Výskyt geobiocenóz omezené hydrické řady je častější než výskyt geobiocenóz suché řady. Souvisleji se vyskytují především v oblastech vátých písků a písčitých půd s ortštejny. Na Moravě se jedná především o oblast mezi Bzencem a Hodonínem, v Čechách o Mimoňsko. Další výskyty jsou ostrůvkovitě rozptýlené, celkově se jedná o necelé 1 % plochy ČR.

Na píscích se jedná o půdy s extrémním průsakem a výparem, především o arenické regozemě a arenické podzoly. Další výskyty jsou vázány na mělké skeletovité půdy, především rankry a rendziny, vzniklé na matečné hornině, tedy bez příkrovu hlinitých svahovin. Jedná se většinou o vypuklé tvary reliéfu se zvýšeným odtokem, velmi často na slunných expozicích, kde je vyšší i výpar. V nejnižších vegetačních stupních se řada omezená vyskytuje i na hlubších půdách, např. na vysýchavých černozemích jižních vypuklých svahů.

Bioindikace:

Druhové složení synuzie dřevin se neliší od biocenóz normální hydrické řady, ovšem vzrůst dřevin je omezen nedostatkem půdní vlhkosti, vyvolaným vysýchavostí půd v důsledku zvýšeného výparu, průsaku a odtoku. Na rozdíl od suché řady nedochází ke vzniku výrazně krnících a silně mezernatých porostů, neboť deficit vlhkosti zde není tak extrémní. Společenstva této hydrické řady bývají označována jako polozakrslá (subhumilia).

V synusii podrostu převládají druhy s xerofilní tendencí, tedy taxony silně vysýchavých a vysýchavých půd. Pravidelně však přistupují i druhy mezofilní. K nejčastějším subxerofilním dominantám patří např. kostřava ovčí (Festuca ovina), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), ostřice nízká (Carex humilis), ostřice horská (Carex montana), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kyselka obecná (Acetosella vulgaris), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias). Specifické složení mají společenstva na hlubokých píscích s výskytem psammofytů, např. paličkovce šedého (Corynephorus canescens), smělku sivého (Koeleria glauca), mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum) aj.

Příslušnost travinných společenstev k omezené hydrické řadě indikuje často až dominantní výskyt heliofilních subxerofytů. Nejčastěji se vyskytuje např. pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), pupava obecná (Carlina vulgaris), pavinec horský (Jasione montana), mařinka psí (Asperula cynanchica), chrpa porýnská (Centaurea rhenana), rmen barvířský (Anthemis tinctoria), svízel syřišťový (Galium verum), hadinec obecný (Echium vulgare), smolnička obecná (Steris viscaria) aj.

Zdroje:

BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].

Biogeografie