Obsah kapitoly

---

1.1.4 Cíl jako standard versus volba vlastních cílů

Vzdělávací obsah a s ním související cíl (něco konkrétního se naučit, osvojit si atd.), je ve škole vnímaný jako určitý standard, kterého žák musí dosáhnout, je relativně pevně předepsaný školním vzdělávacím programem. Přestože školství prošlo rozsáhlou liberalizací a pedagogický sbor každé škol vytváří modifikované kurikulum (ŠVP – školní vzdělávací program) podle tzv. RVP – rámcového vzdělávacího programu, žák pochopitelně nerozhoduje a ani nemůže participovat na obsahu toho či jiného předmětu, rozhodovat o časové dotaci apod. V oblasti volného času si děti vybírají nejen obsahové zaměření podle svého zájmu, ale v některých případech jsou dokonce vyzývány, aby se spolupodílely na výběru činností a aby spolurozhodovaly o svém malém společenství. Břetislav Hofbauer (2005) proto zmiňuje koncept participace, který je například rozšířen ve Francii, a uplatňuje se např. i ve školním prostředí (dětské školní parlamenty), ale též v prostředí městské či obecní samosprávy (participace dětí a mládeže – občanů na podobě dětského hřiště, podobě podporovaných sportovních aktivit apod.). Participace – podíl na spolurozhodování o zaměření činnosti, její podobě a rozsahu je pro oblast výchovy ve volném čase charakteristické.

Dobrým příkladem v oblasti rozvoje volnočasových aktivit obyvatel a zušlechťování lokálního prostředí je tzv. participativní rozpočet v městě Brně. Více najdete ZDE:

Dáme na vás: Galerie projektůhttps://paro.damenavas.cz/galerie-projektu