Jak učit sebe, pracovat se sebou a na sobě

Michal Pařízek

Obsah kapitoly


3.5.8 Napětí a uvolnění

Uvolněná koncentrace (podmínka jakéhokoliv skvělého výkonu) je stavem – vnitřním rozpoložením, při kterém dochází ke zdánlivému paradoxu současného napětí i uvolnění.  Podíváme-li se na dobrého atleta běžícího na trati, můžeme pozorovat, jak svaly, které jsou potřeba k běhu (především svaly na nohách i rukách) střídají fázi napětí a uvolnění. Noha, která se odráží od země je v maximálním napětí, zlomek vteřiny na to je ale zcela uvolněná, koleno jde nahoru a dopředu, a teprve těsně nad zemí, těsně před dopadem na zem se svaly znovu zatnou. V tu samou dobu jsou ale jiné svalové skupiny po celou dobu zcela uvolněné – například svaly na obličeji. Když se kočkovitá šelma vyhřívá na slunci, zcela uvolněně leží a rozhlíží se kolem sebe, vždy je zároveň připravena hbitě vyskočit a pronásledovat potenciální kořist. Napětí a uvolnění se v ní snoubí v jeden a týž okamžik.

Podobně je tomu i v jiných oblastech – Vladimír Holan v básni Poslední připomíná, že co se nechvěje, není pevné … Jen to, co se neustále proměňuje, obnovuje, aktualizuje může odolat. V jiném, a přesto principiálně podobném kontextu bychom mohli mluvit o hře na kytaru. Pevný a přesný rytmus zahraje ve vysokém tempu na kytaru jen ten, kdo umí dobře uvolnit ruku. Svaly v té samé paži musí podávat vysoký výkon, ale zápěstí je zcela uvolněné. Dobrý plavec ví, že dobrého kraulového (či znakového) kopu dosáhne jen tehdy, bude-li pohyb nohy vycházet z kyčle – celá noha musí na plno pracovat. To zároveň znamená, že svaly kolem kotníku musí být uvolněné, aby plavec cítil vodu a mohl ji tak zvaně „vyhmátnout“.

Ať se vám tedy daří „vyhmátnout“ vhodný přístup nejen k volnočasovým aktivitám, ale ke všemu, co děláte, i k celému životu. Snad vám k tomu tento text přidá vhodné podněty.

Kdy (při jakých činnostech) zažíváte současné napětí a uvolnění?

Souvisí současné napětí a uvolnění s dobrým ovládnutím dané (pohybové) aktivity?