Obsah kapitoly

---

3.1.2 Zkušenostně reflektivní učení

Ať již samotný název nebo pojetí Moon (2009) odkazují k vnímání ZRU jako dvou kompatibilních procesů. Zkušenostní učení je spojeno s „externí zkušeností,“ který si můžeme představit ve spojitosti s konkrétní situací, hrou či simulací. Reflektivní učení je dle autorky „zkušeností interní“, který je spojován s vnitřními procesy vědomí (Kolář, 2013).

Výklad výše uvedených pojmů si můžeme vysvětlit na příkladu studentů, kteří se učí o granátovém jablku. Externí zkušeností je soubor vlastností granátového jablka, které můžeme pozorovat a poznávat pomocí smyslů. Během učení novým věcem se nemůžeme soustředit na všechny charakteristiky granátového jablka současně. Student s estetickým cítěním se pravděpodobně nejprve zaměří na barvu granátového jablka. Jiný student bude zkoumat jeho tvar a celistvost, kdežto další student se bude soustředit na drobné detaily jablka. Interní zkušenost s granátovým jablkem je souborem předchozích znalostí a zkušeností, které souvisejí s pěstitelstvím, gastronomií, zeměpisem, ale např. i emocemi. Znalosti o jablku můžeme mít zprostředkované z médií, od učitele či kamarádů anebo z přímých zkušeností. Proces učení zahrnuje osvojování externí zkušenosti za pomocí interní zkušenosti, která upravuje původní myšlenky vzhledem k novým informacím a myšlenkám. Pakliže přijmeme novou informaci, obohatíme svoji kognitivní strukturu, která se pozmění. Externí zkušenost pak přejde ve zkušenost interní – setká-li se příště student s jiným ovocem, disponuje již zkušeností předešlou (srov. Moon, 2013).

Zkušenostně reflektivní učení představuje proces učení, v němž lidé skrze reflektování zažitého získávají nové možnosti a náhledy, které mohou aplikovat do svého budoucího, lepšího jednání (srov. Nehyba, Lazarová, 2014; Moon, 2009). Zkušenost je esencí  celého   procesu   učení.   Přínos  reflektivních  procesů (cílené  promýšlení a vyhodnocování) spatřujeme především v jeho potenciálu změny. Změny vedoucí ke vhodnějšímu jednání člověka. „Součástí reflexe by mělo být ponaučení ze zkušeností a jejich přenos do běžného života“ (Pelánek, 2008, s. 101).

Během  procesu   reflexe (komplexního   kognitivního   procesu) dochází k pojmenování významů (reprezentaci) toho, co jsme se naučili. Reflektující jedinec se snaží o individuální, subjektivní uchopení žité reality. Reflexe tak může být prostředkem pro krystalizování každodenního vědění a objasňování vlastní zkušenosti. To přináší aktérovi moc disponovat svým souborem vědění, být vlastníkem svého poznání. Korthagen vnímá reflexi jako „mentální proces spočívající ve snaze strukturovat nebo restrukturovat určité zkušenosti, problém nebo stávající znalosti či vhledy“ (2011, s. 71).

Proces učení se odehrává v naší mysli. Jestliže si danou látku čteme v knize, dosahujeme jiné úrovně, než když se pokusíme stejnou látku vysvětlit vlastními slovy např. mladšímu sourozenci či spolužákovi. Stejně tak, pokud problematiku formulujeme na papír či ztvárníme vizuálně. Proces reprezentace, pojmenovávání významů ukazuje výsledky procesu učení. Reflexe je způsobem myšlení, který promýšlí problematické a nejasné jevy ve snaze je zpracovat a uspořádat.

Jestliže jsme v úvodu textu mluvili o rozrůzňování pohledů na ZRU, měli jsme na mysli především (filozofické) perspektivy, ze kterých lze na proces nahlížet. Spiritualistické či duchovědné tendence v pedagogice kladou důraz na sebereflexi, sebeuvědomění jedince a jeho vnitřní prožitek. Fenomenologie v podání např. Husserla staví do popředí intersubjektivitu ve spojitosti s každodenností (Lebenswelt). Humanistické (personalistické) přístupy ve vzdělávání zase vnímají potenciál ve smysluplném učení, které vychází z osobní zkušenosti jedince. Jeden z hlavních představitelů (Rogers) byl velkým kritikem konzervativního školství. Odmítá kognitivní učení, které není propojeno s prožitkem a emocemi. Na tuto myšlenku později navázali představitelé pozitivní psychologie. Za zmínku stojí Csikszentmihalyiho koncept „flow“ (tzv. plynutí), které představuje stav prožívání v průběhu nějaké činnosti. Tento stav probíhá v naprosté soustředěnosti (motivovanosti) a přináší nadšení, radost a naplnění. Emoce jsou pod kontrolou a cílevědomě využity pro úspěšný výsledek vykonávané činnosti (Csikszentmihalyi, 2008). Velmi zásadní vliv na chápání dnešního pojetí Zkušenostně reflektivního učení přinesla pragmatická pedagogika, proto jí věnujeme v následujícím textu více pozornosti.