1.4.2 Allenovo pravidlo
Pravidlo formulované J. A. Allenem poukazuje na stavbu těla vzájemně příbuzných teplokrevných živočichů a konstatuje, že živočichové žijící ve vyšších zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní obývající nižší zeměpisné šířky. Důvodem tohoto morfologického přizpůsobení je snaha živočichů žijících v chladných oblastech zamezit ztrátám tepla unikajícího povrchem tělních výběžků. Naopak větší tělní výběžky živočichů žijících v teplých oblastech jim umožňují rychlejší ochlazování krve. Důkazem platnosti tohoto pravidla je například srovnání psovitých šelem (Canidae). Na obrázku níže jsou patrné rozdíly ve velikosti uší a čenichů mezi severoafrickým fenkem berberským (Vulpes zerda) z pouštních oblastí, liškou obecnou (Vulpes vulpes) ze střední Evropy a liškou polární (Alopex lagopus) žijící daleko za polárním kruhem.
Obr. 11: Dva klasické příklady Allenova pravidla: variabilita ve velikosti uší a čenichů blízce příbuzných druhů. (A) zleva: zajíc ušatý (Lepus alleni), zajíc měnivý (L. americanus) a zajíc polární (L. arcticus). (B) zleva: fenek (Vulpes zerda), liška obecná (V. vulpes) a liška polární (Alopex lagopus). V obou případech se druhy vlevo vyskytují v teplých pouštních oblastech, zatímco druhy vpravo v chladných oblastech tundry. Druhy uprostřed obývají temperátní oblasti (Lomolino et al. 2010).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
ALLEN, J. A. (1878): The influence of physical conditions in the genesis of species. Radical Review 1: 108-140.
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
