7.2.5 The evolutionary rate hypothesis
Tato hypotéza je založena na předpokladu, že v tropických oblastech je vyšší rychlost evoluce (a tedy i speciace) než ve vyšších zeměpisných šířkách. Vyšší rychlost evoluce v tropech je přisuzována vyšší teplotě, vyšší četnosti mutací, kratší generační době a/nebo rychlejším fyziologickým procesům. Vyšší rychlost mikroevoluce v teplém podnebí (tj. v nízkých zeměpisných šířkách a nadmořských výškách) byla prokázána jak u rostlin, tak i u savců a obojživelníků. Tyto výsledky tak naznačují, že rychlejší evoluce v teplém podnebí má téměř jistě silný vliv na latitudinální gradient diverzity. Nicméně, stáje je nutný další výzkum, aby se potvrdilo, že rychlost evoluce se skutečně významně mění se zeměpisnou šířkou.
Obr. 129: (A) Rychlost evoluce rDNA u současných dírkonožců (Foraminifera). (B) Rychlost evoluce dírkonožců ve fosilním záznamu za posledních 30 mil. let (Allen et al. 2006).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
ALLEN, A. P., GILLOOLY, J. F., SAVAGE, V. M. & BROWN, J. H. (2006): Kinetic effects of temperature on rates of genetic divergence and speciation. PNAS 103: 9130-9135.
CARDILLO, M., ORME, C. D. L. & OWENS, I. P. F. (2005): Testing for latitudinal bias in diversification rates: An example using New World birds. Ecology 86:2278-2287.
GILLMAN, L. N., KEELING, D. J., ROSS, H. A. & WRIGHT, S. D. (2009): Latitude, elevation and the tempo of molecular evolution in mammals. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 276:3353-3359.
ROHDE, K. (1992): Latitudinal gradients in species diversity: the search for the primary cause, Oikos, 65, 514-527.
WRIGHT, S., KEELING, J. & GILLMAN, L. (2006): The road from Santa Rosalia: a faster tempo of evolution in tropical climates. Proceedings of the National Academy of Science 103, 7718 –7722.
