Zpětná vazba, reflexe a hodnocení

Petr Soják

Obsah kapitoly

3.7.4 Závěr a literatura

Tuto „drobnou“ komparaci a nastínění pojmů reflexe, zpětné vazby a hodnocení nabízíme čtenářům pro uvědomění si toho, že se jedná o klíčové pojmy pro růst v oblasti rozvoje osobnostních a sociálních kompetencí. Tyto tři pojmy lze v tomto ohledu popisovat individuálně, ale i ve vzájemném propojení. Porozumění těmto pojmům může vést k jejich efektivnějšímu využívání, lepšímu sebeřízení a dosažení většího osobního i profesního úspěchu. Umění reflexe a ZV nám umožňuje „zpomalit“ a zamyslet se nad tím, co se v nás a kolem nás děje, jak se cítíme, o čem přemýšlíme. Poskytuje nám nástroje k sebeposuzování, introspekci, interakci a profesnímu rozvoji atd. Schopnost (sebe)reflexe nám pomáhá porozumět vlastním procesům, učení se, rozvoji metakognitivní dovednosti. Zpětná vazba poskytuje informace ostatních a umožňuje nám nahlížet z jiné perspektivy na své silné stránky a oblasti, které můžeme rozvíjet.

Umění (sebe)reflexe a ZV nám umožnuje zamýšlet se nad tím, jaké oblasti našeho života bychom rádi změnili nebo rozvíjeli. Může to být profesní rozvoj, osobní zájmy, mezilidské vztahy nebo jiné aspekty našeho života. Umožňuje nám to vytvářet a nastavovat si konkrétní cíle, kterých chceme dosáhnout. Cíle by měly být měřitelné, realistické a zároveň dostatečně významné, abychom cítili motivaci k jejich dosažení. Užitečné je zaměřit se na malé, dosažitelné kroky, které nám pomohou postupovat směrem ke svému osobnostnímu růstu.

V rámci rozšiřování znalostí v této oblasti vždy investujeme čas a energii do svého rozvoje a učení. To může zahrnovat mnoho činností, nejen čtení knih, účast na kurzech, hledání nových zkušeností a setkávání se s lidmi, kteří nás inspirují a motivují. V rámci komunikace a interakce pak obvykle snáze navazujeme kontakt s lidmi, kteří mají podobné zájmy a cíle. Zapojujeme se do skupin nebo komunit, kde můžeme sdílet své myšlenky, zkušenosti a učit se od ostatních. Spolupráce s ostatními nám může poskytnout podporu, inspiraci a nové perspektivy.

Pokud jsme otevřeni novým zkušenostem a příležitostem, které nám život a zkušenost přinášejí, vědomě pak hledáme nové výzvy a možnosti, které nás mohou posunout vpřed a podpořit náš osobnostní rozvoj.

Na závěr je užitečné si uvědomit, že osobnostní a sociální rozvoj je individuální a každý člověk prochází procesem růstu ve svém vlastním tempu. Zároveň je to dlouhodobý proces, který vyžaduje čas, úsilí a otevřenost pro změny. Ale je to vždy cesta k sobě, k druhým a k profesi.

„Změnou, kterou si přejeme vidět ve světě, se musíme stát my sami.“

Mahátma Gándhí

Seznam použité a doporučené literatury

Literatura shrnutí

  • CSÍKSZENTMIHÁLYI, M. (1996a). Creativity: Flow and the psychology of discovery and invention (s. 107–126). Harper/Ccjllins.
  • CSÍKSZENTMIHÁLYI, M. (1996b). O štěstí a smyslu života: Můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. Přeložil Eva HAUSEROVÁ. Nakladatelství Lidové noviny.
  • Ekman, P. (2009). Telling lies: Clues to deceit in the marketplace, politics, and marriage. W W Norton & Co.
  • EKMAN, P., (2015). Odhalené emoce: Naučte se rozpoznávat výrazy tváře a pocity druhých. Přeložila Eva NEVRLÁ. Jan Melvil Publishing.
  • HANUŠ, R., & CHYTILOVÁ, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. vydání. Praha. Grada Publishing.
  • LEŠKO, L. (2008). Náhled do sociální komunikace. Tribun EU.
  • MIKULÁŠTÍK, M. (2010). Komunikační dovednosti v praxi. In , dopl. A přeprac. Vyd. Grada.
  • NYKL, L. (2012). Carl Ransom Rogers a jeho teorie: Přístup zaměřený na člověka. Grada.
  • PLAŇAVA, I. (1992). Jak (to) spolu mluvíme: Psychologie dorozumívání i nedorozumění mezi lidmi. Masarykova univerzita.
  • ŠVEC, V. a kol. (2016). Studenti učitelství mezi tacitními a explicitními znalostmi. 1., elektronické vyd. In Pedagogika v teorii a praxi, sv (s. 223). Masarykova univerzita. https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8429-2016.
  • THUN, SCHULZ VON (2005). Jak spolu komunikujeme?: Překonávání nesnází při dorozumívání. Grada.
  • VEBER, J. (2000). Management: Základy, prosperita, globalizace. Management Press.
  • VYBÍRAL, Z. (2009). Psychologie komunikace. Vyd, 2.

Doporučená literatura

  • BERGER, P. L., & LUCKMANN, T. (1999). Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
  • DEWEY, J. (1910). How we think. D C Heath. https://doi.org/10.1037/10903-000
  • DEWEY, J. (1938). Experience & Education. Kappa Delta Pi.
  • GIBBS, G. (1988). Learning by Doing: A Guide to Teaching and Learning Methods. Further Education Unit. Oxford Polytechnic.
  • GURWITSCH, A. (1964). The Field of Consciousness. Duquesne University Press.
  • HATTIE, J. (2009). Visible learning: A synthesis of over 800 meta-analyses relating to achievement. Routledge, Taylor & Francis Group.
  • KOLB, D. A. (1984). Experiential learning: Experience as the source of learning and development. Prentice-Hall.
  • LEWIN, K. (1935). A dynamic theory of personality. McGraw-Hill.
  • LEWIN, K. (1958). Group Decision and Social Change. In E. E. Maccoby, T. M. Newcomb, & E. L. Hartley (Ed.), Readings in Social Psychology (s. 197–211).
  • MERLEAU-PONTY, M. (1970). Phenomenology of perception. Routledge.
  • PIAGET, J. (1985). The equilibration of cognitive structures: The central problem of intellectual development.
  • POLANYI, M. (1983). Personal knowledge: Towards a post-critical philosophy. Routledge and Kegan Paul.
  • SENGE, P. M. (1990c). The Fifth discipline fieldbook: Strategies and tools for building a learning organization. Currency, Doubleday.
  • SENGE, P. M. (1994c). The fifth discipline: The art and practice of the learning organization. Doubleday/Currency.
  • SCHÖN, D. A. (1984). The Reflective Practitioner: How Professionals Think in Action (Roč. 5126). Basic Books.
  • SCHÜTZ, A. (1967). The Phenomenology of the Social World. Northwestern University Press.
Předcházející podkapitola