Bodové mapy ukazují místa, kde byl druh nalezen a zaznamenán s přesností odpovídající použitému mapovému podkladu. Jejich hlavní výhodou je přesnost a větší vypovídací hodnota, neboť podle počtu zaznamenaných lokalit lze zpravidla usuzovat na hojnost či vzácnost druhu. Je také možné snadné porovnání výskytu druhu s podmínkami prostředí. Hlavní nevýhodou těchto map je, že se na jejich základě špatně kvantifikují a vyhodnocují změny v různých časových horizontech. Také celkový areál z takového záznamu není vždy zřetelný a hranice bývají nejasné.

Obr. 40: Rozšíření čolka karpatského (Lissotriton montandoni) na území CHKO Beskydy znázorněné pomocí bodové mapy (zdroj dat AOPK ČR).

Síťové mapy (někdy označované také jako gridové či kvadrátové mapy) zobrazují rozšíření druhu v rámci sítě buněk, která bývá často definována na základě geografických souřadnic. Tyto mapy jsou dnes hojně používány v atlasech rozšíření druhů, typů vegetace i biotopů. Například pro mapování evropského rozšíření druhů je používána síť buněk o velikosti 50 × 50 km, která vychází z pravoúhlého zeměpisného souřadnicového systému Universal Transverse Mercator (UTM). V České republice je nejčastěji používána síť, jejíž buňky jsou vymezeny 10’ zeměpisné délky a 6’ zeměpisné šířky, což je přibližně 11.1 × 12 km.

Obr. 41: Rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) v Evropě znázorněné pomocí síťové mapy (převzato z http://www.european-mammals.org/php/mapmaker.php)

Obrysové a plošné mapy jsou vykresleny kontinuálním stínováním nebo nepřerušenou linií a zobrazují kontinuální plochy obsazené daným rostlinným nebo živočišným druhem. Tyto mapy jsou často vytvářeny pomocí extrapolace z bodových nebo gridových map, která se provádí na základě znalosti ekologických nároků druhů. Tyto mapy tak často zobrazují velké plochy, v nichž je přítomnost druhu odvozená a ne přímo pozorována. Často se používají k zobrazení celkového areálu druhu, a proto je označujeme také jako mapy areálů (range maps).

Obr. 42: Areál strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) znázorněný pomocí plošné mapy (podle BirdLife International & Natureserve 2012).

Obrysové a plošné mapy (range maps) vytvářejí iluzi, že rostlinný nebo živočišný druh či typ společenstva je rozšířen rovnoměrně a nepřetržitě po celé vyšrafované nebo vybarvené ploše. Rostliny ani živočichové však nejsou rozšířeny rovnoměrně v rámci mapované oblasti, ale vyskytují se rozptýleně jednotlivě nebo ve skupinách (metapopulacích, které mezi sebou komunikují prostřednictvím migrace jedinců) a oblasti jejich výskytu jsou odděleny menšími či většími oblastmi, kde se nevyskytují. Pro přehledná zobrazení areálů, např. v učebnicích, jsou však choropletové mapy vhodné.

Obr. 43: Pohled na distribuci druhu v několika měřítkách. Plošná mapa vytváří iluzi, že se druh vyskytuje kontinuálně v celém svém areálu. Při detailnějším pohledu však zjistíme, že výskyt druhu je spíše ostrůvkovitý (MacDonald 2003).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BIRDLIFE INTERNATIONAL & NATURESERVE (2012): Bird species distribution maps of the world. BirdLife International, Cambridge, UK and NatureServe, Arlington, USA.

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0.

MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

MITCHELL-JONES, A. J., BOGDANOWICZ, W., KRYSTUFEK, B., REIJNDERS, P. J. H., SPITZENBERGER, F., STUBBE, C., THISSEN, J. B. M., VOHRALÍK, V. & ZIMA, J. (1999): The Atlas of European Mammals, 1st edn. Academic Press. On-line dostupné z: http://www.european-mammals.org/php/mapmaker.php