Osidlování nově vzniklého ostrova lze charakterizovat několika fázemi tak, jak je znázorněno na obr níže. Po počátečním strmém růstu je dosaženo první ekvilibrium, tzv. neinteraktivní, v němž se druhy navzájem neovlivňují. Druhy se ovšem záhy začnou navzájem ovlivňovat, což vede k vyhubení těch slabších a je nastoleno tzv. interaktivní ekvilibrium. Další růst počtu druhů je umožněn tím, že některé druhy se navzájem doplňují, přicházejí tedy druhy, schopné koexistence s druhy stávajícími (zaplňují další volné niky). Poslední fáze pak představuje možnost evolučního vývoje, který umožní zaplnění dalších, v území existujících, nik, a to i bez příchodu dalších migrantů.

Obr. 45: Jak se na izolovaném ostrově postupně akumulují druhy, mohou jejich společenstva procházet několika rovnováhami, které reflektují demografické, ekologické a evoluční procesy (Simberloff & Wilson 1970; Lomolino et al. 2006).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1963): An equilibrum therory of insular zoogeography. Evolution 17: 373-387.

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1967): The Theory of Island Biogeohraphy. Monographs in Population Biology, no. 1. Princeton University Press. Princeton NJ

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

SIMBERLOFF, D.S. & WILSON, E.O. (1970): Experimental zoogeography of islands: A two-year record of colonization. Ecology 51: 934-937.

WHITTAKER, R. H. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3