Praktická část

Cvičení na labilních plochách, které též lze nazvat balanční, je vlastně rovnovážné cvičení, které se dá využít u velkého množství diagnóz. Využívá se k udržení a zlepšení lokomoční funkce pohybového systému, kompenzaci statického přetěžování, ale jde i o cvičení koncentrace a koordinace.

Pomocí labilních ploch se zvyšuje aktivita hlubokého stabilizačního svalového systému, který nám umožňuje vykonat koordinovaný pohyb, tedy dosáhnout maximální efektivity s minimální vynaloženou energií.

Do tohoto hlubokého stabilizačního systému patří svaly pánevního dna, bránice, šíjové svaly, hluboké flexory krku, hluboké zádové svaly, které v koordinaci s břišními svaly fixují páteř. Při cvičení na labilních plochách dochází k podpoření centrace kloubů, tzn. jejich optimálnímu postavení v dané situaci při dané zátěži, tedy rovnoměrnému rozložení zátěže a tlaků na celou kloubní plochu a tím je chrání před poškozením.

To je pro moderního člověka velmi důležité, protože při dnešní chudé pohybové pestrosti má častější poruchy typu artróz, blokád apod.

Praktické využití labilních ploch lze dělit dle pomůcek, na kterých je pohyb vykonáván:

• posturomed: stabilizace kloubů, nácvik chůze
• úseče: stoj na 1 nebo 2 dolních končetinách, cvičení stability celého těla, dopružení, odraz, stojná fáze kroku
• overbally: dynamické sezení, pomůcka na cesty, automobilizační cvičení
• velký míč: cvičení s labilitou vsedě, v kvadrupedální opoře, pružení, houpání, poskakování, škola zad
• balanční sandály: cvičení kloubů nohy, výpady
• balanční polokoule (obr. 3)

Obr. 3 Ukázka balanční koule

Labilní plocha je pomůcka, která má tendenci nás neustále vychylovat z centrované postury těla. Pokud předpokládáme, že stabilizační funkce nelze ovlivnit prostřednictvím univerzálních cviků, je na místě následující přehled základních pozic na labilních plochách, ze kterých je možno dále vycházet v aplikaci pro jednotlivá sportovní odvětví.

Důraz je kladen na správné držení polohy těla. V praktické části se dále věnujeme základním možným cvičením a jejich využitím v tréninku jednotlivých sportů. Uvedené cviky jsou pouze základním ukazatelem pro trenéry, je možno na ně plynule navazovat a vytvořit rozsáhlejší komplex cvičebních jednotek.

Multifunkčnost polokoule umožňuje současně s rozvojem rovnováhy zaměřit trénink na:

• Synchronizaci svalů jádra (core training) – cvičení, při nichž je zapojován bederně-kyčelně-pánevní komplex (LPHC), hrudní páteř, krční páteř
• Rozvoj kondičních schopností
  • vytrvalostních schopností – aerobních, aerobně-anaerobních i anaerobních – poskoky snožmo, jednonož na plošině, běh na balanční polokouli, opakované výstupy, přeskakování z polokoule na polokouli, skákání přes švihadlo na polokouli)
  • Rozvoj silových schopností – od síly explozivní až po vytrvalostní
    • Explozivní síla – plyometrická cvičení
    • Statická síla – výdrže
    • Absolutní síla – pomalá dynamická síla
    • Vytrvalostní síla – s váhou vlastního těla s pomůckami
• Rozvoj koordinačních schopností
  • Rozvoj rovnováhy
  • Rozvoj kinesteticko-diferenciačních schopností
  • Rozvoj prostorově-orientační schopnosti
• Rozvoj flexibility

Rozvoj výše jmenovaných schopností souvisí s oblastí nervosvalové adaptace svalstva. Výsledkem rovnovážných cvičení na balančních polokoulích je zpravidla zlepšení nervosvalové adaptace organismu a s ní související pokles míry neurální inhibice při konkrétních pohybových činnostech.