Australasijská oblast zahrnuje Austrálii, Tasmánii a Novou Guineu. Někteří autoři sem řadí také Nový Zéland jako podoblast Australasijské oblasti. Navzdory své malé rozloze je Australasijská oblast nejodlišnější ze všech ostatních biogeografických oblastí. V její savčí fauně téměř absolutně dominují vačnatci a je velmi pravděpodobné, že jedinými původními placentálními savci této oblasti jsou netopýři. Ostatní placentálové jako například pes dingo a snad i krysy se do Austrálie dostali pravděpodobně až s prvními lidmi. Jedinečnými a velmi dobře známými endemickými savci této oblasti jsou klokani (Macropus), klokani wallaby (Wallabia) a koaly (Phascolarctos cinereus). Navíc, v tomto regionu také přežívají vejcorodí savci jako ptakopysk (Ornithorhynchus annatinus) a ježury (Tachyglossus a Zaglossus). Přestože Austrálie a Tasmánie se vyznačují bohatou faunou vačnatců, blízký Nový Zéland v důsledku jeho brzkého oddělení od Gondwany neměl až do příchodu lidí žádné nelétající savce.

Obr. 57: Australasijská biogeografická oblast (http://en.wikipedia.org/).

Z obojživelníků jsou pro Australasijskou biogeografickou oblast typičtí např. paropuchovití (Myobatrachidae), z plazů je typický např. taipan (Oxyuranus microlepidotus) nebo Pseudonaja textilis. Endemická je např. čeleď dvounožkovití (Pygopodidae). Z ptáků jsou pro Australasijskou oblast endemické čeledi kasuárovitých (Casuariidae), emuovití (Dromaeidae), lemčíkovití (Ptilonorhynchidae). Zvlášť bohatá je fauna papoušků obsahující subendemické a endemické čeledi Loriinae, Cacatuinae a Micropsittinae.

Spusťte si slideshow, která vám obrazem představí druhy charakteristické pro Australasijskou biogeografickou oblast:

Seznam zobrazených druhů si můžete stáhnout zde.

Diverzita savců Australasijské oblasti je však poměrně malá, neboť zahrnuje pouze 10 čeledí. Jinak je tomu však s diverzitou krytosemenných rostlin, která je jen slabě nižší než v ostatních kontinentálních oblastech (90 čeledí) a vykazuje podobnost s flórou Indomalajské, Afrotropické a Neotropické oblasti.

Oproti vysokému endemismu savců je v Australasijské oblasti endemických pouze 18 čeledí krytosemenných rostlin. Jsou jimi například dominantní rody Melaleuca a Eucalyptus, který je typickým australským stromem a přirozeně se vyskytuje v Austrálii, na Nové Guinei, v Tasmánii a na malých přilehlých ostrovech. Nalezneme zde mnoho jeho druhů, které rostou v různých prostředích od alpínské tundry přes suchou savanu až po tropický deštný les. Rod eukalyptus tvoří okolo 95% biomasy stromů v Austrálii, avšak vůbec se nevyskytuje na Novém Zélandu. Pozoruhodné je, že fosilní důkazy naznačují, že rostlinná čeleď, do které eukalyptus patří (Myrtaceae) se vyvinula v průběhu svrchní křídy v Indomalajské oblasti a po oddělení Austrálie a Nového Zélandu od Antarktidy se v průběhu třetihor rozšířila do Austrálie. Velký počet druhů eukalyptů, které dnes rostou v Austrálii je tedy výsledkem adaptivní radiace po kolonizaci nového území.

Obr. 58: Linie oddělující Indomalajskou a Australasijskou biogeografickou oblast podle různých autorů. Znázorněny jsou také hranice rozšíření vačnatců a eukalyptu (Zacharin 1978; MacDonald 2003).

Mnoho dalších taxonů se naopak dokázalo rozšířit z Australasijské oblasti do Indomalajské přes ostrovy Malajského souostroví jako přes nášlapné kameny. Tím máme na mysli např. již dříve zmíněnou čeleď Proteaceae, nebo předky hojně rozšířené ptačí skupiny havranovitých, která zahrnuje vrány, havrany a straky. Ti se prvně vyvinuli v Austrálii a následně se v průběhu miocénu rozšířili přes Malajské souostroví do celého světa. Je tedy pozoruhodné, že tito ptáci, kteří se dnes běžně vyskytují daleko za severní hranicí lesů, se původně vyvinuli v Australasijské oblasti.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

ZACHARIN, R.F. (1978): Emigrant Eucalypts: Gum Trees as Exotics. Melbourne University Press, Carlton.

http://en.wikipedia.org/wiki/Ecozone