3.5.3.2 Klimatické disjunkce
Klimatická disjunkce nastává, když klimatické změny způsobí neobyvatelnost určité části areálu druhu. To vede k rozdělení původního areálu, který byl kontinuálně osídlený daným taxonem, do dvou nebo více částí. Typickým příkladem klimatické disjunkce je čeleď stromů a keřů magnólií (Magnoliaceae). Fosilní nálezy ukazují, že tato starobylá čeleď byla v období křídy rozšířena na většině území severní polokoule. Velké ochlazení a suché globální klima v průběhu terciéru a kvartéru však způsobilo vymizení magnólií z většiny jejich původního areálu. Čeleď se dnes zachovala pouze v Americe a ve východní Asii. Dalším typickým příkladem klimatické disjunkce je rod aligátorů, který je dnes zastoupen druhem Alligator sinensis v Číně a Alligator mississipiensis v severní Americe. Tato disjunkce se odehrála taktéž v kenozoiku. Můžeme však najít i jiné druhy s podobným typem rozšíření. Například tesařík rodu Calloides žije v severní Americe a na malém území v jižní Číně. Stejně jako v případě magnólií, tak toto rozšíření reflektuje globální ochlazení a sucho v průběhu pozdního terciéru a kvartéru, které způsobilo fragmentaci temperátního lesa v oblasti Eurasie a Severní Ameriky. Mnohé disjunkce také vznikly zatopením pevninských mostů mezi dnešními kontinenty a/nebo ostrovy v důsledku oteplení klimatu a zdvihu hladiny světového oceánu. Tak vznikl disjunktivní areál u druhů severní Austrálie a Nové Guineje (kasuár přilbový Casuarius casuarius). Podobně obnovení vyschlého Středozemního moře v pliocénu (nejmladších třetihorách) se podílelo na rozbití areálu cedrů.
Obr. 58: Rozšíření dvou druhů rodu aligátor (Alligator) – aligátora amerického (Alligator mississipiensis) a aligátora čínského (Alligator sinensis; podle MacDonald 2003).
Klimatické změny v průběhu kvartéru způsobily také množství klimatických disjunkcí v rámci jednotlivých kontinentů. V Evropě může být příkladem řada druhů s arkto-alpínskou nebo boreo-montánní disjunkcí. Arkto-alpínskou disjunkci má například šícha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum), nebo dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala) a z živočichů např. bělokur horský (Lagopus muta). Boreo-montánní disjunkcí se vyznačuje např. ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) nebo datlík tříprstý (Picoides tridactylus), jehož populace mimo boreální zónu označujeme za reliktní.
Obr. 59: Arkto-alpíská disjunkce bělokura horského (Lagopus muta) v Evropě (podle BirdLife International and Natureserve 2012; fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/).
V Severní Americe jsou přikladem klimatikcé disjukce krtci (Talpidae), kteří žili v průběhu terciéru na celém kontinentu, ale dnes se vyskytují pouze podél západního pobřeží a v oblasti východních listnatých a smíšených lesů. Tento rod se kvůli chladným klimatickým podmínkám nevyskytuje v severní části Severní Ameriky a ve Skalistých horách. Naopak sucho vylučuje přítomnost krtků na západních prériích a pouštích. Množství dalších malých savců, jako například druhy veverek (Eutamius), které se vyskytují v izolaci ve vysokých horách v pouštích východní Kalifornie, Nevadě a Utahu jsou klimatickými relikty. Tyto druhy měly rozsáhlejší spojitý areál v regionu Velké pánve během posledního glaciálního maxima, kdy klima regionu bylo chladnější a vlhčí. Jehličnaté lesy se v této době rozšířily do nižších poloh Velké pánve. Nástup sucha během Holocénu a nahrazení jehličnatých lesů v nižších nadmořských výškách pouští však vedlo k vytvoření disjunktního rozšíření těchto malých savců.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
BIRDLIFE INTERNATIONAL & NATURESERVE (2012): Bird species distribution maps of the world. BirdLife International, Cambridge, UK and NatureServe, Arlington, USA.
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
