Biogeografie

13.1.3 Fytocenologie

Fytocenologie (někdy také geobotanika) je botanický vědní obor, který studuje rostlinná společenstva , klasifikuje je, vymezené jednotky charakterizuje pomocí abiotických faktorů a mapuje jejich výskyt.

Rostlinná společenstva se v terénu zapisují v podobě tzv. fytocenologických snímků. Jedná se o seznamy druhů s uvedenou pokryvností na předem vytyčené ploše. Ke každému fytocenologickému snímku by navíc měla být zapsána hlavička se základními údaji.

Příklad fytocenologického snímku:

Pokryvnosti a seznamy druhů se zapisují zvlášť pro jednotlivá patra. E3 = stromové patro, E2 = keřové patro, E1 = bylinné patro, E0 = mechové patro. Do pater se druhy zařazují podle své výšky, tzn. stromy o výšce 1 m se zapisují do E2, semenáčky stromů do E1. Pro určování pokryvností rostlin se používá nejčastěji semikvantitativní Braun-Blanquetova 9 členná stupnice (Westhoff a Van der Maarel, 1978), kde:

r = ojediněle (obvykle 1 rostlina), pokryvnost zanedbatelná

+ = roztroušeně, pokryvnost zanedbatelná

1 = roztroušeně až dosti hojně, pokryvnost 1–5 %

2m = hojně, pokryvnost přibližně 5 % (pro druhy, které se vyskytují s velkou četností ale malou pokryvností (trávy apod.))

2a = pokryvnost 5–15 %

2b = pokryvnost 15–25 %

3 = pokryvnost 25–50 %

4 = pokryvnost 50–75 %

5 = pokryvnost 75–100 %

Braun-Blanquetova stupnice se nejčastěji používá jak u nás, tak ve většině světa. Můžeme se však setkat i s jinými typy stupnic (Dominova, Zlatníkova) nebo udáváním pokryvností přímo v procentech. Volba rozměru plochy závisí na typu snímkované vegetace a na tom, k čemu budou fytocenologické snímky použity. Pro lesní společenstva se nejčastěji používají plochy o rozměru 100–400 m². Pro louky a jiné nelesní biotopy nejčastěji 1–25 m². Pro mechová společenstva ještě menší apod. Snímkovaná plocha by měla být homogenní, tzn. není vhodné vybírat okraje a taková místa, kde by bylo v 1 fytocenologickém snímku více společenstev (např. půl v louce a půl na polní cestě).

Fytocenologické snímky se řadí do fytocenologických jednotek (syntaxonů) s hierarchickým uspořádáním. Pravidla klasifikace se řídí podle Mezinárodního kódu fytocenologické nomenklatury. Základní jednotkou je asociace, tj. rostlinné společenstvo charakterizované určitými floristickými a sociologickými znaky, které projevuje přítomností význačných druhů jistou samostatnost (Braun-Blanquet, 1921). Čtyři základní fytocenologické úrovně:

Tyto úrovně se liší koncovkami svých latinských jmen. Vedle těchto hlavních úrovní existují také syntaxony vedlejších úrovní: subasociace (-etosum), podsvaz (-enion), podřád (-enalia) a podtřída (-enea). Za jménem syntaxonu by mělo být dále uvedeno jméno jejího autora, např: Salici silesiacae-Betuletum carpaticae Rejmánek et al. 1971.

Mapa potenciální přirozené vegetace ČR

Mapa potenciální přirozené vegetace je syntézou všech fytocenologických, synekologických a vegetačně kartografických dat o naší vegetaci, doplněných dlouhodobou terénní revizí. Obsahuje 51 mapovacích jednotek, většinou asociací. Zobrazuje hypotetický vegetační kryt, který by se vytvořil, kdyby v současné době ustala veškerá další činnost člověka. Konstrukce mapy se opírá o současné podmínky prostředí (bez zřetele na možný vliv dlouhodobých klimatických změn), respektuje všechny jeho nevratné změny, vytvořené člověkem ani nebere v úvahu reverzibilní změny, které ustanou brzy po odstranění je vyvolávajících vlivů.

Obr. 161: Výřez z mapy potenciální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová et al. 1998).