Vegetační stupně střední Evropy
Vegetační stupně vyjadřují souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu (Zlatník 1976). Území České republiky je členěno do 8 vegetačních stupňů, nazvaných Zlatníkem podle hlavních dřevin přírodních lesních geobiocenóz:
2. bukodubový vegetační stupeň (s kontinentální variantou)
3. dubobukový vegetační stupeň (s kontinentální variantou)
4. bukový vegetační stupeň (s kontinentální variantou)
5. jedlobukový vegetační stupeň
6. smrkojedlobukový vegetační stupeň
V nejvyšších polohách ČR (kary Krkonoš a Jeseníků a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m.) někdy rozlišujeme také 9. alpínský vegetační stupeň. Jedná se však o extrémní stanoviště.
Ve střední Evropě dále rozlišujeme:
9. alpínský vegetační stupeň
10. subnivální vegetační stupeň
11. nivální vegetační stupeň
Přechody vegetačních stupňů jsou obvykle plynulé, hranice mají převážně difúzní charakter; pouze výjimečně, především v členitém reliéfu, jsou hranice ostré. Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi mezoklimatu a topoklimatu. Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je inverze vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Vliv expozičního klimatu se projevuje ve vegetační stupňovitosti především v členitém reliéfu pahorkatin a vrchovin (1. až 4. vegetačního stupně), kde jsou výrazné rozdíly mezi svahy jižních a severních expozic. Na jižních expozicích vystupují geobiocenózy nižších vegetačních stupňů do vyšších nadmořských výšek než na expozicích severních. Na severních expozicích dochází k výskytu geobiocenóz vyšších vegetačních stupňů v nižších nadmořských výškách než na expozicích ostatních.
Přechody vegetačních stupňů jsou obvykle plynulé, hranice mají převážně difúzní charakter; pouze výjimečně, především v členitém reliéfu, jsou hranice ostré. Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi mezoklimatu a topoklimatu. Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je inverze vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Vliv expozičního klimatu se projevuje ve vegetační stupňovitosti především v členitém reliéfu pahorkatin a vrchovin (1. až 4. vegetačního stupně), kde jsou výrazné rozdíly mezi svahy jižních a severních expozic. Na jižních expozicích vystupují geobiocenózy nižších vegetačních stupňů do vyšších nadmořských výšek než na expozicích severních. Na severních expozicích dochází k výskytu geobiocenóz vyšších vegetačních stupňů v nižších nadmořských výškách než na expozicích ostatních.
Vegetační stupňovitost (a její varianty) je vymezována především na základě rozdílů vůdčí, tj. normální hydrické řady, neboť se jedná o základní zonální biocenózy, měnící se zákonitě v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Do vegetačních stupňů ovšem zařazujeme všechny typy geobiocenóz, tedy i tzv. azonální společenstva, druhovým složením bioty výrazně odlišná od vůdčích biocenóz jednotlivých vegetačních stupňů, a to geobiocenózy potočních a říčních niv, pramenišť, rašelinišť a borů. Strukturu a fungování azonálních biocenóz sice determinují především edafické faktory (vyjádřené začleněním do příslušných trofických a hydrických řad), je však zřejmé, že ani vliv klimatických faktorů nelze zcela opominout. Rozdíly v druhovém složení bioty, případně ve vitalitě některých druhů umožňují i zde vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím vegetační stupňovitosti se geobiocenologický klasifikační systém výrazně liší od typologického systému ÚHÚL, kde např. soubory lesních typů borů jsou řazeny mimo vegetační stupně (Plíva & Průša 1969, Plíva 1991). V současné kulturní krajině je díky výrazným změnám biocenóz bioindikace v tzv. azonálních společenstvech často velmi obtížná (např. v říčních a potočních nivách). V tom případě při tvorbě geobiocenologických map řadíme tato společenstva do vegetačních stupňů podle charakteru stupňovitosti okolních geobiocenóz normální hydrické řady.
Zařazení segmentů aktuálních geobiocenóz se změněnou biotickou složkou do vegetačních stupňů a jejich variant vyžaduje vždy zvážení širších územních vztahů, nejlépe v rámci biogeografického regionu. Jednotlivé vegetační stupně se mohou vyskytovat v poměrně širokém rozpětí nadmořských výšek a údaje z klimatických stanic rozhodně nemohou vystihnout zvláštnosti topoklimatu, které často bývá pro biotu determinantní. Proto je třeba pro stanovení vegetační stupňovitosti využít v co největší možné míře bioindikace, jednak pomocí vyhodnocení prezence či absence diferenciálně významných druhů, jednak posouzením vitality a životních projevů edifikátorů a dominantních druhů biocenóz. Ve sporných případech by mohla mít velký význam fenologická pozorování.
Vegetační stupeň | Průměrná roční teplota [°C] | Počet dnů s prům. denní teplotou nad 10°C | Prům roční úhrn atm. srážek [mm/rok] | Zastoupení v ČR [%] |
1. dubový v.s. | 8,5–9,5 | > 170 | do 500 | 3,4 |
2. bukodubový v.s. | 8,2–8,8 | cca 165 | 550–600 | 14,0 |
3. dubobukový v.s. | 8,2–7,5 | cca 155 | 600–700 | 24,5 |
4. bukový v.s. | 7,5–6,1 | cca 145 | cca 700 | 42,6 |
5. jedlobukový v.s. | 4,7–6,1 | cca 130 | cca 800 | 12,9 |
6. smrkojedlobukový v.s. | 2,9–4,7 | cca 115 | 900–1100 | 2,1 |
7. smrkový v.s. | 1,7–2,9 | cca 80 | >1200 | 0,4 |
8. klečový v.s. | cca 1 | cca 50 | >1400 | 0,05 |
9. alpínský v.s. | -1 | < 20 | ≥ 1500 | 0,00 |
10. subnivální v.s. | -2,5 | 0 | 1500–2000 | - |
11. nivální v.s. | < -3,5 | 0 | - |
Varianty vegetační stupňovitosti
Kromě normální čili základní vegetační stupňovitosti definuje Zlatník (Raušer & Zlatník 1966; Zlatník 1975, 1976) ještě varianty vegetační stupňovitosti, které rozlišuje na chorologické, ekologické a chorologicko-ekologické. Existencí a charakterem variant vegetační stupňovitosti se na území ČSSR, ČSFR a posléze ČR zabýval i další autoři (Plíva & Průša 1969, Málek 1984, Ambros 1989, Culek 1993, Buček, Lacina 1999). Lze konstatovat, že názory na tuto problematiku jsou neustálené a dosud se vyvíjejí.
Vzhledem k současnému stavu znalostí a disponibilním podkladovým materiálům lze charakterizovat pouze jednu, z hlediska aplikace geobiocenologické typologie ovšem nejdůležitější, variantu vegetační stupňovitosti a to variantu, kterou budeme nazývat kontinentální. Oproti základní stupňovitosti (kterou budeme nazývat oceanickou) v ní lze předpokládat odlišnosti v druhovém složení synusie dřevin a také další rozdíly biocenóz, které z rozdílnosti edifikátorů vyplývají.
Diskuse k názvům variant: V dosud publikovaných pracích byly varianty vegetační stupňovitosti ve 3. a 4. v.s. nazývány podle převažujících dřevin – varianta dubo-jehličnatá a varianta buková. Pro suché oblasti 2. v.s. používají Buček, Lacina (1999) označení xerická varianta. Tyto názvy mají omezenou územní platnost a u různých autorů různé pojetí, proto nadále bude používán pro bukové oblasti název varianta (sub)oceanická a pro území inverzních oblastí s dubojehličnatými variantami i pro území varianty xerické název varianta (sub)kontinentální. Přestože tato označení nejsou vždy nejvýstižnější, jsou jednoduchá a nematou neúplným uváděním dřevin v jejich názvech.
Jak již bylo naznačeno výše, samotný výskyt suché oblasti (Ambros 1989) neznamená automaticky vyloučení či výrazné omezení buku v přirozených lesích. Ovšem s výjimkou 2. vegetačního stupně, kde i ve vlhčích oblastech trpí silnou konkurencí dubu. Ve 2. v.s. tak výskyt samotné suché oblasti vede k téměř úplné absenci buku, a tak zde lze suchou oblast ztotožnit s bezbukovou, kontinentálně laděnou variantou vegetační stupňovitosti. Ve 3. a 4. v.s. již však je buk natolik vitální, že tuto oblast můžeme označit jen za suchou oblast se ztíženým růstem buku. Tato suchá oblast je však podstatně širší, než kontinentální varianta 3. a 4. v.s., které skutečně zahrnuje oblasti bukem chudé až bezbukové. Ke zpravidla nižším srážkám se však v těchto případech druží vyšší kontinentalita klimatu (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Teprve synergické působení všech těchto faktorů má za následek podstatné omezení až eliminaci buku a rozvoj společenstev s převahou dubu, borovice, jedle nebo lípy, popř. habru. V 5. a 6. vegetačním stupni lze v ČR zjistit pouze náznaky kontinentální varianty a to v kotlinách a na východních svazích Šumavy. Projevuje se hojným výskytem jedlin (i aktuálně) a hojnější přítomností borovice lesní v neobvykle vysokých nadmořských výškách. Pro malou plochu, menší výraznost a nedostatečnou prozkoumanost těchto společenstev v této práci kontinentální variantu 5. a 6. v.s. nevymezujeme.
Skupiny typů geobicocénů České republiky rozlišené v rámci jednotlivých vegetačních stupňů:
Formule | Latinský název | Český název | Zkratka |
1 A-AB 1 | Querceta pinea humilia inferiora | zakrslé borodoubravy nižšího stupně | Qpih inf |
1 A-AB 1-2 | Pini-querceta arenosa | borové doubravy na píscích | PiQar |
1 AB-B 1-2 | Querceta humilia inferiora | zakrslé doubravy nižšího stupně | Qh inf |
1 BC-C 1-2 | Aceri campestris-querceta humilia | zakrslé babykové doubravy | AccQh |
1 BD 1-2 | Ligustri-querceta humilia inferiora | zakrslé doubravy s ptačím zobem nižšího stupně | LiQh inf |
1 D 1 | Corni-querceta petraeae-pubescentis humilia | zakrslé dřínové doubravy | CoQh |
1 D 1(2) | Cerasi-querceta pini humilia | zakrslé mahalebkové borodoubravy | CeQpih |
1 D 2 | Corni-querceta petraeae-pubescentis cerrris arenosa | dřínové doubravy na píscích | CoQar |
1 (A)AB 3 | Querceta | doubravy | Q |
1 B 3 | Querceta typica | typické doubravy | Qt |
1 B-BD 2-3 | Ligustri-querceta arenosa | doubravy s ptačím zobem na píscích | LiQar |
1 BC 3 | Aceri campestris-querceta | babykové doubravy | AccQ |
1 BD 3 | Ligustri-querceta | doubravy s ptačím zobem | LiQ |
1 C 3 | Carpini-acereta inferiora | habrové javořiny nižšího stupně | CAc inf |
1 CD 2-3 | Corni-acereta inferiora | dřínové javořiny nižšího stupně | CoAc inf |
1 D 2-3 | Corni-querceta petraeae-pubescentis inferiora | dřínové doubravy nižšího stupně | CoQ inf |
1 A-AB 4 | Betuli-querceta roboris inferiora | březové doubravy nižšího stupně | BQ inf |
1 B-BD (3)4 | Tili-querceta roboris inferiora | lipové doubravy nižšího stupně | TQ inf |
1 BC-C (3)4 | Ulmi-fraxineta carpini inferiora | habrojilmové jaseniny nižšího stupně | UFrc inf |
1 BC-C (3)4 | Tili-querceta roboris aceris inferiora | javorolipové doubravy nižšího stupně | TQrac inf |
1 D 4-5b | Ulmeta | jilminy | U |
1 B-C 5a | Saliceta albae inferiora | vrbiny vrby bílé nižšího stupně | Sa inf |
1 BC-C (4)5a | Querci roboris-fraxineta inferiora | dubové jaseniny nižšího stupně | QFr inf |
1 C (4)5a | Ulmi-fraxineta populi inferiora | topolojilmové jaseniny nižšího stupně | UFrp inf |
1 (A)AB 5b | Betuli-alneta inferiora | březové olšiny nižšího stupně | BAl inf |
1 BC 5b | Alni glutinosae-saliceta inferiora | olšové vrbiny nižšího stupně | AlS inf |
1 BC-C(B-BD) 5b | Alneta inferiora | olšiny nižšího stupně | Al inf1 |
2 A-AB 1 | Querceta pinea humilia superiora | zakrslé borodoubravy vyššího stupně | Qpih sup |
2 (A)AB-B 1-2 | Fagi-querceta humilia | zakrslé bukové doubravy | FQh |
2 AB-B 1-2 | Querceta humilia superiora | zakrslé doubravy vyššího stupně | Qh sup |
2 BC-C 1-2 | Carpini-acereta humilia | zakrslé habrové javořiny | CAch |
2 BD 1-2 | Fagi-querceta tiliae humilia | zakrslé lipové bukové doubravy | FQtilh |
2 BD 1-2 | Ligustri-querceta humilia superiora | zakrslé doubravy s ptačím zobem vyššího stupně | LiQh sup |
2 D 1-2 | Pineta dealpina inferiora | dealpinské bory nižšího stupně | Pide inf |
2 D 1-2 | Fagi-querceta dealpina | dealpinské bukové doubravy | FQde |
2 D 1-2(3) | Corni-querceta petraeae-pubescentis superiora | dřínové doubravy vyššího stupně | CoQ sup |
2 A (2)3 | Querceta fagina | doubravy s bukem | Qf |
2 A-AB 2-3 | Pini-querceta inferiora | borové doubravy nižšího stupně | PiQ inf |
2 AB 3 | Fagi-querceta | bukové doubravy | FQ |
2 AB 3x | Carpini-querceta | habrové doubravy | CQ |
2 B 3 | Fagi-querceta typica | typické bukové doubravy | FQt |
2 B 3x | Carpini-querceta typica | typické habrové doubravy | CQt |
2 BC 3 | Fagi-querceta aceris | javorové bukové doubravy | FQac |
2 BC 3x | Carpini-querceta aceris | javorové habrové doubravy | CQac |
2 BD 3 | Fagi-querceta tiliae | lipové bukové doubravy | FQtil |
2 BD 3x | Carpini-querceta tiliae | lipové habrové doubravy | CQtil |
2 C 3 | Carpini-acereta superiora | habrové javořiny vyššího stupně | CAc sup |
2 CD 2-3 | Corni-acereta superiora | dřínové javořiny vyššího stupně | CoAc sup |
2 D 2-3 | Cerasi-querceta pini | mahalebkové borodoubravy | CeQpi |
2 A-AB 4 | Betuli-querceta roboris superiora | březové doubravy vyššího stupně | BQ sup |
2 B-BD (3)4 | Tili-querceta roboris superiora | lipové doubravy vyššího stupně | TQ sup |
2 BC-C (3)4 | Ulmi-fraxineta carpini superiora | habrojilmové jaseniny vyššího stupně | UFrc sup |
2 BC-C (3)4 | Tili querceta roboris aceris superiora | javorolipové doubravy vyššího stupně | TQac |
2 B-C 5a | Saliceta albae superiora | vrbiny vrby bílé vyššího stupně | Sa sup |
2 BC-C (4)5a | Fraxini-alneta inferiora | jasanové olšiny nižšího stupně | FrAl inf |
2 BC-C (4)5a | Querci roboris-fraxineta superiora | dubové jaseniny vyššího stupně | QFr sup |
2 C (4)5a | Ulmi-fraxineta populi superiora | Topolojilmové jaseniny vyššího stupně | UFrp sup |
2 (A)AB 5b | Betuli-alneta superiora | březové olšiny vyššího stupně | BAl sup |
2 BC 5b | Alni glutinosae-saliceta superiora | olšové vrbiny vyššího stupně | AlS sup |
2 BC-C(B-BD) 5b | Alneta inferiora | olšiny nižšího stupně | Al inf |
3 A 1-2 | Pineta quercina | dubobory | Piq |
3 AB-B 1-2 | Querci-fageta humilia | zakrslé dubové bučiny | QFh |
3 BC-C 1-2 | Tili-acereta humilia | zakrslé lipové javořiny | TAch |
3 BD-D 1-2 | Corni-querceta fagi | dřínové doubravy s bukem | CoQf |
3 D 1-2 | Pineta dealpina superiora | dealpinské bory vyššího stupně | Pide sup |
3 D (1)2 | Querci-fageta dealpina | dealpinské dubové bučiny | QFde |
3 A (2)3 | Fageta quercina | bučiny s dubem | Fq |
3 A-AB 2-3 | Pini-querceta superiora | borové doubravy vyššího stupně | PiQ sup |
3 AB 3 | Querci-fageta | dubové bučiny | QF |
3 AB-B(BC) 3 | Fageta paupera inferiora | holé bučiny nižšího stupně | Fp inf |
3 B 3 | Querci-fageta typica | typické dubové bučiny | QFt |
3 BC 3 | Querci-fageta aceris | javorové dubové bučiny | QFac |
3 BC-BD 3 | Querci-fageta tiliae-aceris | lipojavorové dubové bučiny | QFtilac |
3 BD 3 | Querci-fageta tiliae | lipové dubové bučiny | QFtil |
3 C 3 | Tili-acereta | lipové javořiny | TAc |
3 CD (1)2-3 | Corni-acereta fagi | bukové dřínové javořiny | CoAcf |
3 D 2-3 | Corni-fageta inferiora | dřínové bučiny nižšího stupně | CoF inf |
3 D 2-3 | Cerasi-querceta pini | mahalebkové borodoubravy | CeQpi |
3 A-AB 4 | Betuli-querceta roboris superiora | březové doubravy vyššího stupně | BQ sup |
3 B-BD (3)4 | Tili-querceta roboris fagi | lipové doubravy s bukem | TQf |
(2)3 BC 4(5a) | Fraxini-alneta aceris inferiora | javorové jasanové olšiny nižšího stupně | FrAlac inf |
3 BC-C (3)4 | Ulmi-fraxineta carpini superiora | habrojilmové jaseniny vyššího stupně | UFrc sup |
3(4) BC-C (3)4 | Fraxini querceta roboris-aceris | jasanové doubravy s javory | FrQac |
3 B-C 5a | Saliceta fragilis inferiora | vrbiny vrby křehké nižšího stupně | Sf inf |
3 BC-C (4)5a | Fraxini-alneta inferiora | jasanové olšiny nižšího stupně | FrAl inf |
3 BC-C (4)5a | Querci roboris-fraxineta superiora | dubové jaseniny vyššího stupně | QFr sup |
3 C (4)5a | Ulmi-fraxineta populi superiora | Topolojilmové jaseniny vyššího stupně | UFrp sup |
3 (A)-AB 5b | Betuli-alneta superiora | březové olšiny vyššího stupně | BAl sup |
3 BC 5b | Alni glutinosae-saliceta superiora | olšové vrbiny vyššíhho stupně | Als sup |
3 BC-C(B-BD) 5b | Alneta superiora | olšiny vyššího stupně | Al sup |
4 A 1-2 | Pineta lichenosa | lišejníkové bory | Pi |
4 AB-B 1-2 | Fageta humilia | zakrslé bučiny | Fh |
4 BC-C 1-2 | Tili-acereta fagi humilia | zakrslé lipové javořiny s bukem | TAcfh |
4 BD-D 1-2 | Fageta tiliae humilia | zakrslé lipové bučiny | Ftilh |
4 D 1-2 | Pineta dealpina superiora | dealpinské bory vyššího stupně | Pide sup |
4 D (1)2 | Fageta dealpina | dealpinské bučiny | Fde |
4 A 2-3 | Querci-pineta | dubové bory | QPi |
4 A 3 | Fageta quercino-abietina | dubojedlové bučiny | Fqa |
4 A (D) 2-3 | Pineta serpentini inferiora | hadcové bory nižšího stupně | Piser inf |
(3)4 A (3)4 | Querci-abieta piceosa | smrkové dubové jedliny | QAp |
4 AB 3 | Fageta abietino-quercina | jedlodubové bučiny | Faq |
4 AB-B(BC) 3 | Fageta paupera superiora | holé bučiny vyššího stupně | Fp sup |
4 B 3 | Fageta typica | typické bučiny | Ft |
4 BC 3 | Fageta aceris | bučiny s javorem | Fac |
4 BD 3 | Fageta tiliae | lipové bučiny | Ftil |
4 C 3 | Tili-acereta fagi | lipové javořiny s bukem | TAcf |
4 CD (2)3 | Acereta fagi | javořiny s bukem | Acf |
4 D 2-3 | Corni-fageta superiora | dřínové bučiny vyššího stupně | CoF sup |
(3)4 A 3-4 | Querci-pineta abietina | jedlové dubové bory | QPia |
4 A 4(6) | Pini-piceeta sphagnosa | rašeliníkové borové smrčiny | PiPs |
(3)4 AB (3)4 | Abieti-querceta roboris-piceae | smrkové jedlové doubravy | AQp |
(3)4B-BC(BD) (3)4 | Abieti-querceta roboris-fagi | jedlové doubravy s bukem | AQf |
4 BC-BD 4 | Fageta tiliae aceris | lipojavorové bučiny | Ftilac |
4 BC 4(5a) | Fraxini-alneta aceris superiora | javorové jasanové olšiny vyššího stupně | FrAlac sup |
4 B-C 5a | Saliceta fragilis superiora | vrbiny vrby křehké vyššího stupně | Sf sup |
4 BC-C (4)5a | Fraxini-alneta superiora | jasanové olšiny vyššího stupně | FrAl sup |
4 (A)AB 5b | Betuli-alneta superiora | březové olšiny vyššího stupně | BAl sup |
4 BC-C (B-BD) 5b | Alneta superiora | olšiny vyššího stupně | Al sup |
4 A (4)6 | Pini-piceeta turfosa | rašeliništní borové smrčiny | PiPturf |
4 A 6 | Pineta rotundatae | blatkové bory | Pirot |
4 A 6 | Pineta turfosa | rašeliništní bory | Piturf |
5 A 1-2 | Pineta piceosa inferiora | smrkové bory nižšího stupně | Pip inf |
5 A-AB(B) 1-2 | Abieti-fageta humilia | zakrslé jedlové bučiny | AFh |
5 BC-C 1-2 | Fagi-acereta humilia inferiora | zakrslé bukové javořiny nižšího stupně | FAch inf |
5 A 3 | Fageta piceoso-abietina | smrkojedlové bučiny | Fpa |
5(6) A(D) 2-3 | Pineta serpentini superiora | hadcové bory vyššího stupně | Piser sup |
5 AB 3 | Abieti-fageta | jedlové bučiny | AF |
5 AB-B(BC) 3(4) | Fagi-abieta | bukové jedliny | FA |
5 B 3 | Abieti-fageta typica | typické jedlové bučiny | AFt |
5 BC 3 | Abieti-fageta aceris inferiora | javorové jedlové bučiny nižšího stupně | AFac inf |
5 BD-D (1)2-3 | Abieti-fageta ulmi | jilmové jedlové bučiny | AFu |
5 C 3 | Fagi-acereta inferiora | bukové javořiny nižšího stupně | FAc inf |
5 CD 3 | Fraxini-acereta | jasanové javořiny | FrAc |
5 A 4(6) | Piceeta abietina sphagnosa inferiora | rašeliníkové jedlové smrčiny nižšího stupně | Pas inf |
5 AB-B 4 | Abieti-piceeta equiseti inferiora | přesličkové jedlové smrčiny nižšího stupně | APeq inf |
5 BC-C 4(5) | Aceri-fageta fraxini inferiora | javorové bučiny s jasanem nižšího stupně | AcFfr inf |
5 B-C 5a | Saliceta fragilis superiora | vrbiny vrby křehké vyššího stupně | Sf sup |
5 BC (4)5a | Fraxini-alneta aceris superiora | javorové jasanové olšiny vyššího stupně | Fr Alac sup |
5 BC-C (4)5a | Fraxini-alneta superiora | jasanové olšiny vyššího stupně | FrAl sup |
5 (A)B-BC 5b | Picei-alneta | smrkové olšiny | PAl |
5 A (4)6 | Pini-piceeta turfosa | rašeliništní borové smrčiny | PiPturf |
5 A 6 | Pineta rotundatae | blatkové bory | Pirot |
5 A 6 | Pineta turfosa | rašeliništní bory | Piturf |
6 A 1-2 | Pineta piceosa superiora | smrkové bory vyššího stupně | Pip sup |
6 A-AB 2v | Abieti-fageta piceae humilia | zakrslé smrkové jedlové bučiny | AFph |
6 BC-C 2v | Fagi-acereta humilia superiora | zakrslé bukové javořiny vyššího stupně | FAch sup |
6 A 3 | Fageta abietino-piceosa | Jedlosmrkové bučiny | Fap |
6 AB 3 | Abieti-fageta piceae | smrkové jedlové bučiny | AFp |
6 AB-B 3(4) | Fagi-abieta piceae | smrkové bukové jedliny | FAp |
6 B 3 | Abieti-fageta piceae typica | typické smrkové jedlové bučiny | AFpt |
6 BC 3 | Abieti-fageta aceris superiora | javorové jedlové bučiny vyššího stupně | AFac sup |
6 C 3 | Fagi-acereta superiora | bukové javořiny vyššího stupně | FAc |
6 A 4(6) | Piceeta abietina sphagnosa superiora | rašeliníkové jedlové smrčiny vyššího stupně | Pas sup |
6 AB-B 4 | Abieti-piceeta equiseti superiora | přesličkové jedlové smrčiny vyššího stupně | APeq sup |
6 BC-C 4(5) | Aceri-fageta fraxini superiora | javorové bučiny s jasanem vyššího stupně | AcFfr sup |
6 BC-C 5a | Alneta incanae | olšiny olše šedé | Ali |
6 (A)B-BC 5b | Picei-alneta | smrkové olšiny | PAl |
6 A 6 | Pineta rotundatae | blatkové bory | Pirot |
6 A 6 | Piceeta turfosa | rašeliništní smrčiny | Pturf |
6 A 6 | Pineta montanae turfosa inferiora | rašeliništní kleč nižšího stupně | Pimturf inf |
7(8) A-AB 2v | Sorbi-piceeta humilia | zakrslé jeřábové smrčiny | SoPh |
7 A-AB 3 | Sorbi-piceeta | jeřábové smrčiny | SoP |
7 BC-C 3-4 (5) | Aceri-piceeta | javorové smrčiny | AcP |
7 A 4 | Piceeta sphagnosa | rašeliníkové smrčiny | Ps |
7 A 6 | Piceeta turfosa | rašeliništní smrčiny | Pturf |
7 A 6 | Pineta montanae turfosa inferiora | rašeliništní kleč nižšího stupně | Pimtur inf |
8 A 1 | Pineta mugo lichenosa | lišejníková kleč | Piml |
8 A-AB 3 | Pineta mugo | Kleč | Pim |
8 AB 4 | Saliceta lapponae | vrbiny vrby laponské | Slap |
8 AB-B 3-4 | Salici-betuleta carpaticae | vrbové březiny | SBc |
8 BC-C 3-4 | Ribi-pineta mugo | meruzalková kleč | RPim |
8 A 6 | Pineta montanae turfosa superiora | rašeliništní kleč vyššího stupně | Pimturf sup |
Zdroje:
AMBROS, Z. (1989): Ekologické systémy regionální a nadregionální úrovně. In: Biogeografie a její aplikace. Sborník prací Geogr. úst. ČSAV. č. 24, s. 57–63. Brno.
BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171
CULEK, M. (1993): Charakteristiky bioregionů a biochor Jihočeské oblasti. In: Löw, J. (ed.): Generel regionálního ÚSES jihočeského regionu. Löw & spol. s.r.o. Brno. MS. Uloženo: MŽP ČR. Praha.
CULEK, M. ed. (2005): Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s. ISBN 8086064824
MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].
MÁLEK, J. (1984): Dubojehličnatý vegetační stupeň v ČSR. Zprávy Geogr. Úst. ČSAV v Brně, roč. 21, č. 4, s. 35–54. Brno.
PLÍVA, K. (1991): Přírodní podmínky v lesním plánování. ÚHUL. Brandýs nad Labem.
PLÍVA, K. & PRŮŠA, E. (1969): Typologické podklady pěstování lesů. Státní zemědělské nakladatelství. Praha.
RAUŠER, J. & ZLATNÍK, A. (1966): Biogeografie I. Mapa 1:1 000 000. In: Atlas ČSSR, list 21. ÚSGK. Praha.
ZLATNÍK, A. (1975): Ekologie krajiny a geobiocenologie. VŠZ Brno. Brno.
ZLATNÍK, A. (1976): Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných ČSSR. Zpr. Geogr. úst. Čs. akad. věd., č 13, sv. 3/4, s. 55–64. Brno.
- Autoři: RNDr. Jan Divíšek, RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222)
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru