Polonská podprovincie zasahuje na naše území od severu jen okrajovými, víceméně přechodnými částmi. Charakteristickou část tvoří nížiny a nevysoké pahorkatiny, tvořené málo zpevněnými a měkkými druhorními a třetihorními sedimenty, přemodelované pleistocenním ledovcem a zpravidla pokryté glaciálními sedimenty. Z těchto hornin jen ojediněle vystupuje starší skalní podklad ve formě pahorků a v zaříznutých údolích. Biotu
podprovincie ovlivňují poměrně jednotvárné horniny i reliéf a malé nadmořské výšky. Podnebí je mírně teplé,
poněkud chladnější než v obdobných výškách hercynské podprovincie, mírně vlhké a s výrazným prolínáním oceanických a kontinentálních vlivů.

Převážná většina území má potenciální vegetaci lesní, zcela dominují 3. (dubovo-bukový, resp. suprakolinní) a 4. bukový (resp. submontánní) vegetační stupeň. Při jižním okraji podprovincie na jižních svazích jsou ostrůvky 2. bukovo-dubového (kolinního) vegetačního stupně a v Polsku i malé ostrovy 5. jedlovo-bukového (montánního) stupně.

Fytocenózy 3. vegetačního stupně náleží zejména dubohabřinám typické asociace Tilio-Carpinetum, kterou ve vyšších pahorkatinách a v severněji položených oblastech (4. vegetační stupeň) střídají charakteristické květnaté bučiny, nejčastěji zřejmě Melico uniflorae-Fagetum. Na kyselejších substrátech jsou vyvinuty acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-Quercion. Na nejteplejších místech na střídavě vlhkých půdách jsou charakteristické mochnové doubravy (Potentillo albae-Quercetum ze středoevropského svazu Quercion petraeae), vesměs však již mimo naše území. Mnohem častější (ale rovněž již mimo naše území) je vegetace na suchých písčinách, tvořená bory (Dicrano-Pinion). Charakteristická je vegetace ovlivněná nadměrnou vlhkostí, především březové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum). Dále jsou zde zastoupeny lužní lesy svazu (Alno-Ulmion) i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Primární bezlesí je tvořeno pouze ostrůvky vodní (resp. rašelinné) vegetace, jiné typy primárního bezlesí na našem území chybějí a i v centru podprovincie jsou vzácné.

Přirozenou náhradní vegetaci tvoří mezofilní louky svazu Arrhenatherion, na něž navazují na vlhkých místech porosty svazů Calthion a Molinion. Na místech s humolitem se objevují i ostrůvky vegetace svazů Caricion davallianae, Eriophorion gracilis aj. Cenotaxony sušší varianty travinobylinné vegetace (svaz Cirsio- Brachypodion pinnati nebo Koelerio-Phleion phleoidis) jsou velmi řídké. Na otevřených píscích se setkáváme s vegetací svazů Corynephorion i (mimo ČR) Koelerion glaucae.

Flóra podprovincie je dosti chudá. Vzhledem k geohistorickému vývoji zde paleoendemiti chybějí, neoendemitů je velmi málo, jsou jimi např. modřín opadavý polský (Larix decidua subsp. polonica), který navíc přesahuje do Karpat, a lžičník (Cochlearia polonica). Ve flóře se mísí vlivy jižněji položených sousedních horských podprovincií s vlivy atlantštějších nížin severního Německa i kontinentálnějších území Ukrajiny a Běloruska. Charakteristická je zejména přítomnost řady druhů sarmatského migroelementu.

Od západu do podprovincie pronikají suboceaniké druhy, např. paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), ovsíček časný (Aira praecox) a nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis). Na rozdíl od hercynské podprovincie se zde plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) typicky vyskytuje na nížinných humolitech. Pouze na tuto podprovincii je v ČR vázán výskyt vodní rostliny nepukalky plovoucí (Salvinia natans).

Sarmatský element představují hvozdík písečný (Dianthus arenarius), šater svazčitý (Gypsophila fastigiata), sinokvět chrpovitý, (Jurinea cyanoides), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) aj. Vesměs však tyto druhy nedosahují na naše území.

Značnou část druhové skladby zastupují evropské druhy kontinentálnější tendence, např. smldník olešníkovitý (Peucedanum oreoselinum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a mochna bílá (Potentilla alba). Poměrně početné jsou kakost krvavý (Geranium sanguineum), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), zejména však druhy boreokontinentální, např. sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), v Polsku i koniklec otevřený (Pulsatilla patens), medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), lněnka bezlistenná (Thesium ebracteatum), matizna bahenní (Ostericum palustre), vzácně i Chamaedaphne calyculata.

Hercynská a západokarpatská podprovincie zdejší flóru obohacují o četné splavené montánní prvky jako kýchavici bílou Lobelovu (Veratrum album subsp. lobelianum) a hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea).

Na naše území podprovincie zasahují pouze okrajové bioregiony, v nichž se silněji projevuje zmíněný vliv sousední hercynské, resp. západokarpatské podprovincie. Také většina ze jmenovaných význačných rostlinných druhů se vyskytuje až v Polsku, některé typické cenózy i druhy podprovincie jsou však zastoupeny i u nás, především dubohabřiny asociace Tilio-Carpinetum a březové doubravy Molinio arundinaceae-Quercetum.

Ze savců je pro tuto podpovincii typická myšice temnopásá (Apodemus agrarius), která pouze částečně přesahuje na okraje sousední hercynské podprovincie a je tam velmi vzácná. Na rozdíl od Hercynie zde převažuje ježek východní (Erinaceus concolor) nad ježkem západním (Erinaceus europaeus). Z ptáků je typický havran polní (Corvus frugilegus), na přechodnou polohu podprovincie ukazuje společný výskyt slavíka tmavého (Luscinia luscinia), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) a slavíka modráčka (Luscina svecica). Z vodních ptáků je charakteristický např. hohol severní (Bucephala clangula), břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák obecný (Sterna hirundo), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Řeky polonské podprovincie náležejí na našem území vesměs do povodí Odry. Ve východní části ČR se pouze v této podprovincii (a v jejím těsném sousedství) vyskytují ryby parma středomořská (Barbus meridionalis ssp. petényi) a podoustev nosák (Vimba vimba). Z měkkýšů jsou charakteristické vřetenovka vosková (Cochlodina cerata opaviensis), sklovatka rudá (Daudebardia rufa), s. krátkonohá (D. brevipes) a kružník Cyraulus rossmaessleri. Specifika se projevují i u hmyzu (bejlomorky) a výrazně v půdní fauně, např. u dešťovek.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

CULEK, M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. 244 s. ISBN 8085368803

CULEK, M. (ed.) 2005: Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s. ISBN 8086064824

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].