Některé pokusy o ověření platnosti teorie spočívaly v umělé likvidaci určitých druhů v daném území a pravidelném pozorování jejich návratu. Jedním z takových byl pokus Wilsona a jeho studenta Daniela Simberloffa. Tato studie se stala právem proslulá jako příklad použití regulovaných, manipulativních experimentů k testování teoretických modelů v biogeografii a ekologii. Základní design byl jednoduchý: byly vyhubeny všechny druhy členovců z maličkých mangovníkových ostrůvků kořenovníku obecného (Rhizophora mangle) v souostroví Florida Keys. Následné změny byly pak pečlivě sledovány. Simberloff a Wilson si najali deratizátora, který za pomoci metylbromidu vyhubil na ostrůvcích všechen hmyz, pavouky, roztoče a další suchozemské bezobratlé, přičemž vegetace zůstala nepoškozená. Pečlivě monitorovaná rekolonizace ostrůvků byla překvapivě rychlá. Za méně než jeden rok si téměř všechny nejvzdálenější ostrovy obnovily jejich původní počty druhů. Ve skočnosti to nejprve vypadalo, že rychle narůstající počet druhů překročí ještě před stabilizací původní počet druhů na ostrůvcích. Kromě toho zde byla také velká obměna druhů, a to i poté, co se počet druhů ustálil. Některé druhy kolonizovaly ostrov a následně vymizely, někdy i opakovaně, v průběhu této krátkodobé studie. Vysoká fluktuace nebyla překvapivá vzhledem k blízkosti těchto ostrovů k pevnině (0,002 až 1,2 km) a jejich malé velikosti (75 až 250 m²).

Obr. 42: Rekolonizace malých mangrovových ostrůvků suchozemskými členovci vyjádřená jako funkce času od doby, kdy byli členovci vyhubeni. Původní počet druhů na ostrovech je naznačen na vertikální ose. Poznamenejme, že po vyhubení rostl počet druhů velmi rychle a zdálo se, že převýší původní počet. Nicméně později počet druhů mírně klesl a následně postupně narůstal přibližně na původní hodnoty. Ostrov E1 s nejnižší mírou imigrace a nejnižším počtem druhů byl více izolován od zdrojového území než ostatní ostrovy (Simberloff & Wilson 1970; Lomolino et al. 2006).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1963): An equilibrum therory of insular zoogeography. Evolution 17: 373-387.

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1967): The Theory of Island Biogeohraphy. Monographs in Population Biology, no. 1. Princeton University Press. Princeton NJ.

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

SIMBERLOFF, D.S. & WILSON, E.O. (1970): Experimental zoogeography of islands: A two-year record of colonization. Ecology 51: 934-937.

WHITTAKER, R. H. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3