Pro všechny typy lesů mírného pásu je charakteristické dostatečné množství srážek během vegetačního období, teplá léta a chladné zimy (mimo oblasti západních pobřeží). Zimní teploty zpravidla klesají pod bod mrazu, proto jsou mnohé stromy adaptovány na zimní chlad a sucho právě opadem listí. Některé rostliny přečkávají zimní období v podzemních orgánech (např. cibulky). Průměrné roční teploty v tomto biomu jsou 5 až 16 °C (4–6 měsíců dosahuje průměrná teplota více než 10 °C), rovnoměrně rozložené srážky 450 až 1800 mm. Ve všech typech lesů mírného pásu se zpravidla vyvíjí podrostní patro s mladými dřevinami, keři a vyššími bylinami.

Obr. 96: Opadavý středoevropský listnatý les - prales Mionší, Moravskoslezské Beskydy.

Fauna biomu zahrnuje druhy, jako jsou medvědi, prase divoké, jezevec, množství hmyzožravců a hlodavců. Predátorům v minulosti dominovali vlci a divoké kočky, dnes jsou časté lišky, draví ptáci a sovy. Vyskytuje se zde množství druhů zpěvného ptactva (sýkory, drozdi, pěnkavy atd.).

Dlouhodobé působení člověka na lesy mírného pásu vedlo na většině míst k degradaci přírodních stanovišť a k přeměně lesů na zemědělské plochy. Značná fragmentace a různé přístupy k využívání krajiny však na druhou stranu vedly k adaptaci mnoha druhů na mozaikovité rozložení zdrojů a tím došlo také k výraznému zvýšení biodiverzity. V současnosti je pro uchování společenstev vázaných na lesy mírného pásu nutné přijímat opatření na ochranu zbytků původního prostředí a regulovat agroindustriální využívání krajiny. Právě intenzifikace průmyslové a zemědělské výroby, rostoucí urbanizace a související degradace přírodního prostředí (emise z průmyslu, kyselé deště apod.) byly a jsou hlavními problémy většiny oblastí biomu listnatých lesů. Roli člověka jakožto neoddělitelné součásti těchto krajin je třeba akceptovat; nutné je však hledat cestu k harmonickému využívání krajiny, které by nadále nesnižovalo její přírodní hodnotu. V současné době však v tomto geobiomu jsou zpravidla přijata dostatečná opatření k ochraně ekosystémů (národní parky, rezervace, chráněné biotopy, systémy ochrany krajiny).

Obr. 97: Přibližné rozšíření opadavých listnatých lesů mírného pásu na Zemi (podle Strahlera 2011 a Lomolina et al. 2010).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

JENÍK, J. & PAVLIŠ, J. (2011): Terestrické biomy. Mendelova univerzita v Brně. 238 s.

LAŠTŮVKA, Z. & KREJČOVÁ, P. (2000): Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj. 184 s. ISBN 8085615932.

LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

STRAHLER, A. H. (2011): Introducing physical geography, 5th ed. John Wiley & Sons, Hoboken, N.J.