesních hlodavců a puštíků obecných (Strix aluco) v Bielověžském národním parku v Polsku, 1985-1991. Červená šipka označuje rok 1989, kdy velká úroda semen javorů, dubů a habrů vedla k velké irupci semenožravých hlodavců. Oproti tomu se populační četnost puštíka obecného nijak výrazně nezměnila (Jedrzejewski in Krebs 2001; fotografie druhů převzaty z http://commons.wikimedia.org/).

Mutualismus

Vazba mezi organismy, která vyjadřuje prospěšnost jednoho druhému. Příkladem mohou být roznašeči květního pylu rostlin nebo drobní živočichové na šupinách ryb, kteří svým hostitelům čistí povrch těla. První příklad naznačuje, jak je mutualismus důležitý, ba dokonce nezbytný pro šíření druhů a jejich rozmístění v prostoru. Mutualismus můžeme dělit do dvou skupin podle nutnosti vzájemné interakce druhů - fakultativní mutualismus a obligátní mutualismus. Při fakultativním mutualismu mají druhy výhodu, když žijí spolu, ale mohou žít i samostatně jeden bez druhého. Oproti tomu, v případě obligátního mutualismu, jsou oba druhy na sebe navzájem tak vázané, že nemohou přežívat jeden bez druhého.

Složené vazby

Neoddiskutovatelně se v přírodě různé vazby také prolínají a propojují. Zjednodušeně řečeno, jedná se o skupinu vazeb, které různými způsoby kombinují výše zmíněné interakce. V některých situacích převládá kompetice, jindy predace a jindy mutualismus. Druhy, které tak dokáží výrazně ovlivňovat strukturu společenstev, se označují jako základní (podstatné) druhy (keystone species).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BEGON, M., HARPER, J.L. & TOWNSEND, C.R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. 1. vyd. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 s. ISBN 8070676957

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

KREBS, CH.J. (2001): Ecology: the experimental analysis of distribution and abundance. 5th ed. San Francisco, Calif.: Benjamin Cummings. 695 s. ISBN 0321042891

http://commons.wikimedia.org/