Biogeografie

3.1.3 Species turnover

Třetím jevem, který ovlivnil MacArthura a Wilsona byla rychlost rekolonizace ostrovů Krakatau. Tyto ostrovy se nacházejí v Sundské úžině mezi indonéskými ostrovy Sumatra a Borneo. Silný sopečný výbuch zničil původní ostrov Krakatau v roce 1883 a zanechal jen několik ostrovů bez života. Rekolonizace, zřejmě z nedalekých velkých ostrovů Jáva a Sumatra, byla velmi rychlá. V roce 1935 již tropický deštný les obsahoval velké množství druhů rostlin, ptáků a dalších organismů. Několik vědeckých expedic navštívilo zbylé ostrovy Rakata a Sertung za účelem inventarizace bioty. Brzká sčítání ptáků, která byla obzvlášť kompletní jsou sumarizována v tabulce 3.

Obr. 38: Ostrovy Krakatau se nacházejí v Sundském průlivu mezi indonéskými ostrovy Sumatra a Borneo. Rakata, Sertung a Panjang jsou pozůstatky mnohem většího ostrova, který byl zničen při masivní erupci v roce 1883. Anak Krakatau je relativně mladý ostrov, který se vynořil při podmořské erupci v roce 1930 (Whittaker & Jones 1994; Lomolino et al. 2006; kresba vlevo nahoře převzata z http://en.wikipedia.org/).

 

MacArthur a Wilson si všimli, že se počet ptačích druhů na ostrovech Rakata a Sertung rychle rostl až přibližně do roku 1920, ale potom celkový počet druhů zůstal relativně stálý i přes změny v druhovém složení ptactva. Druhy nejen že rychle kolonizovaly ostrovy před r. 1920, ale ve své imigraci pokračovaly i poté. Někteří z těchto pozdních příchozích se stali úspěšnými kolonisty a nahradil stejný počet druhů, které zanikly. Tyto kompenzace kolonizace a vymírání mohou jednoduše odrážet sukcesní změny avifauny v reakci na vývoj deštného lesa a současný zánik otevřených stanovišť, ale také mohou být typickým rysem ostrovních biot. Taková obměna může být poměrně vysoká zejména když organismy musí překročit pouze nepatrné bariéry, aby dosáhly malých ostrovů.

Tab. 3: Počet druhů suchozemských a sladkovodních ptáků na ostrovech Rakata a Sertung (MacArthur & Wilson 1967).

Počet zaznamenaných druhů ptáků
	Rakata			Sertung
	Nemigrující	Migrující	Celkem	Nemigrující	Migrující	Celkem
1908	13	0	13	1	0	1
1919-1921	27	4	31	27	2	29
1932-1934	27	3	30	29	5	34

Počet extinkcí a kolonizací mezi sčítáními
	Rakata		Sertung
	Extinkce	Kolonizace	Extinkce	Kolonizace
1908 až 1919-1921	2	20	0	28
1919-1921 až 1932-1934	5	4	2	7

 

Poznámka: Počet druhů rostl od sčítání v roce 1883 až do sčítání v letech 1919-1921, potom zůstal relativně stabilní navzdory vymizení některých druhů a kolonizaci jinými druhy.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

 

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1967): The Theory of Island Biogeohraphy. Monographs in Population Biology, no. 1. Princeton University Press. Princeton NJ.

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

WHITTAKER, R. J. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3

WHITTAKER, R.J. & JONES, S.H. (1994): The role of frugivorous bats and birts in the rebuilding of a tropical forest ecosystem, Krakatau, Indonesia. Journal of Biogeography 21: 245-258.

http://en.wikipedia.org/