Biogeografie

Hydrická řada 1 - suchá

Rozšíření a charakteristické rysy ekotopu:

Geobiocenózy suché hydrické řady mají pouze ostrůvkovitý a plošně velmi omezený výskyt, především v územích s velmi členitým reliéfem. Častější výskyt je typický ve skalnatých údolních zářezech zejména západomoravských řek (Svratka, Jihlava, Oslava, Rokytná, Dyje), Vltavy a některých jejích přítoků (Sázava, Berounka, Otava) a v pískovcových skalních městech severovýchodních a severozápadních Čech. Ve srovnání s Českým masívem je výskyt geobiocenóz suché hydrické řady v karpatské části Moravy zcela nepatrný. Podíl geobiocenóz suché hydrické řady na ploše ČR lze odhadnout na 0,1%.

Do suché hydrické řady jsou řazeny segmenty geobiocenóz na skalách, skalnatých svazích a nezahliněných sutích bez vyvinutého souvislého půdního pokryvu nebo s velmi mělkými vysýchavými půdami.
Charakteristickými půdními typy jsou litozemě, rankry a mělké litické rendziny. Půdy mají nedostatečně prostornou rhizosféru, díky nedostatku jemnozemě je relativní podíl využitelné zásoby vody v půdě velmi malý. Bez ohledu na množství srážek je půdní profil po většinu vegetačního období suchý.

Bioindikace:

Výrazný nedostatek půdní vlhkosti působí zřetelné omezení vzrůstu dřevin, proto jsou dřevinná společenstva označována jako zakrslá (humilia). Porosty dřevin jsou většinou nezapojené až silně rozvolněné, často se vyskytují plochy jen s jednotlivě roztroušenými stromy nebo dokonce zcela bez dřevin (primární bezlesí). Z dřevin se nejčastěji uplatňuje borovice lesní (Pinus sylvestris), z dalších dřevin se často vyskytuje bříza bělokorá (Betula pendula), duby (Quercus petraea agg., Q. pubescens a tzv. "lesostepní" ekotyp Q. robur). Pro suchou řadu je charakteristický častý výskyt jalovce obecného (Juniperus communis), z listnatých keřů je v nižších vegetačních stupních častý dřín jarní (Cornus mas), z dalších dřevin mahalebka (Cerasus mahaleb). Velmi často se vyskytuje skalník obecný (Cotoneaster integerrimus).

Bylinné patro je tvořeno převážně heliofilními xerofyty. Charakteristický je výskyt tučnolistých S - stratégů, např. rozchodníků (Sedum album, S. acre, S. sexangulare, S. maximum) a netřesků (Jovibarba sobolifera). Nedostatku půdní vláhy jsou přizpůsobeny také terofyty, z nichž se nejčastěji vyskytují např. písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia), osívka jarní (Erophila verna). Z petrofytů jsou nejhojnější např. tařice skalní (Aurinia saxatilis), řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa), kručinka chlupatá (Genista pilosa) a drobné kapraďorosty - např. sleziníky (Asplenium septentrionale, A. ruta-muraria). Druhově velmi bohatá je zde lichenoflóra a bryoflóra často s výskytem vzácných druhů epilitických lišejníků.

Zdroje:

MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].