Biogeografie

12. Biogeografie České republiky

12.1 Soustava biogeografického členění České republiky

Bohatství a rozmanitost živé přírody od topické až po planetární úroveň vystihují dvě soustavy biogeografických členění - individuální a typologické. Cílem individuálních členění je vymezit souvislé, z určitého hlediska relativně homogenní celky, lišící se do různé míry složením bioty. Individuální členění  vyzdvihuje jedinečné, neopakovatelné vlastnosti území. Cílem typologických členění je vylišit typy, tj. řady územně nesouvislých segmentů, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky i relativně podobnou biotu. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost v krajině.

Soustava území, která zahrnuje všechny reprezentativní i unikátní biocenózy, využívá jako podkladů obou typů biogeografických členění. Obdobný přístup byl použit při navrhování celosvětové sítě biosférických rezervací, které jsou vybírány tak, aby vystihovaly rozmanitost biomů v biogeografických provinciích Země (Udvardy 1975, Voronov, Kučeruk 1977).

Individuální jednotky:

Biogeografické provincie - v ČR jsou zastoupeny 2 provincie, a to středoevropských listnatých lesů a panonská.

Biogeografické podprovincie - v ČR jsou zastoupeny 4 podprovincie, a to hercynská, polonská, západokarpatská a severopanonská.

Biogeografický region (bioregion) - v ČR vymezil Culek (1996) 91 bioregionů, z toho 71 v rámci hercynské podprovincie, 4 v polonské podprovincii, 11 v západokarpatské podprovincii a 5 v rámci severopanonské podprovincie.

Typologické jednotky:

Biochora - v rámci jednoho bioregionu bylo vymezeno 2 až 49 typů biochor.

Skupina typů geobiocénů - v rámci ČR se nachází 150 skupin typů geobiocénů, v rámci jednoho typu biochory zpravidla 4 až 12 skupin typů geobiocénů

Přibližně na úrovni skupin typů geobiocénů můžeme za další typologické biogeografické jednotky považovat synekologické klasifikační jednotky fytocenologie (asociace a subasociace) nebo lesnické typologie (soubory lesních typů a lesní typy).