Obsah kapitoly

---

3.1.1 Úvodní slovníkový rozcestník

Sebezkušenost, prožitek, zážitek, zkušenost, učení a reflexe. Kombinací těchto slov získáme v pedagogickém kontextu přístup, který zaměřuje svoji pozornost na prožitky a zážitky, jejich reflektivní uchopení a učení se z nich / skrze ně. Zkušenostně reflektivní učení je na teoretické bázi vzdělávací koncept, který do centra své pozornosti staví různé cykly či modely učení, které jsou facilitovány reflexí. V praxi se pak zaměřuje na seberozvoj a učení (viz dále).

Pro oblast pedagogiky volného času je naše sebezkušenost příruční jsoucno, které máme k dispozici, ať již v roli účastníka, či lektora zážitkového/volnočasového programu. To, kým jsme, ovlivňuje to, co děláme, a to co děláme ovlivňuje to, kým jsme. Poznání sebe sama je významným zdrojem pro naše způsoby jednání a dovednosti, které nás provází v sociálních interakcích. Orientace na sebezkušenost nám může pomoci v osobnostním i profesním růstu, v sebepojetí a v sebepřijetí, v práci s vlastními emocemi, v získávání nových perspektiv na sebe i druhé a v neposlední řadě při komunikaci, řešení problémů či zvládání stresových situací. Sebezkušenostní rozvoj nám umožňuje stát se aktivním účastníkem i pozorovatelem vlastního působení v různých prostředích (rodinné, pracovní, partnerské či vrstevnické).

„Cítím velké uspokojení, mohu-li být opravdový, mohu-li být nablízku tomu, co probíhá v mém nitru. Velice rád naslouchám sám sobě. Bezpečně vědět, co v daném okamžiku prožívám, rozhodně není nic snadného, ale cítím se svým způsobem povzbuzen, protože vím, že jsem se v průběhu let zdokonalil. Jsem nicméně přesvědčen, že to je celoživotní úkol a že nikdo z nás není nikdy k obsahu své vlastní zkušenosti dostatečně blízko.“ (Rogers, 1998, s. 2)

Ve volném čase je prožívání, zkušenost a reflexe klíčovým prvkem ve vzdělávacím a osobnostně rozvojovém procesu. Přímý zážitek převádí proces učení z pasivního příjmu do aktivního zakoušení. Reflexe je pak symbolickým převozníkem hledajícím hlubší podstatu pro zisk nového vědění, postojů a hodnot.

Prožívání má podobu emoční, tělesnou i kognitivní. Identická situace/zážitek u různých lidí vyvolá různé reakce, emoce, pozornost a vnímání, intenzitu prožitku i odezvu. Percepci stejného zážitku můžeme vnímat a interpretovat odlišně. To je dané individualitou každého z nás a specifiky osob či prostředí, které v dané situaci intervenují. Prožívání je subjektivní reakcí na danou situaci a závisí na jednotlivých osobnostních rysech, očekáváních, hodnotách a předchozí zkušenosti jedince. Prožitek je nepřenositelný a odehrává se tady a teď.

Zážitek je externí činitel, který působí na naše interní já. Reflektivní rozbor prožitku, z kterého vzniká zážitek, nám může přinést zkušenosti a strategie jednání, které zjednoduší, zefektivní či zpřehlední naše budoucí interakce se sebou samým (intrapersonální úroveň) nebo s druhými (interpersonální úroveň). Jinými slovy si pomocí zpětného ohlédnutí můžeme vyjasnit postup, který při další obdobné expozici nebudeme muset znovu vymýšlet. Zkušenost má charakter trvalejšího zpracování prožité situace. Zkušenostní učení je proces učení, při kterém se lidé individuálně či s ostatními, prostřednictvím cíleného promýšlení (reflexe) snaží objevit možnosti a nové zdroje, které jim zkušenost nabízí. Reflektivní učení umožňuje zážitku přiřadit osobní významy (srov. Kirchner, 2009).

Zkušenost je naší představou o tom, co jsme viděli, cítili, slyšeli (smyslový aspekt), dělali (konativní aspekt), prožívali (afektivní aspekt) a uchovali si v paměti (kognitivní aspekt). Jedná se o zpracovaný zážitek, který lze sdílet s druhými. Zkušenost může podléhat konfirmačnímu zkreslení, což lze charakterizovat jako tendenci interpretovat nějakou zkušenost v souladu s naším stávajícím přesvědčením. Reflexe, která nám nabízí různé úhly pohledu tak může být velkým pomocníkem v sebeaktualizaci našich přesvědčení a mentálních rámců, skrze které jednáme.

Úkol k zamyšlení

Představte si, že plánujete vzdělávací program na příměstský tábor pro děti na druhém stupni ZŠ. Jaký pro ně vymyslíte program, aby pochopily roli konfirmačního zkreslení při našem jednání a rozhodování?

Naše emoce mohou hrát velkou roli při konfirmačním zkreslení. Jedním z úkolů reflexe je provést jednotlivce či skupinu na poli vlastních emočních významů. Cílená reflexe zažitého má potenciál odkrýt aspekty, které nemusejí být viditelné, a přiřadit jim významy v žité realitě. Dewey charakterizuje reflexi jako „síť významů, která je základním kapitálem inteligentního jednání pro další zkušenosti“ (Dewey, 1938, s. 110). Cílem reflektivního procesu je sociální změna. Proces reflexe se dá rozdělit do několika fází. Často užívaný reflektivní model ALACT, který popisuje jednotlivé fáze reflexe, pochází od holandského pedagoga Freda Korthagena. Ten se snaží schematizovat fáze reflexe tak, jak probíhají myšlenkové procesy (popis, analýza, evaluace a generalizace). Následující obrázek je adaptací tohoto modelu.

Aplikace teorie ALACT modelu do praxe

V našem příkladu máme chlapce, říkejme mu třeba Eda. Eda si chtěl doma posvítit, a tak si obstaral svíčku. Ze začátku měl velkou radost z toho, jak pohotově vyřešil svůj problém. Cestou domů mu bohužel svíčku zhasl vítr. Eda z toho byl velmi smutný. Zastavil se a přemýšlel, co udělal špatně a co by mu pomohlo k tomu, aby neměl doma pořád takovou tmu. Napadl ho plán, že si sestrojí vlastní zdroj světla – žárovku. Tolik se soustředil na svůj plán, že se mu žárovka podařila sestrojit. Protože si vše dobře promyslel a vyzkoušel, rozhodl se, že svoji žárovku nabídne i sousedům, aby doma také neměli tmu. Když se s žárovkou vydal k sousedům, aby se pochlubil svým vynálezem, přeběhla mu přes cestu Schrödingerova černá kočka. Eda se lekl a upustil žárovku. Eda z toho byl velmi smutný. Zastavil se a přemýšlel, co udělal špatně a co by mu pomohlo k tomu, aby neměl doma pořád takovou tmu…

Cílem následujícího teoretického výkladu je prezentace teorií učení v souvislosti s filosofickými východisky poznání. Náš výklad bude veden přes zkušenostně reflektivní učení ke konstruktivismu a teorii sociálního učení.

 „Lidé disponují skladišti syrových zážitků, které mají odlišnou koncentraci, rozměry i vnitřní členění. Tato skladiště neleží daleko od našeho já, ale jsou jeho součástí. Aby však nedocházelo k pouhému hromadění neopracovaných zážitků, pracuje ve skladišti více či méně propracovaný jeřáb. Jeho hlavní funkcí je třídění, zařazování nových zážitků mezi zážitky již uložené tak, aby bylo skladiště přehledné a organizované. Dokonalost našeho jeřábu je ovlivněna mírou podpory a prostoru, který mu vyčleníme. Z toho důvodu některé jeřáby zapadají v hromadách surovin, které naskladňujeme; jiné naopak ční až do takové výšky, aby bezpečně dohlédly na celý prostor. Sedimentované zážitky ve skladištích se stávají základními surovinami, pro které se vracíme, budujeme-li náš svět chutný a vyvážený. Stavební segmenty světa každého já mají někdy charakter nedobytné hradby, jindy zas karet, z nichž lze stavět domečky. Jen ti odvážnější ve svém světě tvoří i zrcadlové sály, místa, v kterých se můžeme potkat sami se sebou, aniž bychom byli zděšeni z viděného obrazu. Proces (sebe)reflektivního myšlení je oním jeřábem přebírajícím kontrolu nad skladišti zážitků, nad procesy probíhajícími uvnitř. Je na každém z nás, jakou konstrukci jeřábu zvolí, kam až bude dosahovat jeho metakognitivní pohled. Proces učení je založen na uskladňování zážitků, které jsou organizovány dle chuti a vědění majitele. Nové zážitky jsou vřazovány do stávajícího systému. Dochází ke konfrontaci, přemisťování, včleňování do dosavadní struktury či k vyřazení neslučitelných zážitků. V této souvislosti hovoříme o neustálé reorganizaci našeho skladiště. Vytvářená struktura se stává interpretačním rámcem, skrze který nahlížíme na svět kolem nás. Rámcem, v němž smýšlíme, mluvíme i jednáme. Vnitřní procesy uvnitř skladiště tak přeměňují hromady zážitků v systematicky uložené zkušenosti. Jen plně zorientovaný majitel může operativně a efektivně využívat uloženého materiálu. Promyšlená vnitřní logistika mu usnadní rychlé manévrování ve skladišti a následné reflexivní jednání při reakci na vnější podnět. Je proto žádoucí podporovat schopnost náhledu na svoje zážitky a naučit se ovládat vlastní jeřáby, které nám poskytují další možnosti zacházení s prožitým. Bylo by proto mylné vnímat skladiště se svým systémem členění jako pevné, neměnné struktury. Naše zkušenosti jsou nadále upravovány a konstruovány prostřednictvím interakcí s druhými lidmi. Reflektivní procesy uvnitř mají schopnost změny a bourání zažitých struktur ve prospěch lepší organizace úložiště.“ (Sedláková, 2014, s. 91–92).

Předešlá citace nás pomocí metafory skladiště se zážitky uvádí do konceptu Zkušenostně reflektivního učení skrze přiblížení procesu sedimentace zážitků a jejich reflexe. Právě uchopení pojmu reflexe a jejího využití při procesu učení se stane předmětem následujícího výkladu.