3.5 Typy rozšíření
3.5.1 Endemické a kosmopolitní rozšíření
Biogeografie užívá termínu kosmopolitní k označení druhů s velkým geografickým areálem zaujímajícím většinu kontinentů. Kosmopolitní areál má např. hasivka orličí (Pteridium aquilinum), rákos obecný (Phragmites australis) nebo sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Kromě toho existují druhy, jejichž areál označujeme jako druhotně (sekundárně) kosmopolitní. V tomto případě se jedná o sekundární kosmopolitní rozšíření způsobené člověkem. Příkladem může být jitrocel větší (Plantago major) nebo pampeliška lékařská (Taraxacum officinale) dnes se invazivně šířící v australských horách.
Obr. 53: Kosmopolitní rozšíření sokola stěhovavého (Falco peregrinus; podle BirdLife International & Natureserve 2012; fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/).
Naopak taxony, které mají omezené rozšíření, jsou klasifikovány jako endemické. Podle Rapoportova systému jsou endemiti druhy, které se nachází pouze v jedné biogeografické oblasti. Obecně však endemismus můžeme hodnotit na různě velkých územích. Evropským endemitem je například borovice kleč (Pinus mugo). V rámci ČR bychom ji však za endemit považovat nemohli, za endemity ČR lze považovat druhy s podstatně menším areálem, např. jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) v karech Krkonoš.
Druhy, které se právě vyvinuly a specializovaly, mají často malou populaci a geografický areál. Jsou uváděny jako neoendemiti. Např. rostlina Argyroxiphium sandwicense subsp. sandwicense se vyskytuje pouze na vulkánu Mauna Kea na ostrově Hawai a nikde jinde. Jelikož Havajský ostrov je jen asi milion let starý, je zřejmé, že tato rostlina je neoendemit, který se zde vyvinul. Dnes se v přírodě vyskytuje volně pouze 50 jedinců tohoto druhu a tato populace je ohrožena zavlečením invazních druhů.
Podobně je hvozdík moravský (Dianthus moravicus), který se vyvinul v průběhu čtvrtohor, endemitem jihozápadní Moravy. V současné době se druh vyskytuje pouze na sedmi lokalitách v údolí řek Dyje (Růžový vrch u Chvalatic), Želetavky (PR Suché skály u Lubnice), Rokytné (Florián a Buben u Moravského Krumlova, Tábor u Rokytné) a Jihlavy (PP Pekárka, Červená skála u Moravských Bránic). V minulosti se druh vyskytoval také na Křížové hoře u Moravského Krumlova, na Babě u Budkovic a u Bítova.
Obr. 54: Rozšíření hvozdíku moravského (Dianthus moravicus) v České republice (podle http://www.biomonitoring.cz/).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
BIRDLIFE INTERNATIONAL & NATURESERVE (2012): Bird species distribution maps of the world. BirdLife International, Cambridge, UK and NatureServe, Arlington, USA.
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0.
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
