Obsah kapitoly

---

3.5.2 Vnitřní nastavení – Vnitřní hra

Ač bude nyní řeč primárně o nastavení naší mysli, vždy tím bude myšlen celý člověk. Jedná se tedy o vnitřní rozpoložení, které není jen na úrovni racionální, ale též na úrovni emocionální, tělesné i spirituální. To předpokládá, že tělo, ducha a duši chápeme jako nedělitelnou jednotku. Lze sice mluvit o jednotlivých aspektech našeho bytí, ale vždy s vědomím, že jde o jistou redukci, protože všechny složky našeho já spolu interagují a ovlivňují se navzájem.

Klíčovými zdroji pro naši úvahu o vnitřním nastavení budou dvě publikace W. Timothy Gallweye. Tou první je Vnitřní hra tenisu (2008), druhou je kniha Vnitřní lyžování (1977), kterou Gallwey napsal spolu s Bobem Krieglem. Mimochodem, když zakladatel firmy Microsoft Bill Gates (2022) zveřejnil seznam pěti knih, které ho v životě nejvíce ovlivnily či inspirovaly, kniha Vnitřní hra tenisu byla mezi nimi.

Gallwey tvrdí, že činnost, kterou si užíváme a v níž jsme spokojeni se svým výkonem, je vlastně takovou hrou, v níž vždy vyhráváme, protože nám tolik nezáleží na konečném výsledku. Což neznamená, že bychom měli na výsledky zcela rezignovat! K tomu, aby se dobré výsledky v našich aktivitách dostavily, doporučuje Gallwey zvládnout potřebné dovednosti. Tak například dril je do určité míry potřebným a nezbytným předpokladem toho, že danou činnost dobře ovládneme, že nad jejím vykonáváním nemusíme aktivně přemýšlet. Teprve po tom, co zvládneme základní potřebné dovednosti, se v dané činnosti můžeme uvolnit, vyčistit svou mysl a věnovat se dané činnosti tím způsobem, že jsme plně v přítomnosti, že se soustředíme, ale zároveň vše necháváme plynout (let go / play freely).

Jak již bylo řečeno, abychom mohli podávat nejlepší možné výkony, je nejprve nutné dokonale obsáhnout techniku či dovednosti, které nám umožňují bezproblémově zvládnout danou činnost. Jde vlastně o píli a četné opakování, kterým se (mnohdy přes vlastní odpor) snažíme ovládnout danou činnost. Budou-li malovat krajinu dva podobně nadaní lidé, z nichž jeden se malbě intenzivně věnuje a má za sebou studium malby a stovky nakreslených skic a obrazů, téměř určitě jeho obraz bude o mnoho lepší, než obraz toho druhého člověka, který jen tak přišel malovat. Podobně je tomu v hudbě. Budeme-li poslouchat klavírní improvizaci koncertního mistra a věčného začátečníka, bude v jejich umu, a tudíž i v našem zážitku z poslechu, obrovský rozdíl.

Co tedy zahrnuje zvládnutí technik či dovedností spojených s konkrétní aktivitou? Vezmeme-li příklad hry na kytaru, jde o ovládnutí akordů, rytmů, vybrnkávání atd. Bude-li naším příkladem klasická jízda na běžeckých lyžích, pak mezi potřebné dovednosti patří jistota v rovnováze, cit pro lyže, sníh i výběr stopy, zvládnutí technik jako je střídavý běh dvoudobý a soupažný běh jednodobý atd. Podobně tomu bude v dalších oblastech, ve kterých se (nejen) ve volném čase chceme rozvíjet.

Co je třeba zvládnout – zautomatizovat u činností, kterým se věnujete vy?

Co vás limituje v tom, abyste se při dané činnosti uvolnili?

Může k nám vrcholný zážitek přijít i v případě, že danou činnost ovládáme pouze do omezené míry? (Například když na kytaru umíme zahrát pouze pár základních akordů nebo když jsme se z určité taneční sestavy naučili teprve nejjednodušší pohybové variace? (Odpověď na tuto otázku najdete dále v textu.)

• Gallwey, W. T. (2011). Vnitřní hra tenisu. Management Press.

Již zmíněným nejlepším možným výkonem ale nemusí být výkon srovnatelný se světovou špičkou. Je-li naším cílem především vlastní spokojenost, pak není třeba lámat světové rekordy nebo plnit koncertní sály či výstavní galerie. Když si osvojíme pozitivní přístup ke svému výkonu, budeme v něm schopní mnohem častěji nalézat uspokojení, které se posléze projeví na naší celkové spokojenosti. Nejlepší možný výkon vždy bude pro každého člověka na jiné úrovni. Z hlediska nejlepšího možného výkonu je samozřejmě ideální, když se člověk neustále zlepšuje, když překonává sebe sama, na druhou stranu přístup vnitřní hry nám připomíná, že v každém okamžiku, kdy se věnujeme naší vybrané činnosti, můžeme maximalizovat pozitivní prožitky a nemusíme se trápit tím, že náš výkon není dokonalý, natož abychom se srovnávali s někým druhým. Zamyslíme-li se nad tím, kdo či co klade překážky na naši cestu ke skvělému výkonu, mohou to být podmínky, v kterých výkon podáváme, náročnost úkolu, protihráči, ale především jsme to my samotní. První tři oblasti můžeme ovlivnit jen do určité (omezené) míry, protože jsou vnějšího původu, avšak sami se sebou můžeme pracovat do poměrně velké míry, protože jde o „překážku“ vnitřního původu.