Severopanonská podprovincie tvoří severozápadní část Panonské provincie (Pannonie). Ohraničení Panonské provincie a její členění na podprovincie není ještě definitivně uzavřeno, proto následující charakteristiky vycházejí víceméně ze situace v celé provincii.

Panonská provincie zabírá Karpatskou kotlinu, je tvořena sníženinami mezi pohořími náležejícími k Alpám, Karpatům a do Dinarid. Budují ji převážně nezpevněné sedimenty, typické jsou spraše, vápnité písky a sedimenty širokých niv řek. Charakteristické jsou též elevace, tvořené vápenci, mimo území ČR i neovulkanity. Převažuje reliéf rovin a pahorkatin, členitější reliéf je vzácný, hornatiny jsou ojedinělé, nízké a pro Panonii netypické. Celá panonská provincie má velmi teplé podnebí, výrazně ovlivňované kontinentálními vlivy z východu a částečně i mediteránním podnebím od jihu.

Na území ČR zasahuje pouze severopanonská podprovincie a to do jižní části Moravy. Tato podprovincie je tvořená pahorkatinným reliéfem, pouze v okolí Pálavy má charakter vrchoviny. Zde se též vyskytují na našem území prakticky jediné tvrdé horniny - vápence, tvořící výrazné bradlo.

Biota celé panonské provincie je výrazně teplomilná. Jsou zde velké rozlohy 1. dubového (planárního) vegetačního stupně, v němž je typicky zastoupen dub šípák (Quercus pubescens), mimo naše území i javor tatarský (Acer tataricum) a (kvantitativně) dub cer (Quercus cerris). Okrajové plošiny náležejí do 2. bukodubového (kolinního) vegetačního stupně, s přirozeným zastoupením habru obecného (Carpinus betulus) a zcela ojedinělým bukem lesním (Fagus sylvatica). Na severním svahu Pálavy se vyskytuje ostrov 3. vegetačního stupně dubovo-bukového (suprakolinního), zde ovšem charakteristicky bez buku. V jádru panonské provincie se však vyskytují i vyšší vegetační stupně. Zejména v členitějším území se posunuje horní hranice vegetačních stupňů do větších nadmořských výšek (na území ČR asi o 50 m výše než v okolních podprovinciích).

Vegetaci severopanonské podprovincie tvoří na plošinách (mimo nivy) společenstva teplomilných doubrav ze svazu Aceri tatarici-Quercion, na prudších svazích jsou typické perialpidské doubravy ze svazu Quercion pubescenti-petraeae. Středoevropské teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae jsou zastoupeny pouze okrajově. V konkávních svazích jsou typické dubohabřiny asociace Primulo veris-Carpinetum. Extrémně kyselé podklady (převážně písky) hostí potenciální acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), mimo území Moravy i Dicrano-Pinion. Velmi charakteristické jsou lužní lesy, zejména z podsvazu Ulmenion, se zastoupením submediteránního jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia). Na slatinných půdách se ojediněle vyskytují také bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae, na humolitech výjimečně rašelinné vrbiny (Salicion cinereae). Na dosti četných zasolených stanovištích byly zastoupeny též halinní lesostepi svazu Galatello-Quercion. Ojedinělé zazemněné sutě pokrývají lesy z asociace Aceri-Carpinetum.

Primární bezlesí je ostrůvkovité a je tvořeno společenstvy skalních stepí podsvazu Poo badensis-Teucrienion montani a svazu Festucion valesiacae, na spraši nebo flyši některými fytocenózami ze svazu Festucion valesiacae. K bezlesí náležejí i typické lemy svazu Geranion sanguinei a křoviny svazu Prunion fruticosae. Jiným typem primárního bezlesí jsou vodní a mokřadní společenstva, dnes hojná především v Maďarsku a Rakousku. Jejich ostrůvky na Moravě byly již převážně zničeny vodohospodářskými úpravami.

Přirozená náhradní vegetace patří k nejtypičtějším společenstvům Pannonie. Na sušších stanovištích jsou zastoupeny různé typy semixerotermních trávníků svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, výjimečně i Koelerio- Phleion phleoidis, na něž na nejextrémnějších stanovištích navazuje vegetace svazu Festucion valesiacae se zastoupením celé řady druhů s kontinentálními, zejména ponticko-panonskými areály. Na kyselé písky na naše území přesahuje subatlantsky laděná vegetace svazů Plantagini-Festucion ovinae a Corynephorion, zatímco na bazických píscích, které se nacházejí již mimo území ČR, tuto vegetaci nahrazuje endemický svaz Festucion vaginatae. Vegetace luk v aluviu řek v nejsevernějším cípu Pannonie náleží zejména ke svazu Cnidion venosi s kontinentálním rozšířením, řidčeji i ke svazům Calthion a Molinion. Nivní vegetaci doplňuje také vysokobylinná vegetace svazu Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris. Na slatinách se objevuje i vegetace svazu Magnocaricion elatae, na nejextrémnějších lokalitách se nachází i vegetace svazu Caricion davallianae. Zcela ojedinělá rašeliniště náležejí svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. V ČR (v hodonínské Dúbravě) rašeliniště již zanikla, na slovenském Záhoří jsou zatím zachována.

Ve flóře se uplatňuje celá řada druhů se submediteránním nebo kontinentálním ponticko-panonským areálem. Mnohé z nich dosahují na jižní Moravě okraje absolutního nebo souvislého areálu, např. kosatec nízký (Iris pumila), kosatec písečný (Iris arenaria), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), katrán tatarský (Crambe tataria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), podvečerka smutná (Deilosma tristis), zlatovlásek obecný (Crinitina linosyris), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), bledule letní (Leucojum aestivum) a plamének celolistý (Clematis integrifolia). Podíl těchto druhů v některých částech podprovincie zřejmě převyšuje zastoupení druhů s evropským, resp. středoevropským areálem. Mnohem vyhraněnější je flóra a vegetace panonské provincie v jihovýchodněji položených územích Rakouska, jižního Slovenska a především Maďarska.

Vlastních endemitů panonské provincie je málo a převážně nezasahují na území ČR. Mezi paleoendemity náleží např. ločidlo Sadlerovo (Ferula sadleriana), vyskytující se na severovýchodním okraji Pannonie. Neoendemity jsou častější a jsou známy i z jižní Moravy, kde byl zjištěn např. pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii), pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum), kostřava Dominova (Festuca dominii), jiné druhy se tomuto území velmi přibližují, např. hvozdík pozdní (Dianthus serotinus).

Relikty jsou různorodého původu. Velmi typickými relikty jsou xerofilní druhy pozdně glaciální stepi, např. bytel rozprostřený (Kochia prostrata), mimo naše území i bělostník růžkatý (Ceratoides latens). Podobným typem je západopanonský neoendemit pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii). Reliktní druhy najdeme též na humolitech. Vzácně se zde vyskytují druhy (boreo-)kontinentálního charakteru (zčásti již mimo území ČR), jako ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), suchopýrek alpský (Baethryon alpinum), ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii), mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), bříza pýřitá (Betula pubescens) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris). Reliktní charakter má zřejmě i exklávní výskyt druhů se subatlantským areálem, např. nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) a kolenec jarní (Spergula morisonii), na Záhorské nížině i pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) a tuřice blešní (Vignea pulicaris).

Provincie je také charakterizována (alespoň kvantitativní) absencí celé řady typických středoevropských druhů, např. buku lesního (Fagus sylvatica) v nižších polohách, dále zde téměř chybějí jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), oměj pestrý (Aconitum variegatum) aj.

Ve flóře, částečně i ve vegetaci, se objevují četné druhy, které ostrůvkovitě přesahují ze sousedních podprovincií (hercynské, západokarpatské, zčásti - mimo ČR flagrantněji - i východoalpské).

Vegetace severopanonské podprovincie se od okolních liší především obecným zastoupením šípákových doubrav, xerothermních lad s katránem a submediteránně ovlivněnými lužními lesy. Chybí zde naopak většina společenstev středoevropského listnatého lesa.

Fauna Pannonie je typicky teplomilná, chybí zde jakékoliv horské druhy. Charakteristické jsou původní teplomilné druhy šípákových doubrav a rozsáhlých lužních lesů s celou škálou stanovišť od tůní a řek přes mokřady až po dubovojasanový les. Významné zastoupení mají taxony stepní, zvl. na druhotných stepních ladech, skalních stepích i v polích. Značná část stepní bioty ovšem pronikla do tohoto území až v důsledku jeho antropogenně podmíněného zestepnění. Přestože písky (převážně váté) se v ČR vyskytují podružně, jejich specifická fauna je zde také zastoupena. V severopanonské podprovincii tak žije téměř 20% druhů fauny, která se v ostatních podprovinciích v ČR nevyskytuje, skuteční endemiti jsou v ní však zastoupeni nepatrně.

Teplomilná fauna savců je reprezentována běžnými polními a stepními druhy, např. tchořem stepním (Putorius hungaricus), syslem (Spermophilus citellus) a myšicí malookou (Apodemus microps). Z plazů je charakteristický výskyt ještěrky zelené (Lacerta viridis), užovky stromové (Elaphe longissima), z ptáků dudka chocholatého (Upupa epops), vlhy pestré (Merops apiaster) a mandelíka hajního (Coracias garrulus). K taxonům antropogenně podmíněného rozšíření patří z ptáků dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) a u nás vymizelý drop velký (Otis tarda). Velmi bohatá je entomofauna, nejtypičtějšími zástupci jsou kudlanka nábožná (Mantis religiosa), kobylka sága (Saga pedo), minující moli (rod Phyllonorycter) na dubu pýřitém, stepní píďalka (Narraga fasciolaia), nacházel se zde jedovatý pavouk slíďák tatarský (Hogna singoriensis). Na Pálavě je charakteristická skupina lesostepních vřetenušek (Zygaenidae), zelenáčků (Procris), bourovci (Lasiocampidae) a masařky Parasarcophaga portschinskii a P. crassipalpis. Na píscích je zastoupen ťuhýk rudohlavý (Lanius senator), mravkolev Myrmeleon formicarius, motýli Oxycesta geographica a Sterha filicata, masařky Kramerella anaces, Sarcotachinella sinuata.

V nivách jsou pestrá společenstva, v nichž je typický skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan štíhlý (Rana dalmatina), užovka obojková (Natrix natrix), netopýr Nyctalus noctula, původně i želva bahenní (Emis orbicularis). Typickými ptáky jsou cvrčilka říční (Locustella flkuviatilis), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), volavka popelavá (Ardea cinerea), luňák hnědý (Milvus migrans), husa velká (Anser anser). Kolem vod se šíří hryzec vodní (Arvicola terrestris) a ondatra (Ondatra zibetica), k motýlům patří téměř vyhynulý pestrokřídlec podražcový (Zerynthia hypsipyle). Z masařek jsou typické např. Pierretia granulata, Heteronychia lednicensis. Vodní síť patří k úmoří Černého moře. K typickým druhům ryb patří např. Abramis sapa a Cotus poecilopus. Pro řeky severopanonské podprovincie se stává stálým obyvatelem i bobr evropský (Castor fiber), který se rozšířil Moravou k severu.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

CULEK, M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. 244 s. ISBN 8085368803

CULEK, M. (ed.) 2005: Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s. ISBN 8086064824

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].