Přírodní výběr (natural selection) může být hnací silou evoluční změny jak ve velké, tak i v malé populaci. Přírodní výběr je změna v populaci, ke které dochází, v důsledku toho, že někteří jedinci nesou genetické znaky, které mění jejich interakce s prostředím tak, že dochází ke zdokonalení jejich reprodukce a schopnosti přežít. Tito jedinci tak vyprodukují více životaschopných potomků lépe přizpůsobených podmínkám prostředí. Populace mají tendenci divergovat, když je v prostředí dostatečná variabilita, která nutí druh vypořádat se s různými podmínkami prostředí a podporuje tak selekci různých charakteristik.

Klasickým příkladem vylepšování fenotypů v důsledku heterogenity prostředí je průmyslový melanismus můr. Za posledních 150 let si můry v průmyslových zónách kolem měst vyvinuly vzory tmavé barvy, aby splynuly se znečištěným prostředím a byly tak méně nápadné pro ptačí predátory. Rapidní evoluce přírodním výběrem proběhla také u domácích vrabců. Když byli před méně než 200 lety introdukováni z Evropy do Severní Ameriky. Tito ohromně úspěšní ptáci se nejen rozšířili a kolonizovali většinu kontinentu, ale také si vyvinuli odlišné geografické rasy.

Průmyslový melanismus u píďalky drsnokřídlece březového (Biston betularia) patří k nejčastěji citovaným příkladům působení přírodního výběru a evoluce vůbec. Před průmyslovou revolucí se ve Velké Británii vyskytovala téměř výhradně světlá forma (typica). Tmavá, melanická forma (carbonaria) byla poprvé zaznamenána v roce 1848 poblíž Manchesteru. Do poloviny 20. století četnost melanické formy ve znečištěných oblastech přesáhla 90%, zatímco v relativně čistých oblastech zůstala světlá forma početná. Tato změna byla vysvětlena H. B. D. Kettlewellem větší nápadností světlé formy na tmavé kůře stromů ve znečištěných oblastech (díky absenci lišejníků, způsobené oxidem siřičitým, a ztmavění kůry imisemi pevných částic) a tmavé formy na světlé, lišejníkem porostlé kůře stromů rostoucích mimo průmyslové oblasti a tím vyšší frekvenci predace ze strany hmyzožravých ptáků.

Rychlý růst četnosti melanické formy i jeho souvislost s růstem průmyslové výroby ve Velké Británii ukazuje na působení přírodního výběru. Navíc v souvislosti s redukcí objemu průmyslových imisí ve druhé polovině 20. století došlo podle předpokladu ke snížení početnosti melanické formy píďalky: například v okolí Liverpoolu poklesla její četnost mezi lety 1960 a 1975 z 95% na 82%.

Obr. 20: Průmyslový melanismus drsnokřídlece březového (Biston betularia). Vlevo fotografie z relativně čisté oblasti a vpravo ze znečištěného prostředí (http://www.britannica.com/).

Zvláštním typem přirozeného výběru je pohlavní výběr. V tomto případě nehraje roli selekčního činitele okolní prostředí, ale jedinci opačného pohlaví vlastního druhu. Například samice si vybírá, kterému samci dovolí, aby se s ní spářil. Zajímavé je, že znaky, které určují úspěšnost v pohlavním výběru, jsou často velmi bizarní a svému nositeli dokonce mohou i trochu škodit (např. pestré barvy jsou dobře vidět pro predátory).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BEGON, M., HARPER, J.L. & TOWNSEND, C.R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. 1. vyd. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 s. ISBN 8070676957

BELL, G. (1997): Selection: the mechanism of evolution. Chapman & Hall, New York.

KREBS, CH.J. (2001): Ecology: the experimental analysis of distribution and abundance. 5th ed. San Francisco, Calif.: Benjamin Cummings. 695 s. ISBN 0321042891

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/287049/industrial-melanism