Tým, týmová spolupráce a dynamika skupiny

Petr Soják

Obsah kapitoly

3.6.4 Závěr a literatura

Cílem této kapitoly nebylo nabídnout vám celkový přehled a vyčerpávajících popis a charakteristiku vybraných čtyř pojmů – tým, spolupráce, synergie a skupinová dynamika – avizovaných v úvodu. Cílem bylo nahlédnout na ně vedle již mnoha popisovaných definic optikou úvah, kterými (obvykle v ústní podobě) při reflexích a supervizích doprovázíme naše studenty při jejich praktických nácvicích fungování v různých týmech třeba ve chvílích, kdy naplňují svou praktickou zkušenost např. přípravou a realizací projektů v oblasti sociální pedagogiky a volného času, případně když přímo „profesně vyrůstají“ v rámci tzv. výcvikových skupin zaměřených na přípravu a rozvoj osobnostně sociálních kompetencí. Těmi pak cíleně procházejí v rámci bakalářského studia po dobu tří semestrů v návaznosti na další specifické kurzy a semináře. Snažíme se v tomto ohledu zachovávat pro ně tzv. model SIN (sebepoznání, interakce, nácvik), ideálně nejdříve v bezpečí jejich studijní skupiny, následně pak i mimo ni. Zde si ověřují svou profesní zdatnost v realitě různých sociálních prostředí, do kterých se vydávají a zažívají různé situace na individuální či týmové bázi.

V jedné kapitole nemůžeme postihnout všechny pojmy a jevy vztahující se k fungování, rozvoji týmů a týmové spolupráce. Ale pokusili jsem se nabídnout a stručně objasnit několik ne tak často zmiňovaných. Také nám šlo o bližší přiblížení některých (někdy uměle navozených) mýtů. Upozornili jsme také na některá nebezpečí v týmové spolupráci, když se setkáváme s předsudky a manipulativními praktikami, které mnohdy nemusí být hned viditelné.

Z našeho pohledu je práce s lidským faktorem nejen v týmu obohacující a krásná. Má však i svá úskalí a stinné stránky. Nikdo nejsme naprosto ideálními typy, každý jedinec disponuje určitými typickými rysy, které jsou mu dány anebo v procesu socializace získány a následně více či méně uplatňovány i při týmové (spolu)práci. Každopádně i do budoucna se nám v procesech týmové spolupráce otevírají nové perspektivy a pohledy nejen na sebe, na druhé ale i různá sociální a profesní prostředí.

Seznam použité a doporučené literatury

  • ADAIR, J. (1993). Jak efektivně vést druhé. Management Press.
  • BEDRNOVÁ, E., & NOVÝ, I. (2007). Psychologie a sociologie řízení (3., rozš. A dopl. Vyd. Management Press.
  • BELBIN, M. (2012). Týmové role v práci. Wolters Kluwer Česká republika.
  • BĚLOHLÁVEK F. (2008). Jak vést svůj tým. Grada.
  • BROOKS, I. (2003). Firemní kultura: Jedinci, skupiny, organizace a jejich chování (P. V. JUNGMANN, Ed.). Computer Press.
  • BROWN, D. (2002). Úvod do teorií kariérního rozvoje a volby (s. 3–23). Jossey-Bass.
  • COVEY, S. R. (2016). 7 návyků skutečně efektivních lidí: Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 3. rozšířené vydání. Přeložil Aleš LISA.
  • COVEY, S. R., WHITMAN B. a ENGLAND, B.. (2010). Jak dosahovat předvídatelných výsledků v nepředvídatelných časech. Management Press.
  • DĚDINA, J., & ODCHÁZEL, J. (2007). Management a moderní organizování firmy. vyd. Grada Publishing a.s.
  • DVOŘÁKOVÁ, Z. (2004). Slovník pojmů k řízení lidských zdrojů. 1. Vyd (Roč. xxx). C. H. Beck.
  • encyklopedie, S. (2018). Sociologická encyklopedie. https://encyklopedie.soc.cas.cz/
  • FORSYTH, P. (2009). Jak motivovat svůj tým. 1. Vyd. Grada.
  • HAYES, N. (2005). Psychologie týmové práce: Strategie efektivního vedení týmů. Portál.
  • HORVÁTHOVÁ, P. (2008). Týmy a týmová spolupráce. 1. Vyd. ASPI.
  • KAHANE, A. (2020). Spolupráce s nepřítelem: Jak vyjít s lidmi, s nimiž nesouhlasíme. přeložil H. ANTONÍNOVÁ). Portál.
  • KASÍKOVÁ, H. (1997). Kooperativní učení, kooperativní škola. Portál.
  • KASÍKOVÁ, H. (2005). Učíme (se) spolupráci spoluprací. AISIS.
  • KATZENBACH, J. R., & SMITH, D. K. (1993). The Discipline of Teams. Harvard Business Review, 162, 171.
  • KENNEDY, H., & LANDOR, M. a TODD, L. (2011). Video interaction guidance: A relationship-based intervention to promote attunement, empathy, and wellbeing. Jessica Kingsley Publishers.
  • KOLAŘÍK, M. (2006). Interakční psychologický výcvik. Univerzita Palackého v Olomouci.
  • KOUKOLÍK, F. (2018). Mocenská posedlost. Vydání druhé, přepracované. Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum.
  • KOZLOWSKI, S. W. J., &  ILGEN D.R. (2006). Zvýšení efektivity pracovních skupin a týmů. Psychologická věda ve veřejném zájmu 7, č (Roč. 3, s. 77–124).
  • KŘIVOHLAVÝ, J. (1986). Jak si navzájem lépe porozumíme (1. vyd). Svoboda.
  • LEWIS, T. (1980). On the Uncertainty of Science. Key Reporter, 10.
  • LIESSMANN, K. P. T. nevzdělanosti. (2008). Omyly společnosti vědění. Academia. Praha.
  • MEIER, R. (2009). Úspěšná práce s týmem: 25 pravidel pro vedoucí týmu a členy týmu. Grada.
  • PLAMÍNEK, J. (2002). Vedení lidí, týmů a firem: Praktický atlas managementu (1. vyd). Grada Publishing.
  • PLAŇAVA, I. (2005). Průvodce mezilidskou komunikací: Přístupy—Dovednosti—Poruchy. Grada.
  • SOJÁK, P. a kol. (2014). Kuchařka pro lektory zážitkově orientovaných kurzů aneb (ne)vaříme z vody. Masarykova univerzita.
  • SOJÁK, P. (2017). Osobnostní a sociální rozvoj, aneb, Strom, mozaika a vzducholoď. Grada.
  • ŠTIKAR, J. (1996). Základy psychologie práce a organizace. Karolinum.
  • ŠULEŘ, O. (2002) Zvládáte své manažerské role?: jak rozhodovat, předávat informace, organizovat a motivovat své podřízené. Business books (Computer Press).
  • THUN, SCHULZ VON (2005). Jak spolu komunikujeme?: Překonávání nesnází při dorozumívání. Grada.
  • VYBÍRAL, Z. (2000). Psychologie lidské komunikace. Portál.
  • VYTLAČIL, M., & MAŠÍN, I. (1998). Týmová společnost: Podnik v globálním prostředí.
Předcházející podkapitola