4.4 Indomalajská biogeografická oblast
Indomalajská oblast zahrnuje Indický subkontinent a přilehlé části jižní Asie. Ačkoliv se jedná, v porovnání s ostatními oblastmi, o malé území, nalezneme zde velmi vysokou diverzitu jak savců (20 čeledí), tak i krytosemenných rostlin (108 čeledí). Mezi dobře známé endemické taxony patří například čeleď gibonů (Hylobatidae), orangutani (Pongo pygmaneus) a letuchy (Cynocephalidae). Řada druhů Indomalajské oblasti má své příbuzné v Afrotropické oblasti. Jedná se např. o slona indického (Elephas maximus) a nosorožce indického (Rhinoceros unicornis). Indický tygr bengálský (Panthera tigris tigris) je taxonomicky úzce příbuzný s tygrem sibiřským (Panthera tygris altaica), který se vyskytuje v jihovýchodních regionech Asijské části Palearktické biogeografické oblasti. Tropické krytosemenné rostliny Indomalajské oblasti mají mnoho příbuzných druhů jak v Afrotropické, tak i Australasijské oblasti, zatímco indomalajská horská vegetace zahrnuje palearkticko-nearktické elementy jako např. borovice. Dobře známým endemickým druhem stromu Indomalajské oblasti je týk (Tectona grandis). A konečně, indomalajské tropické lesy se vyznačují velkým počtem druhů z čeledi Dipterocarpaceae.
Obr. 56: Indomalajská biogeografická oblast (http://en.wikipedia.org/).
Z plazů je pro Indomalajskou biogeografickou oblast typický např. gaviál indický (Gavialis gangeticus), z ptáků to jsou např. 3 endemické čeledi: irenovití (Irenidae), brhlovcovití (Rhabdornithidae) a čeleď Megalaimidae. Ze savců jsou, kromě již uvedených, typičtí např. tanovití (Tupaidea) nebo ostnoplši (Platacanthomyidae).
Spusťte si slideshow, která vám obrazem představí druhy charakteristické pro Indomalajskou biogeografickou oblast:
Seznam zobrazených druhů si můžete stáhnout zde.
Savčí fauna Indomalajské oblasti má úzký vztah k Palearktické a Afrotropické oblasti a naopak žádný vztah k přilehlé Australasijské oblasti. Oproti tomu její flóra má úzký vztah k Australasijské, Afrotropické i Neotropické biogeografické oblasti. Vysvětlení těchto vztahů s vysokou pravděpodobností nacházíme opět v geologické historii regionu. V průběhu spodní křídy byla Indie a Madagaskar součástí Gondwany, tedy ve spojení s jižními kontinenty. V průběhu svrchní křídy, v období před asi 90 mil. let se Indický subkontinent oddělil od zbytku jižních kontinentů a začal se pohybovat severně. Indická flóra proto obsahovala mnoho prvků Australské a Africké flóry krytosemenných rostlin. Když se Indie nakonec spojila s asijským kontinentem mohly se tyto rostliny rozšířit i do ostatních částí Indomalajské oblasti. Je tedy evidentní, že podobnost flóry Indomalajské oblasti s flórou Neotropické a Australasijské oblasti je způsobena transportem prostřednictvím Indického subkontinentu. Na druhou stranu, neexistuje žádný důkaz toho, že by na Indickém subkontinentu před jeho kolizí s Asijskou deskou existovala savčí fauna jižních kontinentů zahrnující vačnatce nebo placentály.
Indický subkontinent i s jeho jižní faunou a flórou přišel do kontaktu s Asií ve středním miocénu, přibližně před 14 miliony let. Tento transport jižních druhů do Asie prostřednictvím severně se pohybujícího Indického subkontinentu představuje speciální typ mechanismu šíření a byl označen jako archa. Tento název je poetickou poctou biblickému příběhu o Noemově arše. Oproti tomu, nejstarší fosílie savců nalezené v Indii jsou datovány do miocénu a představují faunu Palearktické a Afrotropické oblasti.
V průběhu středního miocénu se Austrálie a Nová Guinea pohybovaly severně, až se dostaly do těsného sousedství Malajského souostroví, avšak Austrálie nebyla nikdy přímo spojena prostřednictvím pevninského mostu s Indomalajskou oblastí a proto byla chráněna před kolonizací její savčí faunou (placentálů). To však neznemožňovalo migraci mnoha jiných taxonů rostlin a živočichů. Například druhy rostlinné čeledi Proteaceae se rozšířily z Austrálie a kolonizovaly jihovýchodní část Asie. Opačným směrem se rozšířily některé čeledi krytosemenných rostlin, které se vyvinuly v Asii, jako například Myrtaceae. Také některé další taxony jako např. netopýři a ptáci využili v této době ostrovů jihovýchodní Asie, jako nášlapných kamenů a kolonizovali Australasijskou oblast.
Mnoho indomalajských savců a krytosemenných rostlin se vyvinulo v jihovýchodní Asii, neboť tento region se přes 100 mil. let nacházel v nižších zeměpisných šířkách s příznivými klimatickými podmínkami. To vyústilo v evoluci typické fauny a flóry odlišné od temperátní, boreální a arktické fauny a flóry přilehlé Palearktické oblasti. Avšak mezi Palearktickou a Indomalajskou oblastí docházelo také k velkým výměnám. Např. předkové asijských opic – gibonů a orangutanů se v průběhu třetihor rozšířili z Palearktické oblasti na jih do Indomalajské oblasti. Oproti tomu fosílie druhů čeledi Dipterocarpaceae, která se vyvinula v Indomalajské oblasti, byly nalezeny v raně třetihorních uloženinách z Aljašky.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X
MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál