12.3 Fytogeografické členění České republiky
Regionálně fytogeografické členění akceptuje především současnou skladbu flóry a vegetace, ale odráží též širší vegetační a florogenetické vztahy a vývoj květeny včetně vlivů lidské činnosti. Na tomto základě vymezuje v sestupné hierarchii vnitřně jednotné územní jednotky vůči okolním.
Území České republiky se z fytogeografického (botanického) hlediska člení do 3 fytogeografických oblastí, které zahrnují 99 fytogeografických okresů:
Termofytikum - je osídlováno převážně teplomilnými druhy rostlin. Zahrnuje výškový vegetační stupeň planární (nížinný) a kolinní (pahorkatinný). Tvoří 2 souvislé podoblasti České termofytikum (15 okresů) vytváří pás od Doupovské pahorkatiny v Poohří až po východní Polabí. Panonské termofytikum (6 okresů) zahrnuje oblasti jižní Moravy a Moravských úvalů.
Mezofytikum - tvoří přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou a zabírá největší část území. Zahrnuje stupeň suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný). Českomoravské mezofytikum tvoří 63 okresů a Karpatské mezofytikum 9 okresů. Obě podoblasti na sebe plynule navazují.
Oreofytikum - jsou horské oblasti s převažující chladnomilnou květenou. Zahrnuje stupně montánní (hornatinný), supramontánní (středohorský, oreální, smrkový) a subalpínský (klečový). České oreofytikum zahrnuje 14 okresů, které tvoří izolované, nejvýše položené oblasti hor Českého masivu. Karpatské oreofytikum je tvořeno 1 okresem (Moravskoslezské Beskydy).
Obr. 158: Mapa fytogeografického členění České republiky (data: http://geoportal.cenia.cz).
V botanice, a tedy i ve fytogeografickém členění ČR, se používá jiné pojetí výškové vegetační stupňovitosti, které je odlišné od pojetí geobiocenologického nebo typologického.
Výškové vegetační stupně používané v botanice a fytogeografii:
Planární - roviny především ve 150-210 m n. m.
Kolinní - teplé pahorkatiny přibližně 135-500 m n. m.
Suprakolinní - pahorkatiny a vrchoviny ve 200-550 m n. m.
Submontánní - podhorský - úpatní svahy našich hor, vrchoviny ve 450-800 m n. m.
Montánní - hornatiny přibližně 750-1100 m n. m.
Supramontánní - cca 1000-1370 m n. m.
Alpínský - 1200-1600 m n. m.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
SKALICKÝ, V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. a Slavík B.: Květena ČSR I., Academia, Praha, textová část, s. 103-121.
SLAVÍK, B. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Květena ČSR I., Academia, Praha, mapová příloha.
