3.1.2 Species-isolation relationship
Od počátku 19. století bylo dobře známo, že osamocené izolované ostrovy daleko v oceánu mají méně druhů než ostrovy, které jsou součástí velkých souostroví blízko kontinentu. Za předpokladu, že pokles počtu druhů je důsledkem poklesu míry šíření druhů s vyšší izolací, by podoba tohoto vztahu měla být důsledkem zásoby druhů na pevnině a jejich disperzních vlastností. Proto by pro řadu taxonů a ekosystémů měl počet druhů klesat jako esovitá nebo negativně exponenciální funkce izolace.
Obr. 36: Graf ilustrující efekt izolace na druhovou bohatost stálých ptáků na ostrovech Moluk a Melanésie. Počet druhů je zde vyjádřen jako saturace - počet druhů izolovaných ostrovů vyjádřený jako procentuální podíl druhů nalezených na ostrovech ekvivalentní velikosti, ale blíže k Nové Guinei (Diamond 1972; Lomolino et al. 2006)
S příslušnou transformací jedné nebo obou os (tj. počtu druhů a izolace) může být tento vztah linearizovaný, aby dovoloval statistické analýzy a srovnání mezi studiemi. V praxi se vztah počtu druhů a izolovaností často ukáže mnohem méně obecným než vztah počtu druhů a velikosti plochy. Tento rozdíl může částečně vyplývat z časté tendence studovat jediné souostroví, které poskytuje široké spektrum velikostí ostrovů avšak pouze limitovaný rozsah izolace. Navíc, zatímco plocha ostrova se dá snadno měřit z map, změřit biologicky relevantně izolaci je velmi náročné.
Obr. 37: Vztah počtu druhů k izolovanosti ostrova (S = počet druhů; A = plocha ostrova; K = sklon křivky). Podobně jako v případě vztahu počtu druhů k velikosti ostrova, i tento vztah může být těžké odhalit, pokud byl výzkum omezen pouze na velmi blízké nebo velmi vzdálené ostrovy (oblasti b a c) (Lomolino et al. 2006).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X
DIAMOND, J.M. (1972): Biogeographic kinetics: Estimation of relaxation times for avifaunas of Soutwes Pacific inslands. Proceedings of the National Academy of Sciences, USA 69: 3199-3203.
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0
MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
WHITTAKER, R. J. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál