Afrotropická biogeografická oblast zahrnuje subsaharskou Afriku a přilehlé části Arabského poloostrova. Do této oblasti bývá také řazen ostrov Madagaskar, nicméně ten má odlišnou geologickou historii vzhledem k dlouhotrvajícímu oddělení od afrického kontinentu a proto také řadu specifik. V Afrotropické biogeografické oblasti nacházíme nejvyšší diverzitu savců ze všech biogeografických oblastí (30 čeledí) a také značnou rozmanitost krytosemenných rostlin (117 čeledí). Žije zde mnoho dobře známých endemických rodů savců jako např. zebry (Equus burchelli), žirafy (Giraffa camelopardalis), gazely (Gazella subgutturosa), pakoně (Connochaetes taurinus), afričtí sloni (Loxodonta africana), paviáni (Papio spp.) šimpanzi (Pan troglodytes) a gorily (Gorilla gorilla). Afrotropická oblast sdílí mnoho savčích čeledí s přilehlou Palearktickou a Indomalajskou oblastí, ale jen velmi málo čeledí je společných s Neotropickou oblastí a žádná s Australasijskou biogeografickou oblastí. Oproti tomu je zde mnoho čeledí krytosemenných rostlin, které jsou společné pro Afrotropickou, Neotropickou a Australasijskou oblast.

Obr. 55: Afrotropická biogeografická oblast (http://en.wikipedia.org/).

Z měkkýšů jsou pro Afrotropickou biogeografickou oblast typičtí např. achatinovití (Achatinidae) a Chlamydephoridae, z ryb to jsou např. archaičtí bichirovití (Polypteridae) nebo cichlidy (Cichlidae). Endemickými čeleděmi obojživelníků jsou např. kvikuňkovití (Arthroleptidae) nebo rákosničkovití (Hyperoliidae). Z plazů jsou typičtí gekoni (Gekkoninae) nebo kobry. Mezi endemické čeledi ptáků Afrotropické oblasti řadíme hadilovovité (Sagittariidae), kladivoušovité (Scopidae) a turakovité (Musophagidae). Endemickými čeleděmi savců jsou vydříkovití (Potamogalidae), zlatokrtovití (Chrysochloridae), noháčovití (Pedetidae), šupinatkovití (Anomaluridae), žirafovití (Giraffidae), hrochovití (Hippopotamidae) a hrabáči Tubulidentata).

Spusťte si slideshow, která vám obrazem představí druhy charakteristické pro Afrotropickou biogeografickou oblast:

Seznam zobrazených druhů si můžete stáhnout zde.

Velká podobnost fauny Afrotropické a Palearktické oblasti může být přisuzována geologické historii obou regionů. První fosílie savců, které byly nalezeny v Africe, se datují do eocénu, někdy před 55 až 40 mil lety. Nicméně, navzdory nedostatku přímých důkazů, je pravděpodobné, že někteří první placentální savci se v Africe vyskytovali jíž v pozdní křídě. Brzké oddělení Afriky od Austrálie, Jižní Ameriky a Antarktidy zabránilo rozšíření fauny vačnatců do Afrotropické oblasti. V průběhu raného eocénu, před 20 mil. let, se již africký kontinent pohyboval tak daleko na severu, že došlo ke kolizi s Eurasií. Důsledkem této kolize vzniklo pevninské spojení mezi Afrotropickou a Palearktickou oblastí. Spojení tak usnadnilo šíření předků primátů, velbloudů a zeber, kteří se pravděpodobně vyvinuli v Nearktické oblasti a migrovali až do Afrotropické oblasti. Podobně se sem rozšířili předci lvů a šakalů, jejichž původ nacházíme v Palearktické biogeografické oblasti. Spojení mezi Afrikou a Eurasií dovolilo šíření také slonů a jejich příbuzných - mamutů do Palearktické a Indomalajské oblasti. Řád Proboscidea, do kterého sloni náleží, se pravděpodobně vyvinul v Africe v pozdním eocénu někdy před 40 mil let. Mamuti se rozšířili z Afriky před asi 2 miliony let a nakonec kolonizovali většinu Palearktické a Nearktické oblasti. Ve stejné době se rod Equus, který zahrnuje současné koně a zebry, rozšířil západně z Nearktické oblasti a kolonizoval Palearktickou a Afrotropickou biogeografickou oblast.

Podobnost flóry krytosemenných rostlin Afrotropické, Neotropické a Australasijské oblasti reflektuje fakt, že v průběhu radiace krytosemenných rostlin v pozdní křídě, byla Afrika stále dost blízko k těmto ostatním kontinentům na to, aby docházelo k šíření rostlin. To vysvětluje, že mnoho rostlinných rodů se zároveň vyskytuje v Afrotropické, Neotropické a Australasijské oblasti. Na druhou stanu, poměrně brzká separace Afriky pravděpodobně znemožnila šíření jiných taxonů, jako např. jižního buku do Afrotropické oblasti.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

http://en.wikipedia.org/wiki/Ecozone