Obsah kapitoly

---

1.1.3 Vnější a vnitřní motivace

Samotný akt svobodného rozhodnutí nebo přijetí povinnosti je provázán s vnější, nebo naopak s vnitřní motivací. Zatímco povinnost pobývat ve škole (když už to musí být) je často doprovázena aktivitami rodičů, jež naplňují podstatu vnější motivace, kdy před dítě staví různá „cukrátka“ v podobě peněžitých odměn (či jakýchkoliv jiných odměn) za dobré známky, jsou volnočasové činnosti prosyceny vnitřním zájmem a touhou individua zdokonalit se a prožít toužebně očekávaný a vyhrazený čas. Není neobvyklé, že někteří rodiče používají zákaz odpoledního kroužku jako „velmi dobrou“ výchovnou metodu. „Dokud si nezlepšíš známku, žádné koníčky!“ Školní honba za lepšími známkami, živená a podporovaná rodiči, se pak míjí účinkem (neučíme se snad jen pro známky), nehledě na skutečnost, že diferencuje žáky ve třídě na hloupé a chytré. V mimoškolních činnostech se zcela záměrně vyhýbáme hodnocení, které by některé děti stavělo do světla průměru a podprůměru, a pedagogické působení je vystavěno na individuální možnosti – výzvě. „Chceš-li, zkus to, dokážeš to!“ Pedagogická víra ve schopnosti dítěte je základem každého instruktora či animátora.