Obsah kapitoly

---

1.1.9 Závěr a literatura

V úvodní kapitole jsme se pokusili vysvětlit, že v dnešním světě má výchovný význam volného času své mimořádné postavení. Volný čas proti stávající škole nabízí spektrum rozličných aktivit odehrávajících se v kontextu neformálních vztahů mezi pedagogy a jejich svěřenci. Druhá polovina kapitoly se pokusila začínajícímu pedagogovi předestřít několik úvah o jeho poslání a ukázat, jak je možné směrovat volbu výchovných cílů a prostředků, stojíme-li spolu se svými svěřenci na začátku společné cesty za proměnou osobnosti v prostředí volného času. Text kapitoly je psán velmi prostým a jednoduchým jazykem (vzhledem k širokému spektru potencionálních čtenářů), inspirací se nám stala díla pedagogů, kteří byli nejen významnými teoretiky, ale též výbornými praktiky. Mezi pedagogy a velké mistry, kteří vynikali dovedností vykládat pedagogicko-psychologické zákonitosti prostě a srozumitelně, patřila například řada skautských činovníků. V této souvislosti uveďme alespoň Václava Břicháčka a jeho Poselství skautské výchovy (1991), Velena Fanderlika a jeho Listy Jurovi (Metodika výchovy ve skautském oddíle. 1991), ale nesmíme zapomenout ani na Jaroslava Foglara a jeho širokou škálu knih pro mládež, ze kterých dodnes čerpá inspiraci nemálo pedagogů pro rozmanité činnosti s dětmi. Prosím, zkuste se i vy inspirovat těmito díly.

Seznam použité a doporučené literatury

• Břicháček, V. (1991). Poselství skautské výchovy. Liberec: Skauting.
• Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál.
• Fanderlik, V. (1991). Listy Jurovi. Metodika výchovy v junáckém oddíle. Brno: Blok.
• Hofbauer, B. (2005). Participace dětí a mládeže na životě společnosti: zkušenosti některých evropských zemí a regionů. Hořovice: Institut zájmového vzdělávání.
• Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. Praha: Portál.
• Němec, J. (2002). Od prožívání k požitkářství. Výchovné funkce hry a její proměny v historických koncepcích pedagogiky. Brno: Paido.
• Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: BARRISTER & PRINCIPAL.

Otázky

1. Jak byste popsali hlavní cíle školního kurikula (dnešní školy) v komparaci se smyslem (významem) volnočasových aktivit?
2. Co je smyslem dlouhodobých cílů ve výchově? Má význam volit náročné a obtížně splnitelné cíle (ideály)? Proč ano a proč ne?
3. Jaké principy (aspekty) jsou spojeny s metodami (prostředky) výchovy ve volném čase?
4. Co je to princip výzvy a jak s ním můžeme pracovat? Uveďte dva příklady.
5. Čím je charakteristické osobnostní pojetí výchovy?
6. Jak se liší formální a neformální vztah pedagoga a svěřence?
7. Jaké jsou rozdíly mezi vzděláváním formálním, neformálním a informálním?