Hra, jak jí rozumět, tvořit a uvádět

Jiří Němec, Richard Macků

Obsah kapitoly

3.3.9 Závěr a literatura

Pojďme si závěrem této kapitoly o hře souhrnně pojmenovat některé z hlavních nároků spojených s jejím zařazováním do výchovně-vzdělávacích projektů. Naší snahou bylo identifikovat základní metodické instrukce pro práci s hrou.

CÍLE

Abychom mohli mluvit o hře jako o prostředku edukace, musíme mít přesně specifikován edukační cíl, který se zařazením konkrétní hry snažíme naplnit.

REFLEXE

Ačkoliv hra vede k osvojování celé řády kompetencí automaticky (už samotným zapojením hráče do herní činnosti), její rozvojový potenciál tím zdaleka není vyčerpán. Teprve vhodně vedená reflexe pomůže zaměřit pozornost na konkrétní aspekty tohoto rozvoje a podpořit kognitivní zpracování učiněné zkušenosti účastníkem.

ORGANIZAČNÍ ZVLÁDNUTÍ

Má-li hra proběhnout úspěšně, je třeba věnovat pozornost rovněž úspěšnému uvedení hry – od začátku až do konce, tzn. od přípravy účastníků na hru (intelektové, emoční i materiální), přes srozumitelné vysvětlení pravidel až po jasné zakončení hry a její vyhodnocení. Svou roli hraje i produkční stránka (vhodné zajištění prostoru a materiálu).

DRAMATURGICKÉ ZVLÁDNUTÍ

Hra musí být pro danou cílovou skupinu zajímavá – naplňovat očekávání a uspokojovat aktuální potřeby jednotlivců či skupiny. Toho lze dosáhnout nejen výběrem vhodné hry, ale např. i modifikací herní legendy (tématu), popř. uzpůsobením samotného herního principu.

Úspěšná dramaturgická práce obnáší také vhodné zařazení hry do scénáře celé schůzky, vyučovací hodiny nebo jiné vzdělávací akce; hra může být stejně dobře dramaturgickým vrcholem vyučovací jednotky, jako ji může otevírat na jejím začátku.

Dramaturgii ovlivňuje i samotná časová dotace; hodinová hra u náctiletých může proběhnout s úspěchem, ale u dětí mladšího školního věku může být stejná hra o takové délce plytká. Podobně je to i s nastavením obtížnosti hry.

STANDARDNÍ, ALE NE JEDINÁ METODA

Hra by měla být standardní součástí edukačního procesu, nic výjimečného, za odměnu nebo forma zábavy. Hra je plnohodnotným edukačním prostředkem, ne však jediným. Při jejím zařazování je třeba zvažovat efektivitu – přímý prožitek umožňuje trvalejší pamětní zvládnutí, může to však být za cenu velké časové investice.

Živelnost hraní her s sebou přináší různé obtíže – riziko úrazů, velkou hlučnost apod. Víme-li, proč hru zařazujeme (jakého edukačního cíle prostřednictvím ní chceme dosáhnout), jsme schopni obhájit i její formu – má svůj účel.

DOBROVOLNOST ZAPOJENÍ ÚČASTNÍKŮ

Herní prožitek je svobodným projevem hrajícího si. Člověka nelze přinutit hrát si. Umíme sice někoho přimět sledovat konkrétní pravidla, která danou hru definují, to ještě ale nemusí znamenat, že by daný jedinec pociťoval, že si hraje.

Ke hře tedy musíme spíše motivovat, teprve pokud si žáci sami budou chtít hrát, využijeme úplný potenciál hry – žáci se budou bavit, aniž by si uvědomovali, že se zároveň učí.

PARTNERSTVÍ ŽÁKŮ A PEDAGOGA

Hraní her s sebou přináší jistou míru neformálnosti. V rámci zdravého herního zápolení je dovoleno to, co by ve světě formální školní komunikace jen těžko prošlo. A vůbec to neznamená ztrátu autority, či pozice jedné nebo druhé strany. Naopak, skrze hru vytváříme zdravou formu partnerství žáků a učitele / účastníků a instruktorů / členů a vedoucích /…; vznikají vztahy, díky nimž nám doopravdy záleží na druhých.

ZÁBAVA I ROZVOJ

Patří se zakončit toto pojednání o hře zopakováním její největší výhody: hra je zábavným a chtěným prostředkem rozvoje.

Tvorba vlastní hry

Uměli byste na základě znalostí, které jste načerpali v textu, a svých zkušeností, vytvořit vlastní hru? Nebo podstatným způsobem upravit již existující tak, abyste o ní mohli říct, že se jedná o tvořivý a zajímavý koncept? Rozsah práce 1–3 strany textu.

Než přistoupíte k tvorbě vlastní hry, nechte se inspirovat příběhem, současnou situací, filmovou zápletkou, četbou, jinou hrou či herním principem apod. Promyslete si, do jakého prostředí hru zasadíte (příroda, klubovna, den, noc, škola apod.). Zkuste definovat cílovou skupinu a ve vztahu k ní svůj výchovný – edukativní záměr – CÍL. Zodpovězte si otázku: Co nebo čeho chci prostřednictvím hry dosáhnout? Rozvoj spolupráce, kognitivních procesů (myšlení, vnímání, paměť, představivost a pozornost), jemné motoriky apod. Začněte koncipovat hru podle nabídnuté struktury, kterou si můžete i dle potřeb rozšířit.

  • JMÉNO – uveďte vaše jméno do záhlaví nebo pod název a pokud chcete, uveďte i váš výchozí kontext. Např. pracuji jako …, dlouhou dobu se zabývám …, přemýšlel/a jsem o tom, jak … změnit … a tak jsem se rozhodl/a pro tuto hru.
  • NÁZEV – buďte tvořiví, nechť i název samotný je motivační, dobrodružný, tajuplný apod.
  • POMŮCKY A SPECIFIKA – popište, co budeme potřebovat, nebo jaké podmínky musíme mít. Vystačíme si s trávníkem, nebo potřebujeme tělocvičnu (šátky, lana apod.)?
  • CÍLOVÁ SKUPINA – uveďte, pro koho je hra vhodná, pro jaký věk, pro jak velkou skupinu, je třeba nějakých specifických dovedností (např. umět plavat), pro koho například hra není vhodná apod., popište, kolik hra zabere času.
  • EDUKATIVNÍ POTENCIÁL – popište, co hra rozvíjí, na co se zaměřuje, k čemu je dobrá, k čemu směřuje apod. a vysvětlete, jakým způsobem toho dosahuje. Z hlediska zadání této práce je to nejdůležitější část. Stačí cca 5 řádků, ale může být i obsáhlejší. Dejte si, prosím, záležet.
  • MOTIVACE, LEGENDA – začněte s popisem hry a uveďte legendu. Příběh, do kterého hru včleňujete. Vytvořte patřičnou atmosféru, která je pro realizaci vlastní hry důležitá. Inspirujte se z výše uvedeného textu.
  • VLASTNÍ POPIS HRY (pravidla) – jasně a srozumitelně specifikujte, kdo má jakou roli, jak se to hraje, kdo se o co snaží či nesnaží, co je striktně zakázáno nebo povoleno apod. Pro úspěšnou hru je tato část nejdůležitější. Bez pravidel není dobré hry. Pravidla by měla být vytvářena v kontextu legendy a dobré hry se jí nejvíce podobají.
  • METODICKÉ POZNÁMKY – upozorněte na možná bezpečnostní rizika, podělte se o vlastní zkušenosti, zmiňte možné obměny hry, její alternativy atd.

Seznam použité a doporučené literatury

  • Drtilová, T., Mojzeš, M., Pešek, T., & Semjanová, M. (Eds.). (2020). Herník. Zážitkové hry. MO Plusko.
  • Foglar, J. (1991). Devadesátka pokračuje. Praha: Olympia.
  • Huizinga, J. (2000). Homo ludens: O původu kultury ve hře. Dauphin.
  • Janda, J. (Ed.). (2002). Zlatý fond her I. Hry a programy připravované pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. Portál.
  • Němec, J. (2008). Edutainment – trendy v oblasti volného času. In Sýkora, J. (ed.) Výchova a volný čas 3 (s. 59–66). Gaudeamus.
  • Prázdninová škola Lipnice. (n.d.). Materiály. https://www.psl.cz/materialy/.
  • Vecheta, V. (Ed.). (2007). Fond her. 52 nejlepších her z akcí a kurzů instruktorů Brno. Computer Press.
  • Zapletal, M. (1985). Hry v přírodě. Olympia.
  • Zapletal, M. (1986). Hry v klubovně. Olympia.
  • Zapletal, M. (1987). Hry na hřišti a v tělocvičně. Olympia.
  • Zapletal, M. (1988). Hry ve městě a na vsi. Olympia.
  • Zapletal, M. (1985). Velká encyklopedie her. Hry v přírodě. Praha: Olympia.
Předcházející podkapitola