Invazním druhem označujeme druh, který je na daném území nepůvodní a nekontrolovaně se zde šíří, přičemž způsobuje ekologické i ekonomické škody v postižených oblastech. Většina exotických druhů, ze kterých se následně staly invazní druhy, byla zavlečena člověkem. Tyto introdukce byly buď záměrné jako v případě zemědělských plodin, zahradních rostlin či lovné zvěře, nebo také náhodné jako v případě různých druhů plevelů, hmyzu či patogenních hub. Invazní druhy je zprvu těžké odhalit, a když se jejich populační růst zrychlí, bývá již příliš pozdě na zastavení invaze.

Od počátku 16. století, v období zámořských objevů, začal počet invazivních druhů prudce narůstat. Velikost invazí během posledních 500 let je ohromující. Např. v USA a Kanadě roste asi 2000–3000 exotických druhů, což představuje cca 10–25 % místní flóry. Přibližně 50–70 % jsou plevele, které byly introdukovány z Eurasie. Neúmyslně se do Ameriky dostaly také mnohé druhy živočichů jako je špaček obecný (Sturnus vulgaris) či krysa obecná (Rattus rattus).

Ve střední Evropě se vyskytuje asi 100 invazivních druhů dřevin, které byly přivezeny z Ameriky a Asie (např. trnovník akát Robinia pseudacacia). Celá Evropa je domovem více než 1500 nepůvodních druhů cévnatých rostlin. Evropu také úspěšně kolonizovala řada živočichů amerického kontinentu jako např. mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), ondatra pižmová (Ondatra zibetica), norek americký (Neovison vison) nebo mýval severní (Procyon lotor). Naopak z Asie se do Evropy dostal např. psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides).

Pozoruhodný údaj pochází z Havaje, kde se vyskytuje 1996 původních druhů rostlin a dalších 800 nepůvodních. Co se týká fauny, dnes zde žije 40 % druhů invazivních ptáků a 94 % savců a 100 % plazů bylo introdukováno lidmi. Ještě horší je situace na menších ostrovech v Tichém oceánu, kde je dnes centrum vymírání původních druhů na světě.

Invazivními druhy nemusí být jen velké organismy, ale také houby, mikroskopičtí parazité či bakterie. Například v listnatých lesích východu Severní Ameriky došlo ke katastrofickému úhynu jilmů (Ulmus spp.) a kaštanů amerických (Castanea dentata) v důsledku zavlečení houbovité choroby z Číny okolo r. 1905.

Obr. 70: Podíl nepůvodních druhů rostlin v různých oblastech světa (Vitousek et al. 1996, Lomolino et al. 2010).

Faktory ovlivňující úspěch invazních druhů:

Mezi hlavní faktory úspěchu invazních druhů patří:

• invazní druhy byly zavlečeny do prostředí, které jim poskytuje vhodné fyzikální a chemické podmínky
pro přežití
• často mají krátkou generační dobu a produkují hodně potomků
• rychle šíří propagule
• v novém prostředí nemají žádné přirozené predátory, parazity ani patogeny
• jestli existují přirození konkurenti, jsou méně zdatní než invazní druhy
• v případě invazních predátorů je jejich kořist hojná a postrádá účinnou obranu proti predátorům
• v mnoha případech vede lidská aktivita (narušení stanoviště, lov přirozených konkurentů či predátorů) k
úspěchu invazních druhů.

K invazi druhu do nového prostředí ale zpravidla nedochází hned po zavlečení. Jsou známy případy, kdy se druh se v novém prostředí několik let i desetiletí adaptuje, než se začne nekontrolovatelně šířit. Příkladem může být současné invazivní šíření křídlatek u nás, které následuje po desetiletích adaptace, kdy se zdálo, že rostlina je „bezpečná“.

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942

MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8.

MLÍKOVSKÝ, J. & STÝBLO, P. eds. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP Praha. 496 s. ISBN 978-80-86770-17-8

PYŠEK P., CHYTRÝ M., PERGL J., SÁDLO J. & WILD J. (2012): Plant invasions in the Czech Republic: current state, introduction dynamics, invasive species and invaded habitats. Preslia 84: 575–629.

VITOUSEK, P. M., D´ANTONIO, C. M., LOOPE, L. L. & WESTBROOKS, R. (1996): Biological invasions as a global environmental change. American Scientist 84: 468-478.