Teoretická část

V literárních pramenech jsou nejčastěji zmiňovány příklady statických či pomalých dynamických cvičení, jejichž efektem je rozvoj statické a dynamické rovnováhy či tzv. „Core training“ (rozvoj svalstva jádra).

Rovnováha má svoji anatomickou a senzorickou komponentu, které umožňují zpevnit tělo ve specifické pozici (Ruiz, 2005). Mezi faktory, jež více či méně determinují úroveň rovnovážné schopnosti, řadíme:

• Úroveň smyslové informace získané ze somatosenzorů
• Funkčnost vizuálního a vestibulárního systému
• Adekvátnost motorické odpovědi na daný podnět z hlediska produkce síly
• Úroveň mezisvalové a vnitrosvalové koordinace a synchronizace svalstva (dána částečně opakovaným zařazováním specifických podnětů)

Statická rovnováha, jinak také nazývaná posturální kontrola, stejně jako rovnováha dynamická patří mezi koordinační pohybové schopnosti. Statická rovnováha je definována jako schopnost udržet polohu těla či jeho segmentů v předem dané pozici (Bressel, et al., 2007).

Dynamická rovnováha představuje schopnost vykonávat pohybový úkol při udržení stabilní pozice. Úroveň rovnovážné schopnosti je vrozená, přesto je však možné ji tréninkem ovlivnit.

Odborné prameny se nemohou plně shodnout, zda úroveň rovnovážné schopnosti vyplývá primárně z opakování určitého cvičení, jež ovlivňuje rovnovážné adaptace skrze zvýšení citlivosti vestibulárního systému (motorické odpovědi), nebo ze schopnosti selekce významných proprioceptivních a vizuálních podnětů – je dána opět opakováním konkrétních cvičení.